FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Pořadí vystupujících, myslím si, že nemá být předmětem dramaturga, ale o pořadí, ve kterém soutěžní kapely přicházejí před diváky, by se mělo losovat. Jiný spravedlivější a nekonečné diskuzi nepodléhající systém si nedokážu představit. Je však jasné, že je v tom jistá organizační potíž. A co na to diváci? Nevím. Snad by mohli i takto určené pořadí nějak vydržet, když už třímají v rukou hlasovací lístky a ochotně je hází do připravených krabic se jmény kapel.

Písničkáře, ty bych mezi kapely nemíchal, i když je předem jisté, že jeden z nich přece jenom Krtka získá. Měl jsem v minulosti rád písničkářské dny na scéně u radnice, i když je pravda,  že tento maratón byl někdy v odpoledním slunci úmorný (a jindy vyplavený). Ale jak se ukazuje, i toto řešení jaksi funguje.

Co se týče letošních vítězů, je-li to hlas lidu získaný za maximálně dobře nastavených podmínek, pak není o čem diskutovat. Je to obraz o vkusu přítomné části národa, případně informace o tom, kolik kdo má v publiku platících a fandících kamarádů. V tom, a nejen v tom, je to cenná cena. Pro muzikanta hrajícího a chtějícího zaujmout na vlastní náklady je to nakonec to skutečně největší viditelné ocenění, jaké si lze v tomto rámci představit. Proto je o něj také pořád takový zájem a je to dobře.

Diskutovat by bylo možno snad pouze o ceně, kterou uděluje štáb. Ovšem je třeba si uvědomit, že pořadatel festivalu může udělit svou cenu komu chce. A tak to taky je. A já na svém festivalu si tuto výjimečnost také již více než desetiletí udržuji.

Letošní udělení štábního Krtka  Sanylandu považuji za příjemné. Kapelu jsem neznal a slyšel poprvé. Zaujala mě již od prvních tónů, které se určitě mnohým mohly zdát příliš dlouhé a nudné. Mě ne. Sanyland mě bavil a je mi jedno, že v diváckém hlasování byl předposlední.

K mým příjemným objevům patřily také ještě dvě hudební uskupení. První Epy de Mye, která nakonec Krtka získala, si mě získala libozvučnými trojhlasy, smyslupnými texty, které si rád přečtu i jako prostou poezii, podloženými chytlavou a promyšlenou melodickou linkou. Neodpustím si, že k celkové image kapely přispívá také kontrabasistka Lucie Cíchová, které to nejenže dobře hraje, ale jako zpěvačce to s hlasy ostatních členů kapely velmi dobře ladí. Těším se na oficiální nahrávku této kapely a na další písničky.

Druhým objevem pro mě bylo vokálně-instrumentální kvarteto Přelet M.S. v čele s Romanou Tomáškovou. Slyšel jsem jejich vystoupení na zámku a byl jsem překvapen živostí a zároveň kultivovaností interpretace a optimismem, jaký často u vystupujících muzikantů nevidíme. "Přeletky" určitě budou patřit k těm, které si v budoucnu kdykoli rád poslechnu.

Velmi mě lákalo vystoupení pro mě neznámé Jany Vébrové, protože dostala prostor jak  v řadovém čísle časopisu Folk a Country, tak ve festivalovém, kde mu dokonce propůjčila i svou tvář. Slyšel jsem ji až poslední den na forbíně a byl jsem na její vystoupení hodně zvědavý. Mé očekávání nebylo zklamáno. Její expresívní projev, podpořený pro mě jakousi minimalistickou instrumentací na akordeon, je určitě něčím, co může velmi zaujmout, ale zároveň bude ostřeji dělit obecenstvo na dva tábory. Oceňuji, že se do podobného dobrodružství pustila, i když bude zcela jistě srovnávána. Pravděpodobně však má dost síly na to, aby si vyšlapala vlastní osobitou cestičku. Zároveň bych jí chtěl popřát, aby její extrémně namáhaný hlas v tomto běhu na dlouhou trať obstál.

Je velmi pozitivní, že letos dostaly na Zahradě prostor také kapely, které nejsou známé, bez nutnosti účastnit se soutěže o Krtky, ale zároveň produkují hudbu, která může oslovit pozorného posluchače. Jednalo se zejména o scénu zámek, kde je komorní prostředí a kontakt s diváky asi nejtěsnější i přesto, že se tam obecenstvo mění téměř každou chvíli.

Bezvadné jsou také možnosti pro kapely rozbalit to kdekoli a prostě hrát. Tyto náhodné improvizované scény, vybírající si publikum z procházejících lidí, ve mě vzbuzují optimismus a (tam) nevyslovené přání do budoucna, aby tato možnost zůstala zachována.

Osobně jsem si letos ze Zahrady žádné vysloveně negativní zkušenosti neodvezl. Zúčastnil jsem se jí také jako muzikant, a tak jsem spíše ocenil pružnost pořadatelů venku i v zákulisí. Pořádání tak velkého festivalu je věc náročná a tak klobouk dolů před všemi, kdo k tomuto nějakým způsobem přispívají. V budoucnu se určitě na Zahradu zase chystám a doufám, že tam potkám všechny, které mám rád.