Předposlední srpnovou neděli pardubický Příhrádek opět ožil folkovou muzikou. Kapela Marien tentokrát pozvala dokonce tři kapely. Počasí bylo lehce vrtkavé a těžko se dalo usoudit, jestli sprchne, nebo ne, ale risk zůstat na čerstvém vzduchu a neprchnout do galerie se ukázal jako správný, protože po celé hraní nespadla ani kapka, spíš se vyčasilo.

Jako první nastoupila na scénu domácí Pavučina, kterou není třeba, zejména v Pardubicích a okolí, nějak výrazně představovat. Měla zde spoustu příznivců a známých. Nicméně toto hraní bylo posledním pro zpěvačku Renču Juráškovou, jak jsem se později dočetla. Poprvé v nové sestavě by měla Pavučina vystoupit na Bradelské skleněnce.

Jako druhé zahrálo Trdlo - kapela, která v loňském roce po delší odmlce vstala z mrtvých a zároveň oslavila 25 let své existence. Její sestavu tvoří členové minulých sestav. Repertoár kapely je složen zejména z lidových písní, jejichž kořeny nejsou jen v našich zeměpisných šířkách, ale např. i v Holandsku a východní Evropě. Oproti Pavučině, která mě doslova a do písmene folkově pohladila po duši, u Trdla jsem měla chuť rozhýbat boky, ale jelikož v tanci nejsem zrovna přeborník, zůstala jsem radši jen u tichého poslechu.

Sdružení čtyř učitelek, kapela Přelet M. S., je důkazem toho, že čtyři hlasy a kytara někdy bohatě stačí, vezme-li se to za správný konec. Jen jsem s údivem zírala, co se dá udělat z obyčejné písně "Pec nám spadla", nebo jak lze zazpívat nezmarovské "Žárlím". Naprosto mě dostala píseň, která plně vystihovala, jak si některé slečny a paní hlídají své miláčky. Text: "?na vodítku ho mám já?," je naprosto přesný. Musela jsem se smát, protože se mi rázem vybavili někteří mí kamarádi a známí, které jejich vyvolené drží zkrátka. Člověk se někdy diví, kam až láska, nedůvěra a žárlivost může zajít. Ale to teď velmi odbočuji? Přelet M. S. se mi velmi líbil, říkala jsem si, že energii, která z holek vyzařovala, bych chtěla mít a jakožto dcera učitelky jsem si nemohla nepředstavit svou maminku na jejich místě.

Akci uzavírala hostitelská kapela Marien, která se vrátila z neuvěřitelného maratónu koncertů, avšak únava nebyla téměř znát, když si odmyslím, že někteří nejmenovaní jedinci mají místo podzimu plného kaštanů a hub, kaštan plný žaludů. Ale takové přeřeky se dají pochopit a koneckonců slouží k všeobecnému veselí i k veselí dotyčného, který je jejich autorem. Naproti tomu některé písně mi přijdou koncert od koncertu lepší, např. z písně "Ulice" - název nemá nic společného s nekonečným "nováckým" seriálem - mi tentokrát naskočila dokonce husí kůže. A takový "Mejdan v hlavě" - ryze chlapská píseň - je při každém hraní něčím jiný, zejména svým závěrem.

Přijďte se podívat, další možnost se nechat folkově pohladit - pro letošek bohužel poslední - bude 21. září na stejném místě.