Průběh zahradní soutěže kapel a písničkářů o keramického hmyzožravce se v posledních letech ustálil na modelu dvou bloků probíhajících ve dvou dnech. V každém z nich se představilo devět skupin a tři písničkáři. Tentokrát se porozhlédneme po kapelách. Rozpačitá sobota a nabitá neděle.

První soutěžní klání bohužel narazilo na ne nejlépe zvolenou dramaturgii. Nějak se ty folklóry, folklórky a folklórečky hromadily jeden za druhým. Zato neděle stála za poslech od prvního do posledního tónu.

Pár postřehů o některých účinkujících:

První den nade všemi čněla skupina Zhasni. Inteligentní nepodbízivý folk psaný dvěma výbornými autory. V onom ne příliš ideálně poskládaném bloku předvedli, jak také lze lidovou nebo spíše pseudolidovou písničku uchopit bez jakéhokoliv znásilnění a nadbytečných aranží. A skláním se před diváky, kteří tu poctivost a jeden z nejlepších pódiových výkonů v soutěži poznali a ocenili.

Bujabéza – takřka místní uskupení se od loňska zlepšilo, nicméně mne ten pódiový lidový nářez nějak míjí. Cítím ty písničky poněkud jinak. A Čechomor máme jen jeden, koňů se (aspoň některých) taky bojím a polívku mám nejraděj bramboračku.

6 tet – „Přeletky“ s kapelou za zády, jak jsem odposlechl v davu. K člověčímu a hravému projevu „přeletčímu“ ještě chybí urazit kus cesty. Poslech to byl každopádně z těch příjemnějších.

Poněkud zklamali Ogari. Snad příliš akademičnosti velmi zkušených a ostřílených muzikantů se zcela míjelo s publikem.

V sobotu koncert zavírala folk-rocková Esence. Předvídal jsem jim Krtka, nakonec zůstali těsně za stupni vítězů. Dva vynikající texty, podpořené šlapající muzikou a zkušenostmi odjinud. O skupině ještě bude určitě slyšet.

Nedělní ráno zahajovalo Bodlo. Předvedli jeden z nejlepších svých výkonů jakožto jediná kapela v soutěži, která se vzdáleně blíží, nebo spíš v jejich případě vzdaluje od „modrotravní“ muziky. Pokud by hráli později, jistě by se to odrazilo na lepším umístění.

Brněnský Přístav – nemůžu nepochválit jedinou trampskou muziku, která v soutěži zazněla. I když vytáhnout

brněnskou trampskou hymnu (Pahorky) a Wabiho Ryvolu bylo asi dost odvážné. Výborné muzikantsky, výborné vokály, jen mi chyběla troška onoho nedefinovatelného člověčího trampského rozměru.

Šlapající Irsko na Zahradě boduje už řadu let. Podá-li kapela takový výkon jako Shivers pak nelze než konstatovat, že se jedná o vítězství vskutku na místě.

Hluboké nedorozumění doplatilo na nepřítomnost takřka již rodící zpěvačky, byť ji v jedné písničce částečně zastoupila Lucka Cíchová. Skupina dozrála. Trampfolkové příjemno.

Velkým překvapením, nejpříjemnějším mezi kapelami, se stalo vystoupení skupiny Hluční sousedé. Zpěvačka s nádhernou barvou hlasu, hloubkami které berou dech a rozsahem až z toho běhají mravenci po zádech. Škoda jen, že si francouzské texty většina z nás nemůže plně vychutnat. Velezasloužený Krtek.

Pestrá všehochuť žánrů, lepší výkony druhého dne, tak přece jen vytvořily příznivý obraz o letošním „krtčím“ soutěžení. Na druhou stranu o to složitější byl výběr oproti dni prvnímu.

To vše se ovšem netýkalo písničkářů, o těch něco více v dalším článku.