Už po sedmadvacáté se konalo celorepublikové finále Dětské Porty, podruhé jako open air festival. Po deštivé Ostravě loni přijala soutěž prosluněná Kroměříž (s dvěma přeháňkovými výjimkami). I celkově se město o festival vzorně postaralo, zájem projevili funkcionáři městští (zasedali i v porotách) i krajští. Porota kategorií JC, SC a SP byla v sestavě Miloš Keller, Jiří Dihel, Luboš Vaňka, Jaromír Pátik a Pavel Zrna (zástupce města).

V kategorii SP soutěžila dvě soutěžní tělesa, mladší Brnkáčci a starší Profíci, obě seskupení z Jaroměřic nad Rokytnou a se stejným panem učitelem (sbormistrem) a Brnkáčci zaujali porotu víc. Proto také postoupili na Fontánu Countryradia v Brně, která bude 16. června.

Ostatní kategorie byly početnější a jednalo se o nejstarší možné soutěžící – tedy jednotlivce a dua nebo skupiny. Celkově řečeno mě trochu nepotěšilo, jak byly všechny písně v pomalém tempu a skoro všechny v moll, a dále jak vesměs všechny řešily nějaké starosti, místo aby se mládež radovala. Ale možná, že když se mládež raduje, tak se raduje a když je smutná, tak píše písně. No, prostě jediný veselý text mělo Duo 2Ká, dvojice sehraných bratrů Kolářových, bezprostřední, spontánní a veselá, takže ti otevírají pražskou Fontánu Countryradia už 6. června. Porotě se líbili jednoznačně. Ostatně i zde se potvrdilo, že ať je složení poroty jakékoliv, tak se kvalita pozná – shodli jsme se bez diskuse vždy na prvním a druhém místě, jen o třetím se chvilku diskutovalo, obvykle byli dva kandidáti.

Mezi soutěžícími kategorie JC převažovaly interpretky, z jedenácti soutěžících byli jen tři sólisté – kluci (a už zmiňované Duo 2Ká). Někteří přicházeli i s vlastními skladbami, jiní se spolehli na osvědčený převzatý repertoár. U naprosté většiny soutěžících v této kategorii platí – hrát, hrát, hrát. Základy mají vesměs dobré, chyby v intonaci nebo hře na nástroj se příliš nevyskytovaly a vše je jen otázkou píle a let – když hrát nepřestanou, budeme se s nimi za pár let potkávat na „velkých“ soutěžích. Někteří pojali vystoupení možná až moc pompézně a dramaticky, ale nikdy nepřehrávali. U některých bylo znát, že mají vzory a snaží se je napodobit – časem ale přijdou na to, že „napodobit“ a „vzít si to dobré“ je rozdíl. Úmyslně nejmenuji, protože i ve věku kategorie JC je to vše o čase, růstu, zdokonalování se, hledání a podobně. Kromě vítězného Dua 2Ká získali ocenění ještě druhý Karel Smeykal a třetí The Addams Sisters.

Kategorie SC byly skupiny – celkem jich soutěžilo sedm. Vyhráli kdoví po kolikáté Vodníci, ale předvedli spíše standard. Mě vysloveně šokovala druhá skupina, Pišingr z Trhových Svin. Zahráli tři převzaté skladby – Some nights (spíše rock), Dohrála hudba a Holubí dům – a v každé předvedli nejen solidní hráčské základy, ale především obrovskou aranžérskou a interpretační invenci. Dohrála hudba bylo snad lepší než originál a Holubí dům udělali jako čtyřhlas a capella. Doslova jsem zíral s otevřenou pusou. Třetí byla také vyzkoušená formace z Jablonce nad Nisou Blue Night. Kelteens se ještě trochu hledají a paradoxně nejlepší byla u nich „nekeltská“ beatlesovská I need you. Dvojí krev, Hashtag a Frajeři nehráli špatně, ale holt první tři místa byla jasná.

Porotu zaujala ještě Kristýna Rozsívalová, dostala cenu za instrumentální výkon, neb účinkovala nejméně ve třech seskupeních a všem vtiskla osobitou tvář svou hrou. Autorskou Portu dostalo Duo Nika za skladbu Je čas. Uvažovali jsme, že bychom jim dali cenu za jazykovou různorodost, protože kromě češtiny zvládli i angličtinu a slovenštinu – a vše vlastní tvorba. Ostatně angličtiny bylo v soutěži docela dost a je to dobře. Tihle muzikanti se neztratí nejen ve světě hudby, ale ani v tom opravdovém.

1. – 2. června 2018, Kroměříž, republikové finále 27. ročníku Dětské Porty