Dramaturgie letošních večerních koncertů na amfiteátru se mi zdála poněkud nevyrovnaná. První dva večery nabízely pestrou směs různých žánrů a také interprety, kteří přijeli na Zahradu poprvé. Vlastně některá vystoupení ani neměla s folkem moc společného, ale právě díky nim byl program svěží. A poslední večer jakoby měl být monotematický. Samí „typičtí představitelé Zahrady“, žádná návštěva „odjinud“. Alespoň držitelé Krtků to zpestřili. Možná už si ani nedokážeme představit končit Zahradu jinak než se Žalmanem. Je to taková nostalgie, ale nemusí být nostalgický celý večer.

Teď pár postřehů k jednotlivým interpretům. Většina z nich na Zahradu nepřijela poprvé, publikum je dobře zná, ale i někteří z nich překvapili. Epy de Mye změnila a rozšířila sestavu. Po loňském odchodu kytaristy Lukáše Kazíka zaujal jeho místo Dušan Vainer a přibyl hráč na cajón Mirek Vlasák. Posílení rytmiky Epy de Myi prospělo. Za uplynulý rok vytvořili také mnoho nových písní. Personální změny proběhly i v Hradišťanu. Odešel houslista Michal Krystýnek, změnil se kontrabasista a novým členem se stal Josef Fojta, který hraje na klávesy a perkuse. Opět je to ku prospěchu zvuku kapely. Posluchač na první poslech nepostřehne žádnou výraznou změnu. Ale při pozornějším vnímání si uvědomí, že neslyší jen smyčce a cimbál, zvuk je barevnější. Právě klávesy i perkusivní nástroje výborně podporují atmosféru písní. A ještě jeden miláček publika prošel proměnou. Jumping Drums tentokrát nepřivezli klasické bicí soupravy, ale obrovské i menší japonské bubny. A na letošní podzim plánují další novinku – koncertní show EAST. Po delší pauze se na Zahradu vrátil Honza Nedvěd. Pro své vystoupení vybral samé známé písně, které už téměř zlidověly. Rozezpíval tak celý amfiteátr. Téměř vůbec nemluvil mezi písněmi a na pár kousků jej doprovodila skupina Marien. Příjemné překvapení.

Velké nadšení obecenstva provázelo několik zahradních nováčků. Ze Spojených Států (Tenesee) přijel studentský soubor The ETSU Old Time Pride Band, který hraje tradiční country. Všech osm hudebníků, kteří soubor tvoří, byli shromážděni kolem jediného mikrofonu. Výkony všech byly téměř profesionální a hudba celkově působila velmi autenticky. V České republice jsem nikdy nic takového neslyšela.

Písničkář Tomáš Klus byl jistě velkým lákadlem na první večer. A nezklamal. Ačkoli patří mezi miláčky pubertálních fanynek, jeho tvorba tomu neodpovídá. Nejsou to bezduché písně o lásce, texty vždy mají nějakou myšlenku, vyskytují se zajímavé slovní hříčky, některé písně reagují na aktuální události. K tomu precizní kytarový doprovod Jiřího Kučerovského. Kluci jsou sehraní, strukturu koncertu mají propracovanou, vtipné průvodní slovo, Tomáš je také mistrem improvizace – reaguje na publikum a na tom dokáže postavit celou písničku. Často se mezi folkaři objevují negativní názory na Tomáše Kluse, spojené se slovy rychlokvaška či popová hvězdička. Ale co na tom, že se proslavil jinak než ostatní folkaři? Když se podíváme na jeho tvorbu, na jaký festival by měl patřit než právě na Zahradu?

Takovou „návštěvou odjinud“ byla kapela Sto zvířat. Svým žánrem ska roztančili celý prostor pod pódiem. Výrazným prvkem této kapely je žesťová sekce (baryton saxofon, trubka, trombon) a hluboký hlas zpěvačky Jany Jelínkové. Jejich vystoupení je velká propracovaná show – mají sladěné oblečení, sólisté vždy vyběhnou na forbínu. Pro píseň Dáma s čápem měli dokonce rekvizitu – Jana Jelínková tančila s obrovským plyšovým čápem. Skupina Sto zvířat byla příjemným oživením festivalu, jen víc takových!