FOLKtime - Vaše brána do světa folku

aneb Olešnická kytka

I když je první červen svátkem dětí, v případě již 34. ročníku festivalu Olešnická kytka si přišly na své nejen děti. Pořádající trampská osada Zmijáci měla tuto kategorii festivalových účastníků oděnou do slušivých triček s nápisem Zmiják 3. generace a kromě jiného pro ně byly připraveny i kreativní dílničky.

Ale převaha diváků přijela kvůli hudebním lahůdkám - i když město Olešnice je známé i svými skvělými pochutinami, tedy sýry z Mlékárny Olešnice a Šuterovými uzeninami (které hrály v programu významnou roli). Tradicí festivalu folkové, trampské, country a bluegrassové hudby je divácká soutěž a vystoupení hostů. Letošními soutěžními účastníky byli:

Z hecu

Z hecu – mladá pražská kapelaMistress dominates a slave girl t.me/joinchat/AAAAAFaR9hGRW1dM_GEGGgpornmobile.online, jejíž styl by se dal označit za „folk-bigbít“. V jejich temperamentním podání se nesl úvodní blok a možná také nasměroval další dění, které se odehrávalo v radostném neklidu a pohodě. Kvartet muzikantů má před sebou, zdá se, ještě mnohé úspěchy, z minulých ocenění je držitelem divácké ceny z pražské Porty i dalších cen. Zatím je plánovaným milníkem další autorské CD.
Druhým soutěžícím byla chrudimská Chrpa. Stálice na trampské scéně (letos 45 let od založení) nikterak neustrnula a stále přináší divákům nové lahůdky ze svého bohatého zpěvníku. Jejich podání ryvolovek nebo klasických trampíren doplnil výlet do repertoáru Příboje. V podání výborně ladícího mužského kvarteta zazněly Pahorky autorů Jirky Fládra a Rolfa Staňka, pro brňákovo ucho lahodná píseň. Výčet ocenění kapely by byl dlouhý, kromě jiného jsou trvalým držitelem Náměšťské placky za tři vítězství v soutěži.

Třetí v pořadí soutěžního bloku byla přátelsky diváky přijata skupina Přátelé z Olomouce. Na scénu opět přibyl kvartet, tentokráte smíšený. Moderní folk oslovil diváky a roztančil i jejich část – betonový plácek před pódiem se stal dějištěm půvabných tanečních kreací. Přátelé jako držitelé keramické trofeje Olešnická kytka letos přidali do své sbírky další kousek. Zvítězili v divácké anketě nad brněnskými Bounty o deset hlasů a přízeň diváků získali zcela oprávněně.
Posledním účastníkem soutěže byla kapela Bounty z Brna, která ač nedosahuje věku jiných brněnských hudebních těles, přesto je výborným pokračovatelem brněnského soundu. Snad mi to nebude mít nikdo za zlé, ale kombinace všech jihomoravských podnětů se swingovým vlivem je možno říci typickým znakem moderních brněnských trampských kapel. A výrazným znakem jsou skvělé mnohohlasé vokály i instrumentální výkony muzikantů. Vystoupení Bounty se neslo opět v duchu skvělého rozběhu počátku koncertu a přineslo mnohé skvostné kousky, včetně závěrečné variace na hit Ewy Farné o úžasných bocích, tedy v podání Křemy o pekáči buchet. Mně potěšila připomínka Kapitána Kida jeho songem Ráno je šedivý, kde se Bounty blýskla ve vokálech i instrumentálně.

V konečném pořadí divácké soutěže tedy zvítězili Přátelé, druhou skupinou byla Bounty, třetí se umístila Chrpa a čtvrté místo patřilo kapele Z hecu.

Přeskočil jsem souvislým výčtem všech soutěžících v časovém sledu událostí tradiční soutěž v pojídání párků – přejedení „párkožrouti“ jistě ocenili kvalitní uzenky z dílny Šuterova uzenářství, které se kvalitou vysoce odlišuje od produkce firem ve vlastnictví svěřeneckých fondů. Počty snědených kousků v limitu pěti minut se pohybovaly v desítkách kusů – při balancování na hraně pódia za účelem fotografování jsem zaslechl něco o 71 kusech u vítěze – ale krk za to nedám.

