FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Malý sál vsetínského domu kultury je místo akusticky příjemné pro muziku. Myslím si to já a většinou s tím souhlasí i muzikanti. V pondělí 4. února však nezněla jenom hudba. Byla slyšet také poezie, a to ne lecjaká. Uskutečnil se zde malý komponovaný večer pro pamětníky, ale nejen pro ně, spojený se křtem nového CD se starými písněmi.

Portovní harcovníci si možná pamatují na plzeňskou Portu v roce 1986, kdy zde zazářilo mužské duo Jindřich Kos (kytara, zpěv, foukací harmonika) a Vítězslav Lysáček (saxofon, zpěv) a odvezli si tehdy domů na východ Moravy ocenění nejvyšší - interpretační Portu. Ocenění těšilo o to více, že se nenechali zviklat názory poroty v nižších postupových kolech ve věci nástrojového obsazení, posuzovaném tehdy velmi přísně. Kytara ano, ale saxofon, to bylo velmi neortodoxní. Ovšem k písním které hráli, tedy ke zhudebněné poezii Josefa Kainara, Jiřího Žáčka, Lawrence Ferlinghettiho a dalších se to velmi hodilo. Následně duo hrálo na mnoha přehlídkách, později také s dalšími muzikanty v uskupení, které nazvali Obelisk.

Jindřich Kos a Víťa Lysáček však od počátku hráli především v blues-rockové kapele Symbioza, která byla založena v roce 1973 v obci, která leží již téměř na Slovensku - Sidonii. Jindřich Kos, autor veškeré hudby, která ten večer zazněla, později zažil další uznání v podobě spolupráce s Vladimírem Mišíkem na jeho desce Umlkly stroje.

Na pondělní večer si výše zmínění muzikanti přivedli celou kapelu Symbióza, aby "uvedli do dobré společnosti" album písní, nazvané Sidonie, které má připomínat zlaté období úspěchů na naší hudební scéně. V tomto vydařeném počinu jim velmi vydatně pomáhala další legenda spojená s portovním děním a poezií vůbec - Miroslav Kovářík. Večer plný písní ze zmíněného alba střídala přednášená poezie a soustředěné obecenstvo, které přišlo v hojném počtu, ani nedýchalo.

Zhudebněná poezie v podání skupiny Symbioza, s nepřeslechnutelným hlasem frontmana Jindřicha Kose a "laškovným" doprovodem saxofonu Víti Lysáčka, patří k útvarům nadčasovým. Jejich soudobá interpretace pro mě nebyla návratem do časů před dvaceti lety. Jejich hudba dokáže promlouvat k posluchačům se stejnou intenzitou i dnes. Skromnost ve vystupování členů Symbiozy určitě přispívá k přesvědčivosti sdělení, obsažené v jejich hudbě a zhudebněných verších. Díky za tento večer a doufám, že nebyl poslední.