FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Pavel Bobek si splnil sen „který ani nedoufal snít“. Natočil desku s písničkami z repertoáru svého oblíbence, americké countryové legendy - Johnnyho Cashe, se špičkovými americkými muzikanty a navíc přímo v Nashvillu. V úterý 23. března některé z písní poprvé představil na koncertě v KC Vltavská. Dovolte mi osobní vzpomínku na koncert muže v černém, k jehož poctě byla deska natočena.

Když nám Tomáš Pohl prodával lístky, na pódiu zkoušela kapela Sedm nedostatečných a Náčelník zadoufal, že přijdou lidi, protože je to vždycky sázka do loterie, jelikož ve stejný den se může pořádat i několik zajímavých koncertů. Ale na večírku, který pořádal FOLKtime jaru na uvítanou, bylo v pátek 19. března plno, jistě nejen proto, že to dlouho očekávané sluníčko se konečně rozhodlo svítit a hřát.

Slunce v posledních dnech začíná získávat převahu nad zimou, a tak není divu, že muzikantům i posluchačům už se stýská po letních festivalech. Tak proč si neudělat nějaký jarní? Olomoucký Březňáček, jeden z těch „prvních jarních“, si našel své místo v kalendáři na políčku, které označuje poslední březnovou sobotu a uