Nevím už, po kolikáté píšu o sólovém vystoupení Františka Vlčka. Za tu dobu, co ho znám, jsem se naučil větší část textů jeho repertoáru nazpaměť. Znalci vědí, že další poněkud kousavější poznámka o pletení se v textech je ošuntělá. František, jak známo, má texty svých písní před sebou. Pokud nedojde k záměně, velkému lesku desek, v nichž jsou texty umístěny,  či k pádu textů na zem, je v podstatě vše v pořádku. Ten večer bylo vše naprosto v pořádku a znalci repertoáru muže, který nese na ramenou celý rok 2007 jako osobnost tohoto roku, si přišli na své. Zněla píseň Nedivte se, známá i jako Bratr psychiatr, poéma o vráně a kladivu, či drastický popis zubařských nástrojů v písni Stolička. Pak zasedl vedle otce syn Martin a repertoár pokračoval, nesen dvěma hezkými tenory. Je moc dobře, když se děti povedou a Martin Vlček je velmi povedený syn.

Martin Vlček ale nepřišel sám. Přivedl s sebou dva kluky a tři letně oblečené dívky. Dohromady si tahle smíšená šestka říká Toast Singers. Vedle Martina Vlčka a Michala Arona, stáli ještě Veronika Lánová, Kristýna Zíková, Káťa Aronová a Jiří Pavelka. Zpěv a capella je krásný, ale velmi těžký. Toast Singers zpívají vše anglicky. Není to tak dávno, co jsem byl na koncertu a capellového souboru Dobrý večer kvintet Eduarda Thomase, který mě dostal zejména skvělými úpravami písní Beatles. Vedle tohoto profesionálního souboru mám rád především jihlavský šestičlenný Voxtet. Poslouchat, co dokáže lidský hlas bez jakékoli technické podpory je vždy zážitkem. Toast Singers zazpívali mimo jiné Strawberry Fields od Beatles, či méně známou skladbu téže kapely Like Dreamers do. Tahle píseň byla v roce 1962 nahrána spolu s dalšími na pásce u firmy Decca, ale celá nahrávka vyšla až v roce 1987. Zazněla i známá Lemon Tree od Fools Garden, provázející Zoufalé manželky, tedy v televizi, či píseň Cofee calls for Cigarette od švédského skladatele a pianisty Povela Ramela. Jako přídavek se "toustoví pěvci" loučili s bouřlivě tleskajícím publikem slovy písně Good night sweet heart.

Po pauze usedl vedle Františka Vlčka i Jan Matěj Rak. U baru se usmíval Matějův táta Štěpán, který se přišel podívat, jak to uvedené dvojici půjde. Vystoupení Jana Matěje Raka s Františkem Vlčkem je stálou přípravou na společný projekt desky s tématem trampské a jiné písně hrané před Druhou světovou válkou i za války. Matěj Rak je do té doby zamilovaný. Když uvádí některé písně povídáním o tom, jak si někdo, třeba pan Carraciolla, dal kávičku a čekal, než dojedou další závodníci, září mu oči představou té klidné, a podle nás již idylické,  doby. Přiznám se, že i mě ta doba, v níž vyrůstali mí rodiče, něčím okouzluje. Představa "typického trampa" pana Rudolfa Antonína Dvorského v bílém obleku na Barrandovských terasách postavených panem Havlem starším, jak sedí u klavíru, zpívá pod obdivným pohledem všech paní a dívek swing, co dodat? Jistě, nebylo vše takové, jak si představujeme, ale s odstupem času mi písně z tehdejší doby znějí čím dál krásněji. Zněla píseň Jedu nocí od swingové legendy Jiřího Traxlera, jehož režim po roce 1948 vyhnal za hranice, Letí šíp savanou od Riši Jurista, či Nečekej, nečekej od E.S. Nováčka a Josefa Grusse, všechny tři zpívané R.A. Dvorským. Zněly půvabně naivní, ale stále krásné trampírny Houpy hou od Bedřicha Nikodéma, To je ta hvězda od Tonyho Hořínka, či Mám rád děvče od Jiřího Voldána. Poslední zmíněnou píseň občas hrávali Nezmaři, sice jako parodii na původní styl, ale rovněž s láskou. Františka Vlčka jsem si v tu chvíli uměl představit jako "trampa" v elegantním obleku od Knížete a v klobouku od Čekana v kavárně Excelsior, kde se uvedení trampští skladatelé a jejich příznivci, jak řekl Matěj Rak, scházeli. Kytara Matěje Raka doprovázela Františkův tenor, který je jako stvořený pro tento repertoár. František zpívá tyto písně bez stopy přehrávání či parodování a činí je tak ještě hezčími.

Tečku za celým večerem měla osa a motor večera Franta Vlček. Znělo již po kolikáté "Ještě,  že jsem bratr" v příběhu o tlusté sestře Hele uvízlé v duši od traktoru, a pár dalších a hezký večer skončil. Na schodech, které nikam nevedou, zůstala ležet Frantova maxihouska a nikomu se nechtělo domů.