Koncert Traperů

aneb Jízda modrou trávou

Restaurace U Dvořáků v brněnském Komíně byla svědkem mnoha historických, ba přímo dějinných událostí. K těm výrazně povedeným patřil středeční koncert příležitostně vystupující sestavy skupiny supermuzikantů Trapeři. Ta navazuje na historii slavné sestavy z počátku let sedmdesátých, kdy toto těleso vzniklo z popudu Roberta Křesťana a Pavla Petržely. Historický milník v dějinách bluegrassu je poněkud obtížné stanovit, neboť sami otcové zakladatelé neví přesně, zda začali v roce 1971 nebo 1972. Což ovšem nijak neubírá na významu této vpravdě dějinné události.

Páca, Krab a Šlach
foto: autor

Večer, nesený průvodním slovem Robertovým, připomněl důležité kapitoly z historie skupiny, která byla v centru hudebního dění a z níž vyšly výrazné hudební osobnosti a tvůrci. Ať už je to Robert „Šlach“ Křesťan či Pavel „Páca“ Petržela, kteří prošli brněnskými Poutníky v čase jejich největšího tvůrčího vzletu a ovlivnili spolu s dalšími členy té tvořivě nejsilnější sestavy velmi výrazným způsobem žánr country a bluegrassu u nás. Tady se k nim připojil Luboš Malina a spolu také dali základ novému žánrovému směru, tedy newgrassu. Jejich spolupráce trvá dodnes a je to cesta, provázená samými skvostnými kousky. Další emeritní Traper Tomáš „Krab“ Buzek se svým dobrem i foukací harmonikou a osobitým vokálem je zkušeným matadorem brněnské bluegrassové scény a spolutvořil zvuk mnoha významných sestav. Jmenujme například Vědro, které vedl další člen sestavy, excelentní basista Petr „Pedro“ Surý. Jeho hudební cesta procházela spoluprací s Javory Petra Ulrycha i filharmonií, což přispělo k rozšíření možností žánru o invenční vklad z jiné hudební dimenze. Jeho texty pro různé bluegrassové kapely také doplnily v mnoha barvách paletu barevné nabídky hudebních kousků v podání různých brněnských sestav.

Láďa Loudil Hošek
foto: autor

Celou brněnskou hudební scénu v dobách let sedmdesátých a osmdesátých sice provázela určitá míra rivality, ale také velmi přátelská spolupráce a kamarádství nejen na hudebních scénách. Ta položila základy hudebním nápadům, které se dnes v příležitostných vystoupeních objevují nejen u Traperů, ale i u jiných hvězdných či planetárních sestav. Ať už je to Druhá tráva či Sakrapes nebo řada dalších seskupení, poznamenaných dotykem žánru BG.

V průběhu večera doplnil hudební produkci svou životem prodchnutou poezií Láďa „Loudil“ Hošek, který naštěstí není zasažen moderním trendem genderových přístupů a rozhodně by znamenal otřes pro všechny fanynky MeToo nejen zpoza oceánu. Velmi půvabný byl text, sloganovitě připomínající bohatou textovou úrodu z éry Traperů – nejen pamětníci si uvědomili bohatost tvorby traperských textařů a to významný podíl Roberta Křesťana i dalších, ale i hluboký obsah i prostory poetických krajin v textech obsažených. Takže jsme se prošli kolem těch, co srkali mošt stéblem trávy, zahlédli cínové vlny, promluvili s kecavým ďáblem, pohlédli do života Jesse Youngera a dostali facku od silnice, ptali se co dělat mám, aby si pak nalili na tři prsty whisky i zažili mnoho dalšího. Některé texty z počáteční éry Traperů se různě hrají dodnes a jsou stále hluboce přesvědčivé. Za všechny je pro mne stálicí Pojďme se napít, který svým začátečním veršem „Pěkně tě vítám, lásko má, tak trochu zpitá a víc soukromá….“ směruje text do silné poetiky a obývá vesmír, tvořený hvězdami jako je Joni Mitchell, Bob Dylan nebo Dylan Thomas.

Pedro a Máča
foto: autor

Ruku v ruce s kvalitou textů jdou i excelentní hudební výkony ať již Luboše Maliny na banjo a příležitostně kaval, Pavla Petržely a jeho mandolíny, Tomáše Buzka s foukacími harmonikami a dobrem, basou Pedra Surého i kytarou Roberta Křesťana (oproti původnímu banju, které v začátcích v sestavě Traperů hrával). A vše samozřejmě rámuje Robertův zpěv, doplněný vokály dalších členů – vynikajícím kouskem s vokálním nasazením všech členů sestavy byl spirituálově-gospelový song I gonna beside my Jesus z repertoáru Vědra. I další kousky dokumentovaly skvěle hudební kvality, která dala také v instrumentálkách vyniknout sólovým partům hráčů. Publiku chvíli trvalo, než si upamatovalo dobrý zvyk, odměnit sóla potleskem (což jazzoví fanoušci o den dříve Laco Deczimu a jeho Cellule dopřávali již od začátku), ale postupem večera diváci roztáli a nadšeně aplaudovali.

Cesta traperským repertoárem prošla i body legendárními – dotkla se hvězd žánru (Kris Kristofferson, Bob Dylan), aby pokračovala k vlastním autorským kvalitám. A diváci to radostně kvitovali, u známějších textů se publikum odhodlalo i k decentnímu vokálnímu doprovodu. Skvělá nálada v sále i na pódiu byla rozhodně více důsledkem přísunu hudebních kvalit než restauračního prostředí. A zvuk i světlo Chrise Schuta a Zbyňka Kříže dalo všem tónům patřičný výraz.

Závěr večera patřil po třech přídavcích (kromě jiného i mladým optimismem hýřící Cigarety a whiskey) družné debatě všech přítomných – protože vlastně všichni patří na jednu velkou louku, plnou té nejmodřejší trávy. A jízda v ní, to je panečku jízda!

Fotogalerie:
https://beda-vh.rajce.idnes.cz/2018_11_21_TRAPERI_-_koncert_v_restauraci_U_Dvoraku_Brno%2C_Komin/