FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Co prosím? Že neznáte muzikanta Květoše Huťu? To vám je vousatý chlap s kloboukem na hlavě a s kytarou v ruce, který vymýšlel písničky snad od té chvíle, co začal mluvit. Taky se rozhodně nebojí práce, ani nepříznivých životních podmínek na severu Moravy. Zkrátka si po revoluci řekl, že nejkrásnějším místem pro něj a jeho rodinu je kraj v kotlině mezi Oderskými vrchy a Nízkým Jeseníkem, přestěhoval se tam a začal vyměřovat, řezat a stavět… Byla to doslova kovbojka, ale nakonec si splnil svůj sen.
Vesnice Podlesí je součástí města Budišov nad Budišovkou. Trvale zde žije jen kolem sedmdesáti obyvatel, ale běžně se sem sjíždějí návštěvníci z celého kraje. Občanské sdružení Huťův ranč totiž v Podlesí pravidelně pořádá kulturní a společenské akce podporující turistiku v lokalitě. Vybrala jsem si z nabídky na internetu (www.hutuvranc.unas.cz) koncert a zábavu konanou 17. 9. a vydala se nasát atmosféru a popovídat si s účastníky. Country klub je příjemná hospůdka s posezením až pro 100 lidí, dřevěný bar, vpředu pódium, všude na zdech zdařilé malby koní a výzdoba jako v saloonu. Akci tradičně zahájil hraním svých skladeb Květoš Huťa doprovázený Honzou Fričem a Milanem Němcem. Po nich následoval zlatý hřeb večera, dvojice Slávek Janoušek a Luboš Vondrák. A pak se tančilo a výskalo v mnohdy divokém rytmu kapely Ostrá tráva, která se inspiruje irskými a skotskými tradicionály. Další zajímavé informace nechám na účinkujících samotných:

Květošku, jak dlouho už pořádáš všechny tyhle písničkářské večery, country bály, minifestiválky a další programy?
Začal jsem před deseti lety. Akce se konají buď tady, v bývalém kulturním domě, nebo na druhé straně vesnice, u mě na ranči. Na obou místech jsme začínali s rodinou a přáteli rozjíždět programy souběžně. Na ranči je zase posezení venku a pódium stojí hned vedle ovčí ohrady. Na posluchače často zapůsobí různá kouzla nechtěného, třeba když se uprostřed koncertu začne před kapelou promenádovat hejno kachen, foťáky jen cvakají. Kde to dneska zažijete?

A jak řešíš ozvučení akcí?
Od začátku mi pomáhal kamarád Jirka Dadák. Jezdívá k nám jako zvukař skoro na všechny akce, je to zlatý člověk. Celkově mám štěstí na dobré přátele kolem sebe, bez kterých by naše zábavy nebyly tím, čím jsou. Všem moc děkuji.

Slávku, jak často se s Lubošem vyskytujete na podobných místech, kde lišky dávají dobrou noc? Hádám, že jste měli koncert někde na Ostravsku a sem jste se stavili jen po cestě, ne?
Kdepak! Jedeme přímo z domu a pak se zase budeme na jih vracet po místních svérázných silnicích, po kterých jsme – jak máme tu republiku sježděnou – nikdy nejeli. Ale malé vísky jsou i podle našeho gusta, vždyť oba bydlíme v obcích jen s několika sty obyvateli. V posledních letech se místa hraní mění, takže rádi objevujeme nová. A vznikají i nové modely… už existuje pár takovýchto míst, kde pořadatel je zároveň muzikant, který si postavil i scénu, tady dokonce dvě, aby sobě a svému okolí mohl dělat dobře, a zve si různé další kolegy muzikanty. Sejdou se místní, lidi z okolí a sjedou se všelijací kámoši a známí, navozí třeba i dobroty a jdou si užít večera. Květoš mi vyprávěl, jak tohle zbudovali z bývalého kulturáku, který byl určen k demolici. Když jsem zdejší klub viděl na netu, myslel jsem si, že je mnohem komornější, byli jsme s Lubošem překvapeni, jak je velký, no bývalý prvorepublikový kulturák, možná starší. A je tu útulně, protože je to s láskou dělané.

Slávek Janoušek a Luboš Vondrák
foto: Lucie Paceltová

Luboš: Květošův country klub mi oživil vzpomínky na programy, které jsem pořádal v Rantířově v letech 1992 – 95, taky v místním kulturáku. Tehdy jsem se tam po letech vracel domů po dlouhém pobytu v Brně a chtěl jsem něco dělat. Rantířov má pár set obyvatel, ale leží 5 km od Jihlavy, takže kromě místních dojížděly party Jihlaváků. Zval jsem tam tehdy na večery s úžasnou domácí atmosférou kapely Nerez, tehdy ještě se Zuzkou Navarovou, Roberta Křesťana s Druhou trávou. Z písničkářů samozřejmě Janouška, taky Redla, Plíhala, Nohavicu, Samsona či Dobeše… a pak byl vždycky countrybál se skupinou Střepy. Rozhodně to nebyl žádný byznys, šlo o jiné hodnoty, bylo to o radosti z muziky. A když si projdeš vlastní zkušeností, fandíš pak každému podobnému nadšenci.

Luboši, o tobě je známo, žes měl delší muzikantskou pauzu, ve které ses věnoval spíše divadlu a pedagogice.  Odkdy zase koncertuješ se Slávkem?
Obnovili jsme spolupráci po dvaceti letech v roce 2007 a dva roky poté jsme vydali archivní dvojalbum Koncert z pásku 1985, což je zvuková archeologie rekonstruující nahrávku tehdejšího našeho koncertu, a je to hlavně o atmosféře té doby. Učitelem jsem ale stále, působím na ZUŠ v Jihlavě jako učitel hry na kytaru.

Slávku, kdy zase vyrazí na šňůru vaše trio Janoušek – Samson – Redl?
Až k vydání mého dílu knihy My tři a já, což bude v dubnu 2012. Původně to měla být jedna kniha napsaná námi třemi, v podstatě cestopis o našich hudebních cestách za krajánky do dalekých zemí. Nakonec jsme to roztřetili, ale název bude stále stejný – My tři a já. Vlasta Redl svůj díl vydal v květnu a obsahově to posunul jinam – cestopisné historky jsou zasazeny do jiného rámce, teď je to spíš traktát o životě, nehledat prosím v kolonce cestopisy. V tom duchu chci předělat i svůj již napsaný díl, takže si to nechávám na zimu, protože teď se hraje. Samson pravil: A já to pak vydám v září… nebo až to napíšu. Trilogie to však bude, to je jasné. Ale to je až příští rok: bližší projekt chystáme ještě letos s Lubošem. Na vánoce by mělo vyjít CD s dětskými písněmi.

Poděkovala jsem za rozhovor a vydala se za houslistkou a zpěvačkou z kapely Ostrá tráva, Petrou Kurečkovou:
Petro, jezdíš s Ostrou trávou na Huťův ranč každoročně, jsi tedy znalkyní prostředí. Můžeš shrnout důvody, proč by se sem měl čtenář Folktimu přijet podívat?
To je jednoduché. U Huti se může každý levně ubytovat a najít střechu nad hlavou i v případě nepřízně počasí. A když je hezky, čeká tu nejen dobrá muzika, ale taky zvířata, louky plné bylinek a nekonečné houbové lesy! Takže sem nejezdíme jen hrát, trávíme tady chvíle volna často s celou rodinou. Zdejší venkov věnuje nejkrásnější vzpomínky dospělým i dětem.

Lucie Paceltová, píšící ilustrátorka, www.luciepaceltova.wz.cz