Jsou věci, které se těžko říkají a ještě hůře píší. Proto prosím, neberte toto jako reportáž z výročního koncertu pardubických Marien. Pokud čekáte soupis playlistu a hodnocení jak co ladilo (neladilo), sedlo (nesedlo) onoho večera v pardubickém Domě hudby, ani to dál nečtěte…je to snůška pocitů, které nejsou pouze z onoho koncertu, ale z uplynulých dnů a týdnů, se kterými se lze jen těžko smířit nebo vyrovnat…

Víťa Troníček se svojí novou hračkou...
foto: Ivan Bllemby Krejza

Mé setkávání s ikonou současného východočeského folku, skupinou Marien, bylo spíše o míjení. Poslední živé setkání bylo na FOLKomíně v roce 2011 a tři roky v životě skupiny jsou více než dost. Po vydání nového alba Ze skla jsem si říkal, že by možná nebylo špatné je zase vidět a slyšet naživo a přesvědčit se na vlastní kůži, jak ten Folk žije… Když jsem se po prázdninách podíval na nabídku koncertů Marien v průběhu podzimu, jako skvělá příležitost se jevil výroční koncert k desátým narozeninám skupiny. Nečekaný a tragický odchod jednoho z členů skupiny a spoluzakladatele tohoto webu, Zubříka, pouze umocnil „potřebu“ se tam podívat. Možná to byla kombinace onoho výročí a smutné události, ale koncert v pardubickém Domě hudby byl vyprodaný skoro dva týdny dopředu. Na můj „rádobyvtipný“ dotaz na Ivana Kurteva, jestli kromě zimáku nemají v Pardubicích větší prostor, jsem dostal odpověď: „Tady je 472 míst. Pak je divadlo, 550 míst, a pak už jen ten zimák…“ Tak uvidíme, s čím přijde Marien příští rok….

Celým večerem se průběžně, jako černá nit, táhlo vzpomínání na Zubříka. Počínaje v předsálí umístěnými fotografiemi a kondolenční knihou, přes úvodní slovo kapelníka Víti Troníčka a Zubříkovu skladbu (text i hudba) Pouliční lampa až po fejeton Petra Novotného. Jednotlivých vzpomínek v průběhu koncertu bylo nespočet. Např. jak abstinent Zubřík dělal pro kamarády ořechovici, pekl chléb anebo lozil po kopcích a hledal nebo zakládal „kešky“.

Marien, verze 2014
foto: Ivan Bllemby Krejza

Nicméně protože se jednalo o výroční koncert, stojí za zmínku několik bodů, které byste velmi pravděpodobně na „standardním“ koncertu nezažili. Když pomineme vystoupení původní sestavy Marien, tzn. s Honzou Troníčkem a Radkem Píďou Bartošem, nebo hosty Davida Landštofa (bicí) a Petra Novotného (klávesy), tak velkým překvapením (alespoň pro mne) byla elektrická kytara Víti Troníčka nebo držky Zuzky Mimrové. Ve chvíli, kdy Víťa hrábnul do elektriky, rozsvítily se mu oči, snad to neprobíjelo…. Přiznám se, že v kombinaci s bicími Davida Landštofa a klávesami Petra Novotného to byl chvílemi vcelku slušný bigbeat.

Večer v přeplněném Domě hudby potvrdil, že za deset let si skupina Marien vybudovala silnou pozici na folkových pódiích a své publikum najde od Aše až po Jablunkov. Držme Marien palce do dalších let.

Byl to příjemné setkání po letech, škoda, že za takových okolností…