Písničkáři sobě vol. III – mrazivý večer s hřejivou hudbou

Reportáže

Snad tomu tak mělo být, přírodní síly se proti nám spikly a večer s nocí 23.ledna, kdy se uskutečnili Písničkáři sobě s pořadovým číslem 3, byl chladný, mrazivý, troufám si říct, že až arktický.

Okolnosti byly i takové, že jsme málem museli hrát v bundách a kabátech, protože den před naší akcí v AC klubu vypovědělo službu ústřední topení. Prostě, když se „daří“, tak se „daří“. Možná, že nebýt obětavého Ivana Škalouda, který zajistil aspoň přímotopy, bychom se zařadili mezi akce pořádané za nejdrsnějších podmínek a překonali i třeba legendami opředený Křižanovský vaťák.

Cítila jsem se trochu provinile za to zatracené počasí vůči muzikantům i vůči návštěvníkům, kteří i přes mráz dorazili. Leckteří byli tak zmrzlí, že měli problém ovládat své obličejové mimické svaly a působili trochu jako voskové figuríny, a netuším, kdo všechno zůstal přimrzlý někde na hradeckých silnicích a chodnících, sama jsem totiž měla co dělat, abych sebou po cestě do Ácéčka neflákla. Ale větru, dešti, ani mrazu poručit neumím, ač si to o mně někdo i myslí…

Účinkující však navzdory sibérii venku dorazili téměř všichni. Honza Ostrov se omluvil ze zdravotních důvodů. Můžu ale slíbit, že si zahraje někdy příště, např. v květnu, nebo v červnu.

Jako první zahrál Jiří Votypka, který sice upozorňoval na to, že má premiérové první vystoupení na mikrofony a že se nepovažuje za muzikanta, ale nebylo to téměř znatelné. Možná díky domácímu prostředí a útulné atmosféře klubu. Inspiruje ho Karel Kryl, Jarek Nohavica, ale poslouchá též rockové legendy.

Já jsem jako druhý, a tentokrát poslední, patriot z Hradce Králové následovala hned po Jirkovi. Vybojovala jsem zápas s novým snímačem do kytary, který jsem si pořídila k Ježíšku. Zahrála jsem pár písniček, které jsem otextovala za poslední dva roky, včetně těch, které zařazuji do kolekce „Lékárna a přilehlé okolí“. (Mé civilní zaměstnání je totiž farmaceutický asistent.)

Martin Hejnák byl pro mnohé veliké překvapení a zajímavým úkazem v dobrém slova smyslu, sám říká, že hraje „bizarní folk“ (směs folku, undergroundu, punku, psychedelie a jiných žánrů). V mnohém, o čem zpíval, mu dávám za pravdu. Pod mostem je k bydlení skutečně místa dost a též mám pocit, že jednou se tam všichni sejdeme, při níži mého platu se tam nebude těžké ocitnout.

Po vystoupení Honzy Řepky, kterého zajisté znáte z dua NESTÍHÁME, jsem zavalená vlnou sebekritikou měla chuť zahodit kytaru. Uvědomila jsem si, že se mám stále co učit a shledávám, že je vhodné, když mi to nepřímo někdo připomene svým hráčským či pěveckým uměním. Honza podporuje písničkářskou scénu pravidelným pořadem Open Mic v pražské Kavárně Potrvá a tato akce, která se koná měsíc co měsíc, má už více než roční tradici.

Byla jsem moc ráda, že dorazil Marek Jonáš, který měl vystoupit už na Písničkářích sobě v říjnu, ale bohužel smutné okolnosti mu to neumožnily. Přijel ze Zbirohu u Rokycan, tedy nechal se dovést, protože jeho auto, jak mi sdělil, zůstalo z neznámých důvodů stát 3 km od jeho domu. Můžete ho vídat i s uskupením POKUS, které zpívá folk, spirituály a renesanční hudbu.

Kytarista a zpěvák kapely DRAGON, který vystupuje i sám, Jirka Hurych, Písničkáře sobě zakončil. Tenhle člověk se zlatou hřívou už k nám zavítal podruhé a opět nezklamal. Už po příjezdu nás zasypal optimismem a pozitivními myšlenkami, že jsme se ho ptali, kdy má ordinační hodiny a jestli nechce jezdit častěji. Byl snad jediný, který si mrazivý den, který právě končil, vychvaloval. „Viděli jste ten vzduch? Ten byl krásnej, úplně mi bylo líp, když jsem se podíval z okna…,“ něco v tom smyslu prohlásil po svém příjezdu… Tímto mu i děkuji za rady, které jsem od něj obdržela, pokládám je za velmi cenné a velmi si jich vážím, protože jich dostávám poskrovnu. Navíc jsem koukala jako blázen, když jsem viděla, jak najednou zasedl k papíru a začal dopisovat písničku, kterou za pár minut i zahrál.

Celou akci výborně uváděl můj spolupořadatel Jarda Čížek. Jako písničkář se představí na Písničkáři sobě IV., kteří tentokrát budou trochu netradičně zaměřeni na křesťanství, uskuteční se 12.4. na témže místě. Pamětníkům snad pro snadnější zapamatování termínu poskytnu informaci, že je to na výročí letu Gagarina do vesmíru. Jako host vystoupí Slávek Klecandr.

Písničkáři sobě V. budou hned za měsíc 12.5. a program se teprve rýsuje.

Znovu se mi potvrdilo, že každý písničkář je jedinečný, že večer, kde hrají jen písničkáři, může být pestrý, protože projev každého je naprosto nezaměnitelný a jiný, než někoho dalšího. Jen škoda, že tomu tak málo lidí věří a tak málo lidí si to uvědomuje… Těšíme se příště!

Sdílet na...

| Více...