FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Ano, je tady další díl oblíbeného seriálu. Tentokrát jsem jel rychlíkem do Ústí, a protože vlaky tam jezdí často a rychle, viděl jsem i podstatnou část sobotního soutěžního odpoledne.

Po tradičním zahájení nastoupila před pár desítek diváků (počet se během večera doplnil na pár stovek, ale stejně, tentokrát byl, kvůli obavám z počasí, které se nakonec ukázaly jako liché, areál letního kina přeci jen velký) Epy de Mye, trošku překvapivě jako duo. Ale hrálo jim to skoro stejně dobře – důvod i pro jiné kapely, jak redukovat náklady. Pak už šli soutěžící, jako první Šťastní a veselí – opět jako duo. Už jsem je viděl několikrát a ústecké vystoupení jim evidentně sedlo – možná trochu poopravím svůj dosavadní názor, že by se na příliš velkém pódiu ztráceli. Tady to tak nevypadalo. Příjemný, trošku možná strukturovanější folk, rozhodně se na ně dál těším. Pak měli jít také soutěžní Quanti Minoris, ale místo toho přestal jít proud. Po asi čtvrthodinovém hledání závady, během které se to snažil Zdeněk Schwager uřvat na plíce a šéf QM upískat na píštalky, byla závada nalezena a publikum elektrikářům zatleskalo. Kdyby měli kabely v pořádku a porucha nebyla, tak by se potlesku nedočkali. Svět je nespravedlivý. Quanti Minoris potvrdili nesourodou vazbu mezi středověkými melodiemi a texty spolu s několika málo středověkými nástroji, jištěnými bubnem a elektrickou kytarou. Kdyby aspoň ta elektrická kytara byla taky středověká. Takhle nějak by hrál a zpíval Žižka, kdyby byl trampem a ne válečníkem. A pak už nastoupili první zahraniční soutěžící – dlužno poznamenat, že zahraničnímu finále jsem moc nevěřil, ale po vyslechnutí celého soutěžního bloku jsem velmi názor změnil – zahraniční interpreti odpoledne oživili, osvěžili a přinesli do našeho českého rybníčka cenné srovnání. Bylo velmi příjemné slyšet interprety ze Slovenska, ale zejména z Polska a Maďarska. Je to prostě moc sympatická vlastnost Porty a doporučuji ji rozvíjet. Prvním zahraničním soutěžícím byla dívčí skupina Daily ze Slovenska – zahrály standardní slovenskou, mírně moderní country, je znát že na Slovensku určuje, co je country Allan Mikušek. Což je dobře, ne že ne. Trošku mátly, protože jednu píseň zpívaly přinejmenším polsky. Po předání ocenění města Ústí Kapitánu Kidovi primátorem města následovala maďarská skupina Yasya, hrající umírněný folk – rock a následovala polská skupina Mysli Rozczochrane Wiatrem Zapisane – hráli folk s názvuky folkloru, bylo to milé, citlivě zpracované a byl to můj tajný tip. Velmi bych je chtěl ještě slyšet, tip pro pořadatele. Pak nastoupil pozdější vítěz interpretační Porty, skupina Alibaba – oscilovali mezi folkem, spirituálem, soulem a trampskou písní a jakkoliv jsem dosud o nich trošku pochyboval, tak tady jsem pochybnosti ztratil – Portu mají po zásluze a žánr má další výrazné jméno, pamatujme si jej: Alibaba. Slovenská skupina Kleny a Klenoty se hlásí k odkazu prešovských Mloků – taková veselá country-trampská dechovka. Pětníku se zdánlivě těžko pak získávala pozornost publika se svým acapellovým repertoárem, ale ukázalo se, že se jim to podařilo na sto procent a za svůj výkon získali diváckou Portu. Trošku jsem se bál, že nasadili moc složité písničky pro prostor a publikum letního kina, ale mýlil jsem se a jsem rád. Pak následovala krátká nesoutěžní pauza – loňští vítězové G-runs and roses zahráli čistý tradiční bluegras a působili jako osvěžení. Polští Alter Ego a Džentelmenels hráli na pomezí jazzu a popu a byli trošku textově a projevově podbíziví, ale holt chtěli moc vyhrát, no. A nakonec ještě jeden soutěžní bluegrass – maďarská skupina Poe Pratensis. A pak už následovali hosté a vyměnili se moderátoři – Zdeňka Schwagera vystřídal Vladimír Čech a během vystoupení Wabiho Daňka se připojil přímým přenosem i ČRo2 – Praha a tak jste mohli slyšet vyhlášení i další průběh na vlastní uši po celé ČR. A já tak mohl v klidu odjet Excelsiorem domů (tedy, kdo zná Excelsior, tak ví, že v něm je klid jen relativní). Ještě dodám, že autorskou Portu získala Esence za píseň Klonovaná.