gototop

FOLKtime - Vaše brána do světa folku

FOLKtime, folk, country, tramp, jazz, swing, rock, fejeton, reportáže, chat, inzerce, aktuality, rozhovory, recenze, MP3

26.07.2017 I have a dream (Karel Fred Vodňanský)    PDF Tisk Email
Reportáže
Lidé z Náměšti mluví o snovém festivalu. Jaký to ale bude sen? Co to bude za snění? Bude se něco dramaticky měnit? Bude to něco tak nového až to bude snové? Budeme freudovsky rozebírat naše sny nebo nám budou předkládány výklady snů dramaturgů? Nebo abych parafrázoval jednoho z mluvčích při úvodním ceremoniálu – co nám to vlastně chcou? Přemýšlím-li o snění v souvislosti s uměním, naskočí mi v prvé řadě surreálno a Kubínův román Die andere Seite (Druhá strana v Kunderově překladu Země snivců). Nenapadá mne lepší cesta, než dívat se na tento festivalový sen očima Země snivců. Zrakem toužícím a přesto praktickým, tolik chtějícím něco sounáležejícího a přesto stojícím nohama na zemi.
ReyFado Lisboa - Matilde Cid
ReyFado Lisboa - Matilde Cid
foto: Kateřina Vodňanská
Otcové zakladatelé nás pozvali do Perly Moravy Náměště nad Oslavou, aby nám po dvaatřicáté vyprávěli svůj příběh o hudbě, divadlu, výtvarnu a dalším umění. Vypráví nám především svůj příběh o programu, případně o interpretech, kteří ve své tvorbě se sny pracují nebo se k ní prosnili. A nabídka hudebních a jiných lahůdek je opravdu snová i pro neznalého návštěvníka. Dobré a lepší hudební skupiny napříč celou Zemí. Namátkou uslyšíme dánské Dreamers´ circus, americké Ranky tanky, Orkesta mendoza či Elephant revival, rumunské Fanfare ciocarlia, kamerunce Blicka Bassyho, anglickou folkovou star Sama Lee nebo i české hvězdy jako jsou Jablkoň, Vladimír Mišík s Ivanem Hlasem, Aneta Langerová či Malina Brothers s Katkou García. Více se však o snění pořadatelů nedozvídáme. Je nám předkládán pestrobarevný program zážitků, celodenních dílen, večerních odkladišť pro děti, workshopu irského zpěvu či textové dílny Slávka Janouška, divadel, atrakcí a samozřejmě hlavního programu v podobě otevřených i hlavních večerních hudebních produkcí. Při bližším pohledu cítíme i otevřenou komunitu, vtahující a sounáležející (všude je pár zapšklých paní Princezen z X, těch si není třeba všímat, popřípadě kopnout jejich zlatý střevíc kamsi do kouta). Jediným závažněji osvětlujícím výkladem snění bylo přirovnání Jiřího Hejla ke knihám – k pocitům, barvám, chuti i slastem, které nám vyvstávají z pouhého shluku znaků. Interpretace shluku hudebních znaků by nám měla vytvářet podobné emoce, a co je nejlepší, každému je může vykládat úplně jinak a přesto všem snově.
V duchu všeho toho krásného a očekávaného, cesty snů, která nás po celý týden na Folkových prázdninách čeká, trochu závidím těm, co o první večerní koncert přišli. Reyfado Lisboa předvedli výsostný hudební výkon hodný však více honosného koncertního sálu než folkového pódia. Tradiční latinské rytmy, i když trochu hudebně jednolité, byly vyzdviženy precizními hutnými hlasy, avšak bez špetky života. Energická portugalská hudba byla utlumena zcela statickým projevem interpretů, který pozitivně trochu narušovala jen zpěvačka Matilde Cid, a suchým aplausem mnohého olímečkovaného diváctva. Škrobená nálada by se dala krájet. Dnes ani další dny už ale opulentní recepce nebude, po městě i v kempu přibývá diváků usměvavých, otevřených a viditelně snících. Do nového krásného snu mne právě začíná vtahovat průvod snivců v režii Matěje Formana a večerní Balkansambel nebo Lorcán Mac Mathúna se také určitě nedají zahanbit. Až budete v pondělí tyto řádky číst, bude zase třeba na ČEZ scéně rozsvěcet Zhasni. Shluk not, slov a lidí je otevřen se vám vemlouvat do snů. Pojďte s námi mít svůj sen.
Fotogalerie: Kateřina Vodňanská http://vodkaci.rajce.idnes.cz/

Sdílet na...
Kam dál?