No, a po chlebu opět došlo na hry – tedy nikoliv o trůny, ale hudební. Diváky převedl od pochutin ke kulturnímu zážitku první host – před blokem písniček soutěžních Bounty byla na programu pražská skupina Terrakota. Opět nádherné souznění hlasů s vynikající instrumentální podporou. Dalo by se říci, že semínko sekvoje se rozrostlo, nicméně základem nejsou jen členové bývalé Sekvoje, ale i bývalí členové dalších kapel. Takže - bývalá zpěvačka Sekvoje Karolina Skalníková, kontrabasista Emil Pinďa Makal pokračující ve svém pestrém hudebním životě právě v Sekvoji, kytarista Radek Fox Kučera po rozpadu skupiny Kafedrála vyšívající na hmatníku své kytary v hravé skupině H.R.A. (což je zkratka Hoboes Revival Alva) a jeden z otců zakladatelů Sekvoje Olda Dolejš. Jmenovaní dali vzniknout skvělé sehrané hudební partě. A návaznost na předchozí hudební cesty je ve výsledku velmi poslouchatelná. Mimochodem – opět šlo o kvarteto.
Konec soutěžního bloku přinesl i závěr divácké soutěže, a aby lidský komputer lépe sčítal hlasy, vybral dramaturg Jakub Slavíček (Zmijáci) jako doprovod dalšího hosta – náchodskou partu Malina Brothers. Bráchové s adoptovaným Pájou Peroutkou nezůstali pozadu za jinými letošními koncerty a předvedli se v nejlepším světle. A odměnou jim byl nejen potlesk diváků, ale i taneční vír před pódiem. Aplaus zejména něžnější části publika si všichni z téhle party jistě užili. A jak instrumentálky Luboše Maliny, tak zpívané skladby, zejména autorské kousky z dílny Pepy Maliny, ozdobily houstnoucí šero.

Luboš Malina pokračoval plynule v další sestavě hostů – pódium obsadil Robert Křesťan v čele Traperů, první skupiny, kterou vstoupil na bluegrassovou scénu v roce 1971 spolu s dalším zakladatelem, Pavlem Petrželou. Spolu s nimi přišel Tomáš Krab Buzek a další klíčová postava brněnské BG a country scény, Petr Pedro Surý. Radostné nadšení, které začalo proudit z jeviště, je zdá se typické pro žánr, který Traperům tak sluší – tedy bluegrass. A připomínka trojice hitů z dílny Krise Kristoffersona byla odbočkou zcela logicky mapující vývoj hudebního směřování sestavy těchto vynikajících muzikantů. A také připomínkou časů, kdy jsme Kristoffersona obdivovali nejen pro jeho hudební kvality, ale i jako pilota vrtulníku i herce v tom málu filmů, které byly k zahlédnutí na ORF.
Závěr koncertní části večera patřil poslednímu hostu – pražským Taxmenům. Letošnímu sedmdesátníkovi Vráťovi Vyskočilovi to stále zpívá a v jeho podání přišly nejen Dlouhý černý šál, ale i kousky ze série „military country“, vynikla zejména povedená píseň Sestřelen, věnovaná stíhacímu esu RAF, generálu Fajtlovi a jeho historickému úniku okupovanou Francií před Němci. Taxmeni byli dobrým úvodem pro další pokračování večera tradičním ohněm a volným hraním.

Prostě Olešnická kytka je ukázkou toho, jak může nadšená parta založit tradici festivalu, který za svoji existenci uvítal mnoho hvězd a jistě ještě další do kroniky party Zmijáků přibudou.

Foto: autor

Fotogalerie: https://beda-vh.rajce.idnes.cz/2019_06_01_OLESNICKA_KYTKA_34._rocnik_-_lide/