Od plotny skok
foto: Renata Králová

V sobotu, 20. května 2017, se na nádvoří strakonického hradu opět sešli příznivci bluegrassové muziky na festivalu Jamboree. Pořadatel, MěKS Strakonice, festival jistil finančně, bez sponzorů. O dramaturgii, po roční přestávce, byli opět požádáni Ilon a Míša Leichtovi. Míša festival svým nezaměnitelným způsobem odmoderoval a ve čtyřjediné úloze (dramaturg, moderátor, inspicient a účinkující) obstál na výbornou! Festival proběhl bez časového skluzu, program šlapal jak zapůjčené hodiny z obýváku Jiřího Plhy Rybáře (BlueGate), podle kterých si všechny vystupující formace ukázněně hlídaly svůj Real Son Fucks Mompornmobilevyměřený čas. Postaráno bylo i o festivalové občerstvení (tři stánky a zámecká restaurace) a příjemné festivalové počasí diváky v kamenném nádvoří neupeklo! Už ve 14 hodin se hlediště více než z poloviny zaplnilo a Jamboree mohlo začít!

Pestrá dramaturgie nabídla opravdové legendy našeho bluegrassu, jejichž působení na hudební scéně se počítá na několik desetiletí (Poutníci, Cop), dále kapely patřící ke špičce žánru, které jsme donedávna brali jako „mladé a nadějné“, a ony příští rok oslaví 25 let (Kvintet Písek) a 30 let (Nová sekce). Ženský element byl kompletně zastoupen v dámské kapele Od plotny skok, dámy jsou protagonistkami v BlueGate (Ilon Leichtová), ve folkově laděné Madam (Eva Šichová) a dámu zpěvačku mělo ve svém středu i uskupení tří banjistů a zároveň šťastných důchodců (Banjo Café). Ve zdech strakonického hradu zněla hudba bluegrassových nástrojů výhradně nebo převážně s českými texty, a co bylo obzvlášť potěšitelné, letošní Jamboree bylo štědré i na novinky v repertoáru většiny kapel, včetně legend.

Poutníci, kteří festival otevírali, zařadili do léty prověřeného repertoáru novou píseň Jen s tebou, hudbu napsal Jiří Karas Pola na text Davida Konopáče, který je folkovému publiku známý jako dvorní textař Jarabáků. A přitom se pánové osobně neznají, ano, i tak mohou vznikat povedené písně! Asi největší porci nových věcí nabídl Kvintet Písek! Písně Antonína Frťaly, pod tímto uměleckým jménem píše bývalý člen Petr Novák, a jeho bratra, banjisty Michala Nováka (ne Frťaly), mají nápad, švih a spád, stejně jako celé vystoupení akčního a energického, instrumentálně bezchybného, dobře zpívajícího a v průvodním slově zábavného Kvintetu. Pánové se postarali o první vrchol Jamboree a ještě skončili v „předkusu“. Novinky, převážně z dílny Tomáše Tichého, zařadil i výtečný kvartet Nová sekce, kam se po letech vrátil někdejší člen, kytarista Marek Dráb. Přezdívka „Špek“ se k tomuto, dnes velmi štíhlému, muži už ale vůbec nehodí. Festival jejich vystoupením začal gradovat.

Přesně v určený čas na pódium nastoupil rychle se zvučící Cop (pochvala zvukařskému týmu, pracoval pohotově a do hlediště pouštěl výborný zvuk). Za osmatřicet Copáckých let se nahromadilo nepřeberné množství písní, přesto i Copáci do svého průřezu zařadili tři nové věci! A s Copem si publikum „pár minut“ také zazpívalo, kterou asi, že? Ale "pár minut" festivalu ještě zbývalo pro posledního hosta.
Tím byla Lehká noha! Jamboree je pro mě srdcovka, ale tohle jméno mě do Strakonic vábilo ještě silněji. Lehkou nohu jsem naživo neslyšela dobrých patnáct let, naposledy na Zahradě blahé paměti. Rockeři tělem (a někteří zjevem) a duší, kolem většinového autora písní, kytaristy a zpěváka Petra Hradečného, mají s bluegrassem společné tak akorát banjo. Lehká noha spojuje rock a blues v barevně pestrý, elektrickými kytarami, banjem a akordeonem osvěžující „rhythm & blues v jihomoravské podobě“. Stačí, když připomenu některé názvy písní - Dolní tok řeky, Lidi tu už neznají, Katy - Benzínová pumpa, New Orleánskej styl... a už budete vědět. Jestli má festival končit pořádným vodvazem, tak se to tady povedlo stoprocentně.

Co dodat na závěr? Jamboree po všech peripetiích žije, i když se změnilo, jako všechno kolem nás. Někdejší dvoudenní „největší bluegrassový festival ve střední Evropě“ skončil před pár lety pro nerentabilnost. Ale pořád se najdou lidé, pro které je „genius loci“ motorem proč se snažit o jeho pokračování. Alespoň v jednodenní podobě, se skromnějším rozpočtem. Při zachování tradice dát na jedné scéně příležitost zahrát méně známým bluegrassovým formacím s těmi slavnějšími a představit i propojení žánrů.
Míšu a Ilon Leichtovy jsem vloni, v souvislosti s Muzikou, festivalem s obdobným osudem jako Jamboree, nazvala „hasiči festivalových požárů“. Muzice se znovu daří. Otázka, zda se bude dařit i tradici Jamboree v dalších letech, je i po letošku otevřená. Přeju si a věřím, že bude!

Více fotografií z Jamboree 2017 ZDE.
Více videí z Jamboree 2017 na Youtube ZDE.