» Lidová hudba v jedinečných i osvědčených sestavách bude výraznou náplní Folkových prázdnin (Michal Schmidt)

» Matěj Forman a jeho přátelé opět součástí Folkových prázdnin (Michal Schmidt)

» Tři houslisté ze tří zemí spolupracují na hudebním projektu Struny nad Oslavou (Michal Schmidt)

» Noční koncerty s neopakovatelnou atmosférou ve specifických místech Náměště nad Oslavou (Michal Schmidt)

» Folkové prázdniny 2017 - O snech a snílcích (Michal Schmidt)

Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.
Karel Fred Vodňanský   |109.105.46.xxx |27.07.2017 15:18:00
FOLKOVÉ PRÁZDNINY Náměšť nad Oslavou - den čtvrtý.
Tak se nám to tu rozjíždí, jako že opravdu rozjíždí, v pondělí to opravdu začalo. Neděle však jakoby pokračovala ve statickém stylu soboty, ale škrobenosti výrazně ubylo a hlavně Zahradní slavnost byla opravdu takovou poklidnou a přece pulzující - snovou. Následující dechovka ze Žiliny sice napumpovala trochu neklidu do žil, ale novátorské spojení, respektive žel jen střídání kvartetu a maďarské lidovky nezafungovalo. Závěrečný irský komponovaný pořad byl očekávaně tklivý a poetický, i když by dle mého uvítal komornější prostředí. Pondělí předčilo hudebně všechna očekávání. Tedy jedno velké očekávání naplnilo (což je často obtížnější) a dvě nová odkrylo. Open scéna v malé kapli hned u festivalového kempu otevřela energickou skupinou Okno, která však přes své JAMU vzdělání jen velmi vzdáleně tuší jak se ladí dva hlasy, o třech ani nemluvě. Zato následující skupina Tranzan je pro mne zatím největším objevem letošních prázdnin. Tak nápadité, hravé, hudebně i textově úsporné, čisté a přesto silné a vypovídající. Rozhodně doporučuji a těším se na jejich studiovou nahrávku. Přestože se hlavní koncert pro déšť přesunul ze zahrad do blízké jízdárny, dýchalo obecenstvo příjemnou náladou a energií. Rozjezd obstarala tradiční moravská cimbálovka a připravila ideálně půdu i naladění diváků směrem k lidové písničce. Následující projekt Beránci a vlci - spojení cimbálovky, Ženského sboru z Kudlovic Jitky Šuranské a Sdružení nezávislých jazzmanů bylo jedinečné a úchvatné. Nahrávání beskydské píšťaly na jazzovou mandolínu či saxofon na cimbál bylo opravdu nezapomenutelným zážitkem. Slovy otisku mého genetického kódu - teď ten festival teprve pořádně odstartovali! Fantaskní Dreamers´ Circus naplnil očekávání svou virtuozitou i energií a konečně i největším bezvěrcům otevřel cestu do snů - opravdu existují! Poslední noticka patří skupině Zhasni, které přiznávám mám rád pro jejich poetičnost a chytrou sebeironii. Zahráli mezi posledními dvěma pondělními hlavními koncerty, což jim jistě nepřidalo, ale přesto to nemohlo omluvit přehlučnění výrazu. Často bicí, občas i elektrická kytara či housle nepřiměřeně zahlušovaly ostatní a tolik ceněné texty zanikaly zcela. Tančíme tango, lidé splétají lapače snů, dávají si polední snídani, ale teď nesní, žijí sen.
Karel Fred Vodňanský   |109.105.46.xxx |27.07.2017 15:19:57
FOLKOVÉ PRÁZDNINY – den pátý
Úterý bylo ve znamení růžové. Po deštivé noci nás přes den provázelo slunce (i ranní rozcvičkové vítání konečně proběhlo), plynule nabíhaly dílny a byl čas i na tango a příznačně i úterní označení bylo růžové. Nevím, jak hodně je v hudbě střední proud vnímán jako růžový, ale pro mne byl až přespříliš, alespoň podle toho jak hodně růžovou nemusím. Open scéna byla dvojnásobným zklamáním. Víceméně deklamující Láďa Latka bude možná časem zajímavým zpestřením, avšak zatím ukazuje jen neforemný pokus intimní výpovědi, i když v rámci jeho tria příjemně poeticky laděným. Zato uskupení Z hecu nevyčnívalo ani pokusem. Jednolitou kytarovou růžovou folkovku narušoval jen falešný zpěv a více než dobrá sólová kytara. Falešnost jistě nelze přiřknout Anetě Langerové, i když určitou jednolitost zahraného repertoáru poskládaného zejména z písní poslední desky žel ano. Kromě Anetina hlasu bychom však obtížně hledali nějaký instrumentální či textový přesah, něco uhrančivého nebo vtahujícího. Že se jedná o růžovou hvězdu, bylo poznat jen z frenetického potlesku poloviny publika, které se po jejím koncertu vytratilo, i když si troufám tvrdit, že fronta u škvarkové pomazánky byla větší, než u fronty na podpis. Kamerunec Blick Bassy předvedl průřez svým repertoárem v úsporném triu s pozounistou a violoncellistou. Frontmanův bluesový hlas (ve vyšších polohách chraptící) prokládal lehké až nežné melodie africkými rytmy a frázováním. Nevím, zda je to více kontinuálně nedostatečně osvětleným jevištěm či projevem předešlé nekritické hysterie, ale Blick Bassy zněl hodně nevýrazně až zakřiknutě, což mi nesedí ani k jeho stylu ani k studiovým nahrávkám. Anglická folková hvězda Sam Lee má za to hlas čistý jako padlý sníh a rozprostřený horizontálně i vertikálně. Podobně čistě a široce předvedl se svými přáteli i svou tvorbu – svůj výklad hudby travellerů a Romů. Tklivé, vtahující, k usínání, do růžova. Asi mu nechyběli slavíci, ale nám kempovským přebývali zpěváci u ohně, snad to nebyli Ranky Tanky (kteří prý někde u ohně také zpívali), protože jejich Ráno raníčko znělo hodně nerůžově.
Karel Fred Vodňanský   |109.105.46.xxx |27.07.2017 15:20:50
FOLKOVÉ PRÁZDNINY - den šestý
Žlutá je prý nejbezpečnější. V mnoha ohledech. Kolegu tenhle závěr severských sociologů zaujal a zadal studentům v rámci filosofické antroprologie hledat žlutou kolem sebe, pídit se po jejím výskytu, důležitosti i záměru v jejich širším sociálním okolí. Závěry mají širší rozptyl, než si asi na začátku představoval a zaslouží další zkoumání. Jeden ze závěrů je však tristní – žluté kolem nás je velmi málo. Jsem rád, že v Náměšti byla středa žlutá, člověk se hned cítí bezpečněji. I v Náměšti se každoročně bádá nad folklorem a folkem i vydal jsem se tedy spíše z kolegiální soudržnosti podívat, jak se dělá věda o folku. Rozhodně to nebyl ztracený čas, i když byly příspěvky z valné části v minulosti, místo snahy o popis, strukturování současnosti a vzájemné provazování k směřování či alespoň k trendům. Každopádně je to chválihodná tradice. Vědy je v povědomí vůbec málo, avšak za to nemohou jen politici či média, ta jsou žel spíše zrcadlem voličské většiny. Václav Cílek ve své poslední knize odhaduje, že opravdu přemýšlivých a průběžně se vzdělávajících lidí je v naší republice asi jen na tři tisíce. Na příkladech vyspělých zaniklých civilizací – na jejich rapidním útlumu inteligence a růstu nadbytečné spotřeby krátce před jejich pádem pak naznačuje, jak hodně jsme se přiblížili k onomu zhroucení. Samozřejmě nabádá k optimismu, nikoli k sebevraždám a cestu z kola nám ukazuje hlavně přes setkávání, mluvení a sdílení, třeba jen u snídaně, večerního ohně, ale ideálně v zahradách. Krásnějšího žlutého sdílení, než v zahradách v Náměšti s bluesovým Mišíkem, vibrujícím hlasem Quiany Parler či hravou Dietou z bobů jste si včerejší středu těžko mohli přát. Byl to opravdu konečně festivalový večer, jak má být. Přes neutuchající déšť se zpívala nejenom „Hraběcí“ Ukolébavka, tančilo se nejen střídmě na bocích ale konečně i přímo před pódiem za dechberoucího gospelu Ranky Tanky a vydrželo se přes další i na popovější iberské rytmy v interpretaci amerických Orkesta Mendoza. Bobová diéta byla znovu hravá, melodická a vtahující, jen ten stálý úsměv v refrénu „bolest bolí“ působil trochu moc sebevražedně. Zpátky do zahrad, do sdílených radostí a více dalších radostně uhrančivých violoncell jako u Bonsaje č. 3 či Pavla Čadka (zprostředkováno Bonsají č. 3 -;).
Karel Fred Vodňanský   |109.105.46.xxx |27.07.2017 15:22:07
Tak jsem teď na dílně Slávka Slávek Janoušek nezprostředkovaně slyšel Pavla Čadka a mohu potvrdit s klidným srdcem tvrzení violoncellistky Bonsai č.3.
Karel Fred Vodňanský  - FOTO Kateřina Vodňanská   |109.105.46.xxx |27.07.2017 15:29:50
Autorem fotografií je samozřejmě Kateřina Vodňanská. Přikládám odkaz na fotogalerii z Folkových prázdnin.

