Pokud se vám zdá, že mi hned na začátku nadpisu vypadla dvojka, tak se vám to opravdu jen zdá. Z důvodu změny pořadatele (Jirka Rážek uspořádal neuvěřitelných a krásných dvacet ročníků, díky mu za založení, udržení a rozvinutí tradice) se začal festival trampské muziky v Pikovicích číslovat od jedničky a jmenovat tak, jak je uvedeno v nadpisu. Novým pořadatelem se stal Míla Pražák s týmem mladých lidí z přírodní školy, včetně jejího ředitele, který má za sebou deset ročníků Folkové Ohře, staronovým zvukařem zůstal Pája Jindrák a moje maličkost spolu s Mílou moderovala přehlídku trampských kapel, která byla na jednu stranu takřka standardní - Poutníci, Paběrky, Jitka Vrbová, Taxmeni či Vlak na Dobříš a tito jmenovaní také předvedli své standardně dobré trampské výkony, na druhé straně pak i trochu nestandardní a inovační. Zahajoval Scarabeus, který byl zjevením i pro mnohé později účinkující, stejná sestava jako v začátcích kapely, vyzrálost jako po desítkách let působení. Premiéru v Pikovicích měl Pacifik a ukázal, že tam patří. Méně neobvyklým, ale přesto stále neobvyklým zjevem byli Hoptropáci - jejich prosté, melodické a přehledně vystavěné písničky stále účinkují, Hoptropáci vystoupení doprovodili řadou autentických vzpomínek, dokazujících, že trampskou muziku nejen hrají, ale trampingem aktivně žijí. Každé Pikovice měly i bonbónek pro osvěžení - tentokrát jím měl být Spirituál Kvintet (splněný sen Míly Pražáka mít je na festivalu), ale ne úplně to vyšlo. Spirituálové předvedli své špičkové kousky, vyladěné především do folklórně - folkova a národně obrozenecky a na to publikum nezabralo. Kdyby bývali Spirituálové věnovali výběru repertoáru menší péči a prostě zahráli největší pecky ze své první či druhé desky, sklidili by úspěch. To bylo poznat, jak publikum ožilo při Mlýnech a opět upadlo do letargie například při Houserovi tety Róny (což je jinak super vtipná píseň, ale holt pro jiné publikum a do jiného prostředí). Na základě toho jsem se bál, jak publikum přijme závěrečnou Epy de myi. Protože vystupovali od půl desáté, tedy po odjezdu posledního vlaku na Prahu, zůstalo jen nejvěrnější publikum (i tak to byly cca dvě stovky lidí z celkového cca tisíce, kteří na festival zavítali - velmi slušné, vzhledem k nejistotám, které do jara kolem Pikovic panovaly), a toto publikum Epíky náležitě ocenilo. Platí to nejen pro zasvěcené, kteří kapelu znali, ale i pro nezasvěcené, pro které byla překvapením. I klasičtí tradiční trampové komentovali jejich výkon pochvalným mručením, že ti "mlaďoši" umí. Aby ne - dokázali zahrát nejen svůj repertoár, ale i unplugged repertoár tria PPM či Beatles, když nakrátko vypadl proud. Jakkoliv jsem to, přiznám se, nečekal, byla Epy de mye opravdovým vrcholem festivalu a vystoupení se jim povedlo. Jen kdyby byli dochvilnější, na pódiu už byl přidrátován ke kytaře náhradník, když Jan Přeslička teprve dorazil. Díky i Vlaku na Dobříš, který ochotně přidával a prodlužoval tak šance Epíků.

Festivalu přálo i počasí - vydatný noční déšť skončil v 8.00 a se začátkem festivalu v 11.00 vysvitlo i slunce, které pak odpoledne doslova letně pálilo. Lze konstatovat, že i přes určité napětí před festivalem se festival podařil a jak jsem snad vyrozuměl, mohli bychom se těšit i na další ročník. Tak ať to vyjde.