FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Po dvou a půl roce se opět v sobotu 11. září sešli trampové, a nejen ti, na Trampských Pikovicích. Poprvé měli nového organizátora, štafetu převzal po Mílovi Pražákovi Tomáš Tichý, změnil se i zvukař (J. Horyna s týmem), vše ostatní zůstalo při starém dobrém, včetně spokojenosti publika. I počasí se vyvedlo – přesně festivalové – mírně zataženo, ale dostatečně teplo.

Zahajovali Riverstar a Náplava. Riverstar jsem slyšel poprvé, Náplava přinesla své osvědčené písně. Pak vystoupili 55 let existence slavící Kamarádi staré řeky a zahrál nefalšovanou tradiční trampskou klasiku. Prvním vrcholem odpoledne pak byla skupina Marien, znějící už desítky let stále stejně stabilně. K trampské muzice jsme se vrátili s další kapelou – T.S. Sešlost Praha.

A opět další vrchol – Taxmeni zahráli jako vždy excelentně a vybudili publikum k tanci. Moderátor i organizátoři ocenili, že Taxmeni byli právě takto odpoledne, v době kdy si publikum ještě dalo říct, aby nelezlo na pódium a nestálo před sedícími diváky. Skupina Bounty je mimo jiné jedním z vítězů soutěže Talent Country radia, zahráli stabilní příjemné písně. A znovu na nohy: Pacifik v inovované sestavě – mnozí konstatovali, že Jirka Mašek Tonyho naprosto zastoupí, a to i ve zpěvu.

Po Pacifiku následovalo folkové uklidnění – nastoupili Nezmaři a po nich Samson a jeho parta – ten mě osobně překvapil nejvíc – sestavou „party“ i repertoárem, odkazujícím se dost k Mákům. Příjemná změna Samsona to pro mě byla, protože jsem ho viděl letos několikrát a tak jsem myslel že vím, co bude zpívat a říkat. Překvapil v tom nejlepším slova smyslu. A pak už večer směřoval spíše k uklidnění – závěr obstaraly Terrakota a Pražec. Terrakota mě naopak trochu zklamala, působila žánrově poněkud nevyhraněně – to nebylo přelétání od žánru k žánru, ale spíš jakási neusazenost i instrumentační. Nu, a Pražec se vrátil k trampské klasice.

Trampské Pikovice byly poprvé o hodinu a čtvrt delší – končilo se v 23:15. Samozřejmě, že proběhly i soutěže – o Železného trampa, soutěž v rychlosti balení usáren a podobně. A spatřil jsem i více mladých tváří, než si pamatuji. Slabinou byl catering, kdy jídlo došlo poprvé v 16 hodin a podruhé ve 20 hodin. Přitom mít dostatek aspoň klobás není nic tak těžkého, i když zbydou, tak se nezkazí, pokud ovšem cateringová firma nedělá jen jednu akci ročně. Ale na Fontáně se nám to stalo také, tak to asi bude nějaká cateringová nemoc. Uvidíme, zda příští Trampské Pikovice budou už vlastně za necelých 8 měsíců. Těšit se můžeme už teď.