http://vodkaci.rajce.idnes.cz/
Karel Fred Vodňanský   |109.105.46.xxx |28.07.2017 12:20:24
FOLKOVÉ PRÁZDNINY – den sedmý
Měl to být takový odpočinkový den. Konečně v co jiného doufat od zelené. Nakonec však byl více rozvleklý než klidný a hlavně plný okluzních obav pořadatelů, jež se transformovaly v útěk do uzavřeného prostoru. Jízdárna však většině učinkujících už jen z podstaty jejich hudby neseděla a halasné cupitání dětí, jejichž křik v zámecké zahradě tak krásně zaniká, rozbil koncerty zcela. Nejlépe si s prostorem a neposednými diváky ještě poradili bratři Malinové. Předvedli svůj tradiční repertoár v druhé polovině obohacený o písně z projektů s Katkou García, která si je přijela z Dublinu s gustem zazpívat. Hlavní hvězda čtvrtečního večera Julia Hjetland, která přivezla svůj projekt Nordens Tone – skandinávské lidové písně v povětšinou jazzových aranžích, však již tak dobře nedopadla. Pokud se vám podařilo v šumu sálu se zasoustředit, byl jejich projev úžasný – sytý, instrumentálně mistrovský a při vší melodičnosti jazzově hravý. Entuziazmus s jakým si Julia Hjetland dokázala hrát se saxofonistou Hansem Mydtskovem mi připomněla obdobně fantaskní scénu z Farinelliho. Žel narušování bylo převažující, a o to více rozbilo následné představení panenského projektu Mateřština. Do intimního hledání moravských kořenů multiinstrumentalisty (a především kontrabasisty) Jiřího Slavíka navíc ještě negativně vstupovala nesehranost s Vojenským uměleckým souborem Ondráš, která nedobrý pocit z koncertu vystupňovala. Instrumentální zručnost skupiny Isara, kterým otevřený prostor rozhodně sedí více než malý klubový, nemůže nahradit plytkost jejich textů. Pozadí lidových melodií britských ostrovů však činí jejich interpretaci povědomou a díky energii vtahující a o lidové posluchače jistě nebudou mít nouzi. A o lidi by nám mělo jít především!-) Nejlépe z celého dne tak nakonec dopadla odpolední Open scéna, kde se ukázala důležitá část osazenstva dlouhodobého projektu textové dílny Slávka Janouška. Přes slyšitelnou společenskou únavu, prasklé struny a ulomené nehty byl projev pohotový, hravý a hlavně přes rozličnost interpretů působil kompaktně. Vedle improvizačních dovedností Ivo Cicvárka, Lucky Redlové, Vládi Zítky ad. jsem si mohl doposlechnout i cello Pavla Čadka a potvrdit tvrzení z doslechu o jeho instrumentálních kvalitách. V Zemi snivců v podstatě neexistovalo nové umění a neustále se jen upravovalo to staré. Najednou nebyly nejdůležitější barvy na obraze či zvuk kterého hudebního nástroje, ale prostor a jeho schopnost empatického přijetí. Každá potřeba sounáležitosti, třeba i přesto neuspokojené, musí mít pro navázání spojení své místo i čas a ten se přes všechnu zelenou nebo právě pro její živou absenci včera nepodařilo nalézt.
Karel Fred Vodňanský  - FOLKOVÉ PRÁZDNINY - den osmý   |109.105.46.xxx |29.07.2017 09:21:34
FOLKOVÉ PRÁZDNINY – den osmý
