Bílá Hora je kopec vypínající se nad kdysi samostatnou obcí Břevnovem, který bývá našimi historiky často proklínán. Není divu! Porážka českých a moravských stavů nedaleko letohrádku Hvězda 8. listopadu L. P. 1620 byla pro Země koruny české hanebná a nejméně na tři století let osudná.
Ale o tom jste se učili ve škole a kdo chyběl má smůlu, protože my se teď přesuneme až do 3. tisíciletí, kdy se, stejně jako tenkrát v okolí letohrádku Hvězda, rozpoutala 22. března L. P. 2014 první úplně jiná, výrazně humánnější „bitva“ zvaná Břevnovský Březňák.

Festiválek Břevnovský Březňák má za sebou devět půlročníků, z nichž poslední proběhl 24. března L. P. 2018 a já se zde budu věnovat rovnou jemu, zatím co pátrače po meznících dějin českého „folku“ odkážu na oficiální web festiválku. Hezky si zapátrejte! My si zatím povíme, že tento půlročník Březňáku byl jeho premiérou v čerstvě zrenovovaném, velmi útulném břevnovském kulturáčku pojmenovaném po kopci, na jehož úpatí se nachází. Po sálech dvou břevnovských hotelů, v nichž postupně festiválek probíhal, je KD Bílá Hora zemí zaslíbenou a rájem pozemským. Není divu, že v tomto novém, víc jak dvěma sty diváků zcela zaplněném porostoru, „folkáči“ opět zvítězili. Zajímá-li vás čí zásluhou, čtěte dál!

Po úvodních proslovech duchovního otce festivalu Jana Václava Eisenreicha a moderátora Honzy Dobiáše nastoupila na scénu zánovní perspektivní tramp-folková kapela Terrakota, dceřiné hudební společenství t.č. dlouhodobě odpočívající Sekvoje. Různé překážky ale vyřadily z děje dva členy kapely, takže na scéně se objevila pouze trojice bývalých Sekvojáků. Karolína Skalníková, Olda Dolejš a Emil Pinďa Makal hráli výlučně Oldovy písničky, které Terrakota zdědila po Sekvoji a hráli je dobře. Bylo milé ty písničky slyšet, ale Radek Fox Kučera a Petr Balík Vohnout a s nimi i novější podstatná část repertoáru vytvářená v Terrakotě mi výrazně chyběli. A asi jsem nebyl sám.

Druhým vystupujícím byl vokální acapellový Pětník, soubor ke kterému bych se nerad vyjadřoval, protože v posledních měsících jsem jeho blízkým spolupracovníkem. Ale konstatovat, že jejich vystoupení mělo u diváků veliký ohlas, mohu. A v anketě, ve které na předtištěných lístečcích toho večera diváci určovali nejlepší vystupující ze všech devíti půlročníků, Pětník obsadil mezi kapelami, ze šestatřiceti možných, krásné páté místo!

Na speciálního hosta festivalu, zakladatele a kapelníka KTO a dlouholetého šerifa Ztracenky Frantu Hackera si Březňák počkal několik let a vyplatilo se to! Jednaosmdesátiletý bard se v posledních letech utkal se zlou nemocí a zvítězil nad ní. Na scénu nastoupil v neuvěřitelné formě. V rozhovoru, který s ním vedl Honza Dobiáš, se František projevil jako pohotový a vtipný vypravěč. A písničkami ze „zlatého fondu Ztracenky“ urval srdce všem. Skvostné vystoupení! Díky, Franto, udělals' mi radost!… Bylo domluveno, že po vystoupení někdo odveze starého pána domů, ale Františku Hackerovi se na Březňáku natolik zalíbilo, že zůstal až do konce programu a dobře udělal.

Bezprostředně po něm patřila scéna trampskému triu Choroši Aleše Rogalewicze, Petra Ovsenáka a Tomáše Dougha Machalíka, které předvedlo perfektní vyvážené vystoupení. Tahle kapelka vznikla na konci roku 2012 a od samého počátku pro mne patří k elitě. Obdivuji chlapce za muziku dokonale korespondující s velmi vtipnými, převážně epickými (!) texty, za jejich dokonalou interpretaci, jakož i za Doughovo humorné a přitom kultivované moderátorství. A nejsem sám! Důkazem budiž jejich absolutní vítězství ve dříve zmiňované anketě a pozvání k vystoupení ve velkém koncertu ke 100. výročí trampingu, které dostali od Franty Hackera právě tam, na Březňáku.

Čtvrtým a posledním trumfem vhozeným pořádající rodinou Eisenreichů do talonu byli, z tradice na Bílé Hoře založené v r. 1621, Moravané. Přesněji Brňané vedení t.č. s kotníkem v sádře kulhajícím knížetem českomoravské country, blue- a newgrassu Robertem Křesťanem ze Šlachu, pánové Pavel Petržela (mandolína), Tomáš Buzek (foukací harmoniky, dobro), Petr Surý (kontrabas) a Luboš Malina (banjo), čili Trapeři. A stejně jako moravská šlechta tenkrát, v 17. století, na Bílé Hoře bojovala do posledního muže, bojoval pán ze Šlachu se svými muži až do posledního tónu skvěle a statečně a tak se mu ta „bitva“ líbila, že se na scéně i chvílemi usmíval, což se mu ne vždycky stává. Nevím už po kolikátém přídavku zatroubili Trapeři na ústup, ale jen proto, že se nutně museli vrátit na zabíjačku, kterou kvůli vystoupení na Březňáku na pár hodin opustili.

Tak byla devátá bitva českých „folkáčů“ na Bílé Hoře dobojována k vítěznému konci. Vedle již jmenovaných přímých účastníků mohou si spokojeně mnout ruce i další formace z čela všebřezňákové ankety. Z celkového počtu šestatřiceti hudebních formací uvádím pro zajímavost první tucet:

1. místo Choroši (43 body), 2. Jitka Vrbová (33 body), 3. Pacifik (32 body), 4. Robert Křesťan a Trapeři (31 bod), 5. Pětník (29 bodů), 6. Poutníci (24 body), 7. Jak je neznáte (20 bodů), 8. až 9. Isara a Terrakota (po 19 bodech), 10. Franta Vlček & Jan Matěj Rak (14 bodů) a 11. až 12. Honza Donald Jícha a Stráníci (po 11 bodech).

Mezi devíti speciálními hosty s výraznou převahou zvítězil spisovatel Ivo Šmoldas, druhé místo patří recitátorovi Mirkovi Kováříkovi a o třetí se podělili František Hacker s investigativním publicistou a spisovatelem Stanislavem Motlem. Všichni tito umělci mají jistotu, že se časem na scénu Březňáku vrátí. Zvláštní pocty se pak dostalo J. V. Eisenreichovi, když mu manažer řady českých „folkáčů“ David Němeček, který doprovázel Křesťanovu partu, řekl, že už dávno nezažil tak dobře organizovanou akci. Myslím, že po ohodnocení festiválku panem velkomanažerem už netřeba nic dodávat. A jestliže ano, pak jenom:

Choďte na Břevnovský Březňák! Existuje-li v hlavním velkoměstečku pohodový festiválek s nefalšovanou rustikální pohodou, pak je to právě on! Nejbližší, jubilejní desátý, bude 20. října L. P. 2018 opět v KD Bílá Hora a jeho hlavní hvězdou by měl být Spirituál Kvintet. A určitě bude opět, jako pokaždé, končit jamem, na nějž si diváci již tradičně nosí svoje nástroje.