Malebná, lázeňská, historická i moderní Třeboň hostila již popětadvacáté hudební festival Okolo Třeboně. Ředitel festivalu Pavel Barnáš postavil dramaturgii festivalu na velkých koncertech a zdá se, alespoň podle ohlasů, že se mu podařilo do Třeboně přilákat na méně účinkujících více diváků.
Na první velký koncert pražské kapely Jelen, ve čtvrtek 30. června, jsem v Třeboni ještě nebyla, ale co je důležité, pod pódium na zámeckém nádvoří se dostavila spousta zejména mladších diváků a koncert si společně náramně užili.

V pátek 1. července, po nezbytné návštěvě Šupiny a zblajznutí skvostných kapřích hranolků s koprovohoubovým dipem a šťouchanými brambory, jsme s Kytkou, šéfkou (spolu s Pinďou, Adélkou a Cimburou) scény Houpací kůň, zamířily na rozpálené hradní nádvoří na druhý velký koncert. Pavel Barnáš nejprve uvedl Yellow Sisters. „Sestry“a capella v triu a pak i s hostujícím beatboxerem Petrem Wajsarem uvedly několik delších písní ze svého repertoáru, nádvořím se linuly rozvíjené hudebních motivy a zpěvné zvukomalebné texty. Následující dámské vokální trio Přelet M.S. si publikum získalo samozřejmě perfektním dynamickým trojhlasem, ale navíc přidanou hodnotou humoru v textech a pestrostí rytmů.

Nezmaři nevynechali snad jediný ročník Okolo Třeboně. Kdyby to neznělo neuctivě, napsala bych, že jsou živým inventářem festivalu. Pětadvacetiny (to už zní líp, ne?) oslavili ve společnosti Třeboňského lázeňského symfonického orchestru (TLSO) za řízení dirigenta Josefa Zaplatílka. TLSO se uvedl jedním ze Slovanských tanců Antonína Dvořáka a pak už doprovázel společensky upravené Nezmary (rozuměj tím decentní společenský oděv) v jejich nejznámějších písních. Třeboňský orchestr není Jihočeská filharmonie, se kterou jsem Nezmary v Třeboni slyšela naposledy, a nevím, kolik minut věnovali společnému zkoušení. Zpočátku se mi souhra orchestru jevila lehce nervózní, ale sedlo si to, a když se za dirigentský pult postavil Felix Slováček ml., orchestr už šlapal jako hodinky. (Felixe ml. jsem v Třeboni před lety také viděla, bylo to na jeho absolventském koncertu. Tehdy jej jako dirigenta „poslouchal“ samotný Orchestr Gustava Broma.) S Nezmary si Felix ml. nejen zahrál, ale i zazpíval, Pavel Barnáš se Šárkou Benetkovou v „povinné přestávce orchestru“ vytvořili duo, a když se nakonec všichni účinkující společnou písní loučili, třeboňští na zaplněném nádvoří svým Nezmarům a svému orchestru tleskali ve stoje.

Sobota 2. července - Soutěž Houpací kůň
Také členové naší redakce dvoukolově vybírali z 86 soutěžících 7 statečných, kteří se nakonec dostali do finále. Osmého finalistu určili SMS hlasováním příznivci kapel a návštěvníci stránek Okolo Třeboně. Organizaci soutěže měla pod palcem Brigita Kytka Vidimská a také díky ní a Emilovi Pinďovi Makalovi a moderujícímu Honzovi Jíchovi od 11. hodiny vládla v zámecké zahradě pod vzrostlými dřevinami pohoda. Houpacího koně považuji za nejzajímavější část festivalu. Pokaždé mě někdo překvapí nebo se přinejmenším potvrdí, že se rozvíjí další talent. Podle nahrávek jsem si udělala obrázek o finalistech a byla jsem zvědavá, jak zapůsobí na živém vystoupení.
LeDva, vítěz SMS hlasování, zahajovali a potvrdili můj kladný dojem z vystoupení na pražské Portě nebo načervnovém Open Mic Potrvá, že jsou příslibem do budoucna. Beru od nich i kontroverze budící píseň Máma jako svérázný pohled na cestu k budoucímu zodpovědnému mateřství. Líbili se i divákům a skončili čtvrtí. Sova & Slamák mají dlouho mé sympatie, jejich písničky zejména z loňské desky Nad Řípem se blýská... (nominace na folkového Anděla) oslovily i publikum, protože pánové skončili těsně druzí. Anebo z Polabí jsem slyšela naživo poprvé a jejich akustický folkrock v písních šlapal energicky. Celkově se umístili rovným počtem hlasů společně s A.M.Úletem na 5. – 6. místě. Trio Rendez-fou je vlastně pokračovatelem někdejší Honzíkovy cesty, boduje lehce jazzovým soundem, ale především barevně a výrazově líbezným zpěvem Jany Gregárkové. U diváků v Třeboni  byli první, stejně jako týden předtím v Řevnicích na Portě u odborné poroty. Totál Vokál, dívčí a capellový sextet, bych nazvala ženským ekvivalentem známého pánského 4tetu. Skvělé pěvecky v propracovaných aranžích, okostýmované a s choreografií by dívky ozdobily společenské či firemní akce. Skončily sedmé. A.M.Úlet přivezl z Moravy asi nejtvrdší sound v energických písních, který jsme na Houpacím koni letos slyšeli.