Dnes budeme nekorektní. Je konec. To byl teda konec! Těch houslí! Zase! Do Perly v Zemi Snivců začali se pomalu trousit Slované a byli více než čerstvým větrem v ustálené společnosti. Bylo jich ale čím dál více a začali mít divné řeči a najednou se jich zjevila celá armáda a ta Perlu do základů zničila. Čeho je moc, toho je příliš. Housle jsou krásný nástroj a do určité míry chápu všechny ty zbytečné úlitby folklóru, ale kromě fanatiků už nebylo do zpěvu nikomu. Ono nechat zvučit housle hodinu a půl, přelaďovat při zvučení klavír či následně absolvovat před koncertem půlhodinovou přednášku plnou seznamů a dojmologie a nenechat zároveň přidat Mišíka či Jablkoň dvě tři další, tomu se teprve říká nekorektnost! Tak když dodržovat čas, což, vypadněme na chvíli z role, je pro většinovou spokojenost a hladký průběh záhodno, tak měřit všem stejně – houslím, kytaře i klarinetu! Joo klarinet, to byla krása. Jakub Soldán mi krásně naladil den do klarinetu. Nejdříve ve více než kabaretním představení (břitce, ale marně zastírajíc jemnocit) na open scéně jako Huso se svým spoluhráčem na harmoniku Tomášem Hubáčkem a večer s povícero ráznými evropskými lidovkami s celým šestičleným ansáblem Rajtaraj. Jablkoň je prostě bomba! Trochu oslabený záduchou, svazovaný hodinami a přece vytryskl do všech stran. A když už ho tedy nebylo jenom půl, nemohl by i tu svou čtyřicátnickou knihu zbavit fólie, abychom nekupovali jablka v pytli? Všechno to hrálo do sebe, trochu odpolední trubkovité psychedelie na denní snění, všude má oblíbená oranžová, přibylo slunce, ubylo kalhot a svetrů, po týdnu jsem poctivou vylučovací metodou došel k tomu správnému vínu a všude ta vůně klarinetu. Už jen posledních pár kroků na zámecký vrch a za zatáčkou... ano! Hrálo se venku. Nádech. Uslyším Elephant Revfival naživo v tom správném prostředí. Bonnie Paine sice přiletěla na svůj první koncert v Evropě s trochu oslabeným hlasem, ale to jejich výborný projev vůbec neoslabilo. Jsou totiž matematickou záhadou. Součet jejich částí dává podstatně nižší číslo, než jejich spojení jako celku. Ostýchavost pomalu opadávala a ležetá osmička dostala svůj prostor. Folkové prázdniny jsou krásné. Možnost prohníst si hlínu a večer sledovat, jak jí jiní hnětou a pálí, vytváří široký pocit sounáležitosti a čpící radosti z potkávání. Folkovky jsou tendenční, ale který festival není. Možná to občas přeženou s večerním outfitem, ale to neznamená, že pod ním nebije čisté srdce. Všichni ti muži v námořnicky pruhovaných tričkách si za svými kočárky také jistě nevlečou zapšklé biomanželky. Feminismus už je out, prý to nefunguje k té správné spokojenosti. Folklór rozhodně out není, ale s tím outfitem by si to měl občas trochu lépe rozmyslet. A to je konec přátelé. A co Iva Bittová, Čikori, zahradní slavnost? Kdo bude s Fanfare Ciocarlia vzpomínat na Kusturicu? To to to, to mám přece říct já! Kdepak milé děti. Tenhle příběh a ještě víc Vám už bude vyprávět kolega Tomáš Hrubý. Mně už patří jen sklenka toho dobrého vína a trochu toho snění.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 

Kalendář

<< Říjen 2017 >> 
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
       1
 2 3 4 5 6 7 8
 9101112131415
161718
2329
30     

Přihlášení

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
FOLKtime.cz
 

Poslechněte si...

  • Country Rádio
  • Rádio Folk
  • Rádio Proglas
  • Rádio Samson
  • Rádio ČRo Olomouc
Nejbližší pořady:

132. koncert "živě..."

Kdo: JARRET Liberec
Kde: Český rozhlas Olomouc, velké studio
Kdy: 08.11. 2017 20:00

Vystoupení v pořadu Folkmenu v Country radiu

Kdo: 
Kde: Country radio
Kdy: 12.11. 2017 21:00

133. koncert "živě..."

Kdo: BLUEREJ Ostrava
Kde: Český rozhlas Olomouc, velké studio
Kdy: 13.12. 2017 20:00

134. koncert "živě..."

Kdo: AKVAREL Olomouc
Kde: Český rozhlas Olomouc, velké studio
Kdy: 10.01. 2018 20:00