18.05.2004 Divoká Benedikta rádila na Vltave (Václav Koblenc) |
Reportáže | ||||||||||
Karvinskou Benediktu jsem neslyšel více než dva roky. Tím větší radost jsem měl, když jsem zjistil, že bude hrát u nás na jihu. Sice jen jako předkapela Divokýho Billa, já jsem ale stejně bez váhání 13. 5. před osmou večer zamířil do českobudějovického KD Vltava. Skupina, která v roce 2000 vyhrála Krtka na Zahradě, byla řazena někam mezi Čechomor a Redla a žánrově měla nejblíže k termínu J.M. Brabce folkrocklór, prošla velikou proměnou. Sedmičlennému tělesu stále dominují sestry Váňovy, podporuje je však rocková rytmická sekce, saxofon a perkuse. Míša Váňová už hraje na elektrické housle (nebyla prý spokojená se snímači), elektrická kytara má mnohem větší prostor, celkový styl, projev i prezentace jsou vysloveně rockové. To ovšem neznačí, že by utrpěla kvalita. Naopak. Petra Váňová, už kdysi výborná zpěvačka a nyní studentka Konzervatoře J. Ježka, se ohromně vypracovala. Technicky, výrazově, a přidala ještě pódiovou suverenitu a bigbítovou přímočarost. Energií, kterou hýřila, si také získala velkou část fanynek Divokýho Billa. Mírně v pozadí tak zůstal tentokrát um Míši Váňové, jejíž housle jsou pro zvuk kapely melodicky zásadní. Osm z třinácti písní, které zazněly, obsahuje deska Sejdeme se v Dolly. Některé z nich jsem díky novým aranžím však málem nepoznal (Švekra, Cihanočka), u jiných ještě více vynikl rytmický potenciál (Vandrovali Hudci, A Na Hure). Nejdrsnější v pětici novinek byla rockově dunivá Šej hoj šmrncnutá funky, jemnost s rytmickými běsy spojovala skladba Slavíček. Ztišení přinesla jen baladická Za řekou, za horama s krásným houslovým sólem a výtečným vícehlasem. Mrzelo mě pouze, že dvojhlasy sester, jeden z klíčových prvků projevu Benedikty, často zanikaly v rachotu doprovodných nástrojů. Také souzvuk houslí a saxofonu se nejednou sléval v jeden bezbarvý proud, o "vizuálních" perkusích nemluvě. Zvuk byl jediným slabým místem vystoupení. Zvukař se zjevně řídil heslem čím hlasitěji tím lépe, a chvílemi z toho opravdu bolely uši. Stylově má teď už pražsko-karvinská Benedikta nejblíže k polským Brathanki. To, že jejich hudba je sice drsnější, ale zároveň rozmanitější a energičtější než dříve, dokazují i nadšené reakce publika s průměrným věkem mezi 14-20. Přeju jí úspěch a také inspiraci a aranžérský cit, aby se z ní časem nestala další bezduchá rocková kapela s folklórní zástěrkou. Podobných odvarů Čechomoru máme dost. Tak díky, sestry, a někdy zase pri lahvince. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...