Kulisy hrabalovského Nymburka se již poněkolikáté staly útočištěm Polabského kola Porty. Oblastní kolo přilákalo rozmanité účastníky nejenom zeměpisně, ale zejména žánrově a znovu se tak prokázalo, že vedle velkých televizních soutěží není moc míst, kde se mohou noví hudebníci ukázat. Samotná vystoupení se již poněkolikáté konala v místním divadle, avšak poprvé nikoli v hlavním sále, ale ve foyeru divadla. Zvuk v hale nebyl vůbec špatný a určitá stísněnost přinášela pro účinkující jistě více pocit zaplněného sálu, než co jiného.

Celkově sedmnáct účinkujících z původně devatenácti přihlášených hodnotila pětičlenná porota pod dohledem dvou zástupců z pořádajícího sdružení Porta. Hodnocení je však možná silné slovo. Po odehrání jednotlivých uskupení si po vzoru mainstreamových televizních soutěží pozvala porota účinkujícího před sebe a postupně se všichni vyjadřovali k jeho vystoupení. Postupně jsme se tak měli možnost dozvědět, co který porotce dělá, kde trávil mládí, co kde studoval, jaké má rád struny, co se mu líbí za hudební nástroj či souzvuk nástrojů (bez ohledu na to, jak ladí), jaké mají rozličné preference, co nedělá rád a sem tam to proložili nějakým vousatým vtipem či neobalenou sexistickou narážkou. Nechci urážet hudební odbornost poroty, složené z místních „hudebníků“, ale krom proslavení jájismu byli porotci  zřejmě i na úplně jiném koncertě.

Hlavní postupující Isara a DOTrio sice patřili mezi lepší a na Portě v Řevnicích Polabí ostudu snad neudělají, ale tento nedělní výstup se jim rozhodně nepovedl. Obě dvě kapely hrály vůbec první, což jistě nikomu nepřidá, ale neomlouvá hrubé rozladění obou dvou uskupení. Devízou tria DOTrio je rozhodně hluboký a barevně zajímavý hlas zpěvačky, se kterým však neudrží krok oba mužské hlasy a často i jejich hudební nástroje. Celkovému projevu nepomáhají ani povědomé melodie a laciné rýmovánky. Podobný problém s interpretací, i když s nepoměrně horšími zpěvy, měla tentokrát Isara, která byla i přehlučněná a jako jedné z mála jí klubový prostor vůbec nesedl.
Hana Hrdinová si zajela prostě zahrát a ukázala nám, kde je toho dne úplný okraj. Čtvrtý Pístgrass bych ponechal na stejném místě i co do celkového pořadí. Nové uskupení, složené ze zkušených harcovníků, předvedlo sehraný výkon, ze kterého bylo cítit srdce. Skvěle šlapající bluegrass utlumovaly jen ne zcela výrazné hlasy a menší prostor pro housle. Loňský postupující. Anebo si rozhodně řekl tentokrát znovu o postup, a to i přesto, že museli odehrát bez čerstvě zraněného basáka. Obsažné texty podtrhovaly bluesově laděné melodie, ve kterých na sebe až jazzově nahrávaly elektrická s akustickou kytarou. Vladimír Klečka je z řady písničkářů s rádoby vtipnými texty, nevýrazného hlasového projevu, s jednoduchým a přesto děsivým kytarovým doprovodem. Jediným zástupcem trampské písničky byli tentokrát Choroši, kteří předvedli velmi dobrou ukázku svého tradičního repertoáru s výborně sladěnými hlasy.

Anebo
foto: Karel Fred Vodňanský

Nejlepší výkon odpoledne předvedl však královéhradecký písničkář Petr Matyáš Cibulka. Výborný intonační projev, sytý barevný hlas, skvělá kytara, kterou podtrhovaly chytlavé melodie s v pravdě písničkářskými texty. Dravý mladistvý projev byl i v průvodním slovu možná až moc afektovaný, ale to k sedmnácti letům patří a rozhodně by na Portě i folkové scéně neměl chybět. Rudolf Sakala byl opětovně z těch, co si přijeli zahrát. Hudební i hlasovou strojenost podtrhovaly přeplácané texty a bezduché melodie. Velmi dobrou kytaru a přemýšlivé texty předložil písničkář vystupující pod pseudonymem Will Eifell. Texty však přes hlubší obsah postrádaly lehkost vyjádření a rozhodně by zasloužily vycizelovat.

Druhou polovinu soutěže započala skupina TrojBoy, která přivezla tradiční, avšak nevýrazný folkcountryový repertoár, žádné velké chyby, ale nic k zapamatování. Zato skupina Mangabej byla k zapamatování až moc, avšak v tom negativním smyslu slova. Jednotlivě výborní muzikanti byli nesehraní ještě více než Isara a více než hledání souzvuku to připomínalo snahu o nalezení čiré kakofonie. Náplastí mohlo být dámské trio AJETO, ale přes slyšitelně sezpívané hlasy se ani jim tentokrát výstup nepovedl. Trojhlas byl nepříjemně upozaděný a vyniknuvší kytarový doprovod není zrovna něco, čím by se mohly chlubit. Pokud postoupí na Portu se svou autorskou skladbou Tajemství, snad ji i lépe odehrají. Třetí kapelou, jež si pro sebe přijela zahrát, byl poděbradský Jilm. Zbytečně řezaná kytara, utopené hlasy i rozjeté ve vícehlasech a vůbec zbytečně submisivní projev zpěvačky s jinak příjemným hlasem, byly jen jedny z mnoha nepřesvědčivých vyjádření.

Romové ze skupiny Rumungre sice deklarovali, že si přijeli jen zahrát, ale jen hrající alespoň o dvě třídy trhli. Tradiční etnický repertoár s energickým projevem strhl oprávněně posluchače k divácké Portě. Místní písničkář David Šitavanc byl lepší vtipně glosujícím průvodním slovem, než svým hudebním výstupem. Povědomé melodie a deklamovaný zpěv nezachránily v celkovém projevu ani poeticky žertovné texty. Jako poslední vystoupila Klára Melčáková, která interpretovala známé folkové a country melodie Johnnyho Cashe či Neila Diamonda. Krásný hlas a kytara pouze jako nejistý doprovod, podřízený hlasovému projevu se příjemně poslouchaly, ale nemělo to ani malou jiskru navíc, která by z projevu udělala něco osobitějšího.

Oblastní Portě určitě nevadí klubový prostor, ale pro atmosféru by mu jistě pomohlo více diváků a tedy i nějaký známý hudební host, který by pomohl vytvořit houf více než pěti platících. Účinkujícím by ale jistě pomohla profesionálnější porota a diskuse nad interpretací někde v soukromí.

O výsledcích a podrobnostech Polabského kola jsme vás informovali zde: http://www.folktime.cz/festivaly/8736-vysledky-polabskeho-kola-porty.html