Po předchozích dvou dnech pestrých na hudební i divadelní zážitky následovalo v Náměšti nad Oslavou ještě dalších šest dní, bohatých mimo jiné i na vzpomínky letošního léta. Však už od samotného pondělního rána nabízel program Folkových prázdnin nejrůznější dílny zaměřené například na ruční práce a vedle toho byly zájemcům otevřené i workshopy orientálního tance, umění hry na bicí a perkuse, fotodílna a jiné. Pro jednoho návštěvníka je toho více než dost a to i pro mě. Sám jsem navštěvoval jen odpolední hudební program umístěný v zámecké zahradě a v případě nepřízně počasí přesunutý o pár metrů dál do zámecké jízdárny a i tak jsem po každém dni pociťoval maximální kulturní vyžití.

Pondělní ráno slibovalo po předchozí chladné noci slunečné počasí, a proto jsem do Náměšti vyrazil o něco dříve, pár hodin před zahájením hlavního programu. Když se zámecký park připravoval na první koncert, který měl patřit Lucii Redlové, přicházeli k pódiu první návštěvníci a sem tam se mihl někdo z pořadatelů, aby zkontroloval situaci.

zámecký park v Náměšti nad Oslavou foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Mark Geary foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Vystoupení Lucie Redlové patřilo spíše k předskokanské cti či milé povinnosti irskému písničkáři Marku Gearymu a jak sama zmínila, chtěla tak upozornit i na své vlastní noční vystoupení plánované na závěr dne mimo hlavní scénu.

Když po Lucii Redlové přišel na pódium irský písničkář Mark Geary a začal zpívat, tak už od první chvíle mi svým projevem připomínal svého krajana a stejně tak i častého hosta na Folkových prázdninách, Glena Hansarda. Jak jsem později zjistil, že Mark s Glenem spolupracoval na vydání svého posledního alba Songs about Love, Songs about Leaving, které celé nabízí k poslechu na svých internetových stránkách markgeary.bandcamp.com, byl jsem doma. Osobnost Marka Gearyho vyzařující z jeho tvorby oslovila i mnohé diváky na Folkových prázdninách a není se tedy čemu divit, když pořadatelé pro ně připravili ještě jedno noční hraní následujícího dne. Nesmím zapomenout zmínit i jeho druhého doprovodného hráče, bubeníka Erica Gebowa a jednu zpěvačku přizvanou na pódium během písně Suzanne, Markétu Tulisovou (Leporelo). K Markétinýmu zjevnému překvapení bylo zřejmé, že nešlo o nic předem naplánovaného, ovšem u diváků sklidila veliký potlesk.

Mari Kalkun foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Vladimír Mišík & ČDG foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

S blonďatou a stále se usmívající mladou estonskou písničkářkou Mari Kalkun, pocházející ze zalesněných kopců jihovýchodní části Estonska, přišla do zámeckého areálu tichá a kidná atmosféra. Sice textům písní odzpívaných v jejím rodném jazyce drtivá většina z nás nerozuměla, ale díky snaze Mari přeložit názvy do češtiny a odvyprávět obsah písní v angličtině, nás do dějů křehkých písní naprosto a nenásilně vtáhla. Společně s ní na pódiu vystoupila Triin Arak, žena hrající na piáno a kontrabasista Tanel Kadalipp. Mari Kalkun dopňovala písně o tóny nástroje kannel, podobného finské kantele, lotyšské kokle či ruské gusli. Hrála i na klasickou akustickou kytaru, akordeon a během několika písní si sedla i k piánu.

Závěr pondělního hlavního programu patřil Vladimíru Mišíkovi, jedné z našich největších rockových legend spojovanou se skupinou Matadors, Blue Effect, ETC a akusticky proměnlivou formací Čundrground, se kterou vystoupil i na Folkových prázdninách. Zazněly hity jako Stříhali dohola malého chlapečka, či Variace na renesanční téma a jako před mnoha lety na jiných festivalech, sklízeli upřímný potlesk i od diváků na Folkových prázdninách.

Návštěvníci Folkových prázdnin před hlavní scénou foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Pódium obležené od prvních chvil úterního hlavního programu, lákajícího na jména jako Dan Bárta nebo The Unthanks (Velká Británie), slibovalo další hudební zážitky. Navíc ten, kdo si předem prohlédl program, mohl se těšit i na scénu v bílém stanu, kde mezi skupinou Marewrew & Oki & Marcos Suzano (Japonsko, Brazílie) a zmíněnou The Unthanks, vystoupila sestava z Prahy, říkající si Techtle Mechtle. První přestávku po odehraném koncertě Dana Bárty vyplnilo divadlo Mordy-jé se svojí Rakvičkovou komedií. Ta bezesporu nejvíce zaujala ty nejmenší z nás.

Dan Bárta, profesionál každým coulem, předvedl v Náměšti za doprovodu tří špičkových jazzmanů (Stanislav Mácha, Robert Balzar a Jiří Slavíček) šou bořící nejen veškeré bariéry, ale navíc díky hrám se slovy excelentně popisoval význam písní tak, že všichni přítomní s úsměvy na tvářích doslova zírali, jakým způsobem se mu daří ze složitých vět a souvětí vybruslit vtipným zakončením. A to včetně jeho spoluhráčů, u kterých se nedalo nepostřehnout stejné překvapení, jako u ostatních diváků.

Dan Bárta foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Marewrew & Oki & Marcos Suzano foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

S Japonskou skupinou s brazilským nádechem Marewrew & Oki & Marcos Suzano jsem měl naopak pocit vzniku jisté hudební bariéry, kterou se pokoušeli překonat milými úsměvy a komunikací s publikem. Během jejich vystoupení se dokonce naučili říci mírně zkomolenou češtinou slovo "děkuji". Občas s námi komunikovali anglicky, ale pro pobavení používali svůj rodný jazyk. Minuty vážného povídání a vysvětlování bez porozumění z řad diváků skutečně pobavilo, ale chvílemi prořídlé řady před pódiem spíše prozrazovaly jisté nepochopení rytmů jejich hudby, tolik odlišných od toho "našeho" evropského stylu.

Oranžová scéna v bílém stanu - hrající skupina Techtle Mechtle foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

The Unthanks foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Opakem nepochopení se staly sestry Rachel a Becky Unthank z Anglie, které ve své zemi sklízejí řadu úspěchů a patří tam k tomu nejlepšímu, co anglický folk může nabídnout. Však svými baladmi se silnými příběhy o místech plných násilí, krutosti a smutku, pramenících z nešťastně proslulého rodného hrabství Northumberland, oblasti nejvíce zasažené boji mezi Anglií a Skotskem, musí aspoň trochu oslovit každého. Prostě musí. Jen výjimečně dojde na chvíle, kdy místo donucení k zadumání se sundají boty a začnou na pódiu tancovat... Rachel a Becky byly bezesporu tím, co s klidem označit za zatím to nejlepší na Folkových prázdninách. A to jsme zatím v polovině. Co dalšího si pro nás Michal Schmidt, dramaturg Folkových prázdnin, připravil, o tom opět až příště.