Koukol a spol. ví, jak se chodí za holkama i za klukama

03.06.2002 Koukol a spol. ví, jak se chodí za holkama i za klukama (Mery)

      Před pětatřiceti lety parta kluků, pod názvem soubor Inklemo, se svým představením "Jak se chodí za holkama" uváděla diváky v úžas a vítězila na všech možných soutěžích. V úžas uvedla tehdy i Jiřího Suchého, když na pozvání zašel do Divadla na zábradlí shlédnout představení souboru, o němž nikdy neslyšel. Ta parta kluků, jinak učňů družstva Inklemo, ho svým kusem okouzlila natolik, že z jeho iniciativy máme nyní možnost shlédnout toto představení po letech znovu, tentokrát na scéně pražského divadla Semafor, v novém kabátě a s novými protagonisty, kterými jsou členové mladé folkové skupiny Koukol a spol.
      Premiéra proběhla ve čtvrtek 30. května. V půl osmé večer, kdy se mělo začít a malý útulný prostor Semaforu byl takřka zaplněn, byla opona roztažená, v sále rozsvíceno a v publiku to šumělo. Vtom na pódium nepozorovaně vklouzl vytáhlý mladík v širokých kalhotách s kšandami a s upozorněním, že přišel jen naladit nástroje a abychom si ho nevšímali, jal se opatrně kroutit kolíky kontrabasu. Publikum se po jeho slovech nejprve skutečně nenechalo vyrušovat a dál si hučelo tlumeným šepotem. Avšak poté, co mladík uchopil do rukou gipsonku s pohými čtyřmi strunami, opět nás upozornil, že toto ještě není začátek, a pak kytaru s pohledem zkušeného ladiče totálně rozladil, už neunikl pozornosti a divákům začalo rychle docházet, že představení už patrně začalo. Po chvíli se na scéně objevili i všichni další členové skupiny Koukol a spol. a na úvod diváky vtipně "přenesli" do začátků šedesátých let, kdy ve staré zkušebně (dílně v Praze na Žižkově) zkoušeli jejich předchůdci, soubor Inklemo. Nastolili tak tedy tu správnou atmosféru a představení se teprve teď mohlo rozjet.
foto: Koukol ©       "Jak se chodí za holkama" je písničkový muzikál, či spíše poetický kabaret, autorské dvojice Václav Bárta a Vít Fiala, jenž voní šlitrovkým jazzem a atmosférou let minulých. Není to představení s nějakou dějovou linií, ale spíše zajímavá mozaika složená z písní a básní, v podání mladých herců-neherců působící sice trochu rozpačitě až křečovitě, ale o to roztomileji. Během bezmála dvou hodin se od party pěti mladíků a dvou dívek dozvíte, jak se chodí za Danou, Věrou a dalšíma holkama, uvědomělýma pionýrkama, svazačkama a brigádnicema rozličných jmen, ale na závěr i pár rad o tom, jak se chodí za klukama, aby ani přítomné dámy nepřišly zkrátka. Při písničkách, jejichž melodie jakoby vzešly s pera Suchého a Šlitra (natolik jsou jim podobné) si do rytmu spontánně podupával, poklepával, a místy i potleskával, snad celý sál a humorné veršíky i jejich vtipná interpretace neustále notně cvičily naší bránicí.
      Aktéři nejsou profesionální muzikanti, herci ani tanečníci, proto, kdo čekal precizně odvedený výkon hudební a herecký, na své si asi tak úplně nepřišel. Spíše než k muzice samotné (z nástrojů jsme mohli slyšet kytaru, kontrabas, klarinet, klavír a housle) by se asi našly výhrady ke zpěvu a také pískání "na pusu" by ještě hoši i děvčata měli vypilovat. Muzika byla jinak dobře zahraná a zaranžovaná, zvlášť když se ozval klarinet, to jsem si lebedila. Ale i přes veškerou snahu protagonistů jsem měla pocit, že jim ty úsměvy na tváři a ta sdělení v některých textech nemohu tak docela věřit. Snad pro trému, nebo proto, že ti mladí lidé příliš nezažili tu dobu, o které zpívají a vyprávějí, nebo prostě proto, že od neherců nemůžete čekat profesionální herecký výkon. Na druhou stranu z nich přímo čišela radost z hraní a každý z nich má v představení své charakteristické a nezapomenutelné místo. Že se líbili, o tom svědčily reakce diváků. Nepočítaně potlesků během hry, předlouhý potlesk na konci a tři přidané písně hovoří za vše.
      Proto, pokud si libujete v Suchém a Šlitrovi a písničkových "jazzůvkách", nenechá vás jistě chladnými ani tento kousek a mohu vám ho vřele doporučit. Já jsem odcházela s pocitem velmi příjemně stráveného večera a jazzovou náladou a ještě na zastávce tramvaje jsem si podupávala do rytmu, který mi i dlouho poté zněl v hlavě. Jen by mě strašně moc zajímalo, jak asi celý kus vypadal tenkrát v původním podání Inklema.

Autorem textů a také režisérem (stejně jako v šedesátých letech) je Václav Bárta, aranže písniček napsal Vít Fiala.
Formace Koukol a spol. vznikla v červnu 1998 a jejími členy jsou bývalí studenti rokycanského gymnázia, dnes povětšinou vysokoškoláci, s věkovým průměrem 21 let. Vzniku skupiny předcházelo dvouleté působení Dua Koukol (Z. Vejvoda a O. Kepka), které se v roce 1997 stalo finalistou Porty Plzeň. Členy skupiny Koukol a spol. jsou:
Alena Hirschová - housle a zpěv
Lucie Rušová - housle a zpěv
Oldřich Kepka - kytara, housle, zpěv
Karel Nejdl - klavír
Pavel Novotný - klarinet, zpěv
Zdeněk Vejvoda - kytara, klavír, kontrabas, zpěv
Karel Waska - kontrabas, kytara, zpěv

Pokud vás článek navnadil a nechcete si nechat toto představení ujít, máte možnost navštívit třeba jednu z nejbližších repríz, které se konají 18. a 19.června v 19.30 v divadle Semafor.

Sdílet na...

| Více...