Maje těsně před Štědrým dnem zcela výjimečně vše zabaleno (jak by to bylo krásné bez dárků...nakonec, není to tak dlouho, co stačily tři oříšky) a protože jsem trochu náhodou měl možnost se na vyprodaný vánoční koncert Jarretu ještě nějak propasírovat, nebylo celkem nic moc, co řešit. Nechal jsem se vrátným v práci roztlačit (možná jsem si měl Ježichovi napsat o novou autobaterii) a vyrazil do Liberce.
Jako hosty si domácí tentokrát pozvali z trochu větší dálky Žambochy, kteří začali celý večer dotazem: „Kdo z vás nás ještě nikdy neslyšel a neviděl?“ Několik rukou, které se zvedly, bylo impulsem pro vyslání lahve slivovice, asi pravé moravské, nevím, já už Žambochy znám dlouho, tudíž jsem nezkoumal.
Úvodní píseň Jutkinovi by se dala chápat jako věnování panu V. H. v rámci celostátně smutných dní, ale nebylo to nijak extra komentováno, za což jsem byl rád. I přes veškerou úctu by se to totiž do skoro domácí vánoční atmosféry vyprodaného Experimentálního studia nehodilo. Vidět Žambochy na vlastní oči je další bonusová dimenze k poslechu jejich CD, pokud si je někdo zatím ještě vizuálně nedopřál, dejte si to třeba jako předsevzetí do nového roku, nebudete litovat. Jan si opět hrál se svými krabičkami a přesto, že to již znám, a kromě toho, že to prostě umí, dokáže to i vtipně prodat, takže posluchač/muzikant valí bulvy a ještě se zasměje. Nešlo neslyšet komentáře z řad přede mnou (užíval jsem si pěkně vzadu u zvukaře): „Ty oe, no to mě… jak to dělá…?“ Emocionální vrchol první půlky koncertu byly jednoznačně zcela očekávaně očekávané Joe z Ikarie a Svobodě. Paráda!
Pro mne největší a velmi příjemné překvapení večera – Jarret nastoupil akusticky v „ánplag posazu“ s klavírem a cajonem, hurá – něco nového i pro mne, děkuji Ježíšku. Koledy všeobecně můžu, a když jsou navíc zahrané s radostí a třeba lehounce upravené, moje muzikantská dušička si tiše vrní. Neslyšel jsem Jarret delší čas a nezvládl jsem ani křest nového CD Za hrany a tak trošku se nemůžu zbavit dojmu, že ne vše při jejich vystoupení vyšlo, jak mělo. Ale i kdyby - má-li vánoční koncert 23. prosince pomoci od bláznění všude kolem, dát možnost si odfouknout a pobavit se výbornou muzikou, byl jsem jasně na správném místě. Závidím Jarretu hravost na podiu, jeden z jejich nezaměnitelných poznávacích znaků, který si stále drží. Chtít slyšet všechny oblíbené hitovky znamená přijet na několik dalších koncertů (inu, proč ne), jako ochutnávka cukroví mne naladily akusticky poupravené verze Zvěrokruhu nebo Venku zuří jaro (hmm, výborně...tak právě v této vteřině si ale vůbec nejsem jistý, jestli vlastně zazněla… :o) No co už.
Na závěr přidaná koleda v podání kapelního flétnového kvarteta jen podtrhla příjemný večer, který asi pokračoval u baru, ale já šel raději zkoušet funkčnost přibližovadla. A helemese, nějak to naskočilo, možná změním nebeskou objednávku na funkční alternátor.
Díky Michale, že jsem mohl přijet a poslechnout si.  Nakonec zbyla jen jedna nezodpovězená otázka: Kdy bude Jarretí zpěvník??