20. červenec 2019 - to byl den, kdy se narodil a hned zažil své narozeniny festival Folkový Pluháč v Pluhově Žďáru. Počasí se vydařilo a tak BDSM Fuck Story nr 02 - PMV by Curva71se mohlo začít a zde třeba fotoreportáží.

Jako první měla tu čest odstartovat festival Martina von W. se svojí Láskou, smrtí a špínou. A ač ještě nebylo dost diváků, zhostila se toho na výbornou. foto: Jirka Esser	Následoval Martin Rous se svou kytarovou produkcí hodnou virtuosa. foto: Jirka Esser
Písničkářské okénko doplnil, pobavil a publikum si podmanil zpívající strojvedoucí René Souček v doprovodu Petra Kamiše a jeho cajonu. foto: Jirka Esser	Odpolední tok hudby načal svojí pohodou a volnou plynulostí Flow track... foto: Josef Böhm
...následovaný vokálními Mošnami, které samozřejmě neopomněly své mnohé hity. Ty Dvě báby... foto: Jirka Esser	Jihočeská folková legenda SemTam nenechala nikoho na pochybách, že i po pětatřiceti letech umí. foto: Jirka Esser
DDB dostatečně rozbouřil a nabudil publikum a dostal se až k punku. foto: Jirka Esser	Na závěr Jarret naprosto dostal publikum svou energií a zakončil své vystoupení na minutu přesně v souladu s programem. foto: Jirka Esser

Na festivalu jsem krátce vyzpovídal Reného Součka:

Rendo, ty jsi teď v Českých Budějovicích a pocházíš s Frýdku-Místku. Jak často se tam dostaneš?

No, snažím se co nejčastěji. Akorát tam mám hodně hraní, ale potom ještě tam mám rodinu. Docela dost často přejíždím.

Už máme zpívajícího právníka, co zpívající strojvedoucí? Co ty na to?

Už jsem takhle označován. Všichni to ví, že jezdím na vlacích. Takže jo, patří to ke mně.

A nějaká písnička k vlakům?

Myslím, že zásadní píseň je Vous cherchez moi, et je sois ici, to je z prvního alba. Normálně tomu lidi říkají Francouzská a jinak je to vlastně tak, že v závěru je rytmus vlaků, který dělám na ústa, na hubu. Takže to tam je.

Otázku jsem položil i dvornímu fotografovi Jiřímu Esserovi:

Čím je pro tebe Folkový Pluháč?

Folkový Pluháč je pro mne pokračováním všeho krásného, co jsme léta prožívali na Folkové růži. Ten plurál je zcela na místě, protože do Jindřichova Hradce jsme jezdívali v podstatě celá rodina. Za ty roky jsme se s lidmi kolem festivalu sblížili a snažili jsme se nebýt jen pasivními diváky, ale i něčím malinko přispět. A právě zrozený Folkový Pluháč beru jako příležitost být u toho, když vzniká něco smysluplného, co se bude, doufám, lidem líbit a kam budou rádi jezdit.

Rád bych dodal, že Jirkův podíl na festivalu je velký. Kromě fotek se podílel na vzniku loga, tvorbě triček pro pořadatele, upomínkových placek, které obdržel každý účinkující, na technických přípravách a kdoví čeho ještě.

Je důležité zmínit i pány zvukaře, kterými byli Jaroslav Pfauser starší (scéna Zámeček) a Pepa Balcar a Michal Bechyně (scéna Za hospodou). A samozřejmě nesmím zapomenout na hlavního pořadatele Radima Beneše a dramaturga Pavla Jarčevského.

Neumím úplně vyjádřit radost a spokojenost diváků, muzikantů i členů pořadatelského týmu. V jednom se ale všichni shodli. Tahle akce do Pluhova Žďáru patří. Velkým úspěchem je 90 platících diváků. Věřím, že všichni zúčastnění významně přispějí k tomu, aby 25. července 2020 byla návštěva třeba 3,33krát vyšší.