Isara z Mladé Boleslavi, vítěz loňského ročníku Notování a v Třeboni třetí, i po změnách v sestavě úspěšně rozvíjí své pojetí „Skotska“ v Čechách. Ado Juráček z Bratislavy zahrál v triu tanečně popfolkovou muziku, ke které má dobře zabarvený příjemný hlas. Zajímavá byla proměna písně Rozprestri krídla, která oproti nahrávce získala nový reggae rytmus. Vystoupil poslední, skončil poslední, ale při minimálních rozdílech v počtech hlasů to nebyla žádná tragédie.

Než se však hlasy sečetly, jako hosté zahráli My3.avi, v posledních dvou letech jen sporadicky vystupující. Ani v Třeboni nebyli komplet (houslistka Klára je v zahraničí) a za novopečeného taťku basáka Kubu Vlachynského zaskočil Michal Miklánek z Bezefšeho. A přesto to byla pohoda i nechtěná švanda, když k nacvičeným písním ve větru Mikloňovi ulítly... noty. Kromě očekávaného sedmého avíckého potomka se snad dočkáme i dalších přírůstků v koncertování. Druhého hosta, Huménečko, semifinalistu letošního ročníku, jsem už neslyšela. Po celém dni v zahradě na soutěži mě přepadl hlad a „folkloreček s bicíma“ by mě nenasytil.

Odpolední vítr byl předzvěstí změny počasí, která se dostavila na večerní hlavní koncert v podobě deště. Na koncert, za který Pavlovi Barnášovi vysekávám poklonu, protože jej nepostavil na mediálně známých hvězdách, ale na andělských kapelách, které ve folkovém žánru paří k absolutní špičce. Dvojnásobní folkoví Andělé Žamboši, současný Anděl Epydemye (za album Kotlina)  a nominanti z roku 2010 Jananas (letos bude druhá deska) nezaplnili sice nádvoří, jako tomu bylo na předcházejících dvou koncertech, či v následujícím večeru v zahradě na Chinaski, ale těch zhruba 200 fandů slyšelo písničky v interpretaci, která každého musela nadchnout.

Nejprve ale dostal prostor loňský vítěz Houpacího koně Tranzan, pak letošní Rendez-fou. Jejich píseň Poetické ráno navozovala poetický večer, kdyby po ní nezačalo tak strašně lejt. A tak pod deštníkem a v pláštěnce jsem se kochala novými úsměvnými, textově a hudebně napadnutými písněmi Jananasu ve výrazově dokonalém podání Jany Infeldové. A pod deštníkem, v pláštěnce a s nohama v louži jsem se nechala unášet nástrojovou a pěveckou magií písní vsetínských Žambochů. Pak už má tělesná schránka začala povážlivě fialovět a Epydemyi (kterou jsem naštěstí naživo viděla v nedávné době dvakrát) jsem musela oželet. Ale věřím, že návštěvníci tohoto „promočeného“ večera plného písní vtipných i k zamyšlení se spoustou emocí na koncert protagonistů přijdou zase a ještě o něm každý řekne nejméně deseti lidem.
V sobotu po 22. hodině pro mě skončily dva dny na čtyřdenním festivalu Okolo Třeboně. Ale neloučím se na dlouho. Koncem července se do Třeboně vracím a koncertní Léto v Třeboni si ještě užiju.

Další fotografie na Facebooku Okolo Třeboně, Renata Králová
Další videa na Youtube: Džexna