Zakládat festival je v dnešní době, byť je konjunktura a lidé rádi utrácejí, vždycky odvaha, ne-li hazard. A chce to velkou vášeň pro muziku a hudební srdce. A aby toho nebylo dost, tak i dobré srdce, protože výtěžek festivalu, včetně darů sponzorů, půjde v rámci už tříletého programu Pomáháme onkologii na pomoc Komplexnímu onkologickému centru krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně. S organizátory, pány Miroslavem Duroněm a Markem Šikulou, jsem byl v kontaktu od jara, protože Country radio bylo mediálním partnerem a přiznám se, byl jsem trochu skeptický, protože první ročník je první ročník.

Nakonec to bylo všechno jinak. V noci z pátku na sobotu 11. srpna usilovně pršelo, ale kolem deváté přestalo a v poledne, kdy se začínalo, svítilo sluníčko, ale nebylo vedro – ideální festivalové počasí. Inu, i Sv. Petr pochopil, že by takovouhle věc měl podpořit. Začínalo se skladbou Nehrálo se o ceny od Hoptropáků, ve které je citace „měli jsme bundy zelený“ – odtud název festivalu. Festival se stylizoval do trampského ducha, ale ve skutečnosti návštěvníci slyšeli příjemnou a pestrou směs bluegrassu, folku a skupiny Semtex. Jo, návštěvníci, přišlo jich na 500, což je na první ročník úžasné a kapacita areálu byla takřka vyčerpána. Kapely měly na hraní hodinu a na přestavbu zvukař půl hodiny, takže festival plynul v poklidném duchu, přestávky byly využity k prezentaci sponzorů a dárců. Nu, a sponzory byli také všichni, kdo přišli, protože podíl úplně ze všeho (nejen ze vstupenek, ale i z cateringu a podobně) šel na stejný účel.

Tak kdo hrál: Otevírali Malina Brothers a předvedli příjemnou směs převzatých písní, vesměs v střídmých bluegrassových úpravách. Končili skladbou McLaren, což je hit Písniček na přání Country radia, takže je vidět, že chlapci rádio poslouchají.

Pak nastoupila Lokálka – na tu jsem se obzvlášť těšil a nezklamala. Čím to, že jsem se zase smál, přestože jsem všechny písničky znal? Fascinoval mě Vašek Souček, že reagoval vtipně a pohotově na dění kolem a neměl nacvičené vtipné fráze v průvodním slově, jak to u humoru bývá. Vrcholem byla jejich už jedenáctiminutová skladba mapující dění od roku 1990. Další sloky prý stále vznikají, takže na desce je jen ve zkrácené verzi.

Po nich šel Michal Tučný revival Plzeň – o nich už jsem psal dříve, od minula se zase vylepšili. Kdyby se stmívalo, padala mha (J. Werich) tak bych věřil, že tam někde stojí a zpívá Michal Tučný.

Jediná kapela představující domácí byl Jack´s band, hráli standardní bluegrass a ničím si to nekomplikovali. Tady malá odbočka. Model takovýchto festivalů bývá dvojí: dvě tři hvězdy a zbytek domácí, nebo – a to byl tento případ – vyrovnaná úroveň všech skupin, která s postupem večera ještě rostla. Snad se domácí kapely nebudou na pořadatele zlobit.

A jdeme dál. Spirituál kvintet předvedl, navzdory délce existence kapely i většiny členů, mladickou svěžest a ocenil jsem dramaturgii. V první části posluchače trochu potrápili uměním a novinkami, v druhé části zahráli klasiku, kterou všichni znali a čekali na ni a zpívali s sebou. Žertovali na téma mého domovského rádia (tohle v něm neuslyšíte), tak jsem si nakonec neodpustil: „A co vám Spirituálové nezahráli dneska, to vám zahrajeme na Country radiu.“ Snad to vzali.

Pak přišla třetí bluegrassová klasika – Monogram. Já vím, ačkoliv mám bluegrass rád, dá se toho o něm napsat pramálo. Tak snad jen to, že ani Monogram nezklamal, ačkoliv možná mohl trochu šetřit angličtinou.

A je tu finále. Nezmaři byli asi nejpestřejší, zahráli i trampské záležitosti ze spolupráce s Miki Ryvolou i svoji klasiku, prostě krásně se vzpomínalo.

Vrcholem večera byl pak Semtex. Přiznám se, že jsem ho tak před deseti a více lety nesl dost těžce. Oni se nezměnili, ale asi jsem se změnil já. Úplně jiný druh humoru než Lokálka, přesto jsem skoro neustále slzel smíchy a žasnul nad textovými nápady (i když – bylo dobře, že vystupovali po 22. hodině). Jen nevím, zdali o tom vědí autoři předloh…. Předvedli hodinu spíše rockové až punkové smrště, ale countryové publikum to vzalo.

Nu, a pak závěr – rozloučení organizátorů, poděkování účastníkům i sponzorům a slib, že určitě bude druhý ročník. Což je na závěr ročníku prvního příjemné slyšet.

Festival netrpěl žádnými neduhy, které znám z daleko starších festivalů – obecenstvo udržovalo pořádek, byl dostatek košů, neviděl jsem delší fronty u občerstvení, ani před WC. Byl dostatek míst k sezení pod širým nebem i pod střechou stanu. Líbilo se mi tam.

 

Komentáře pro tento článek

Přidat Nový Hledat RSS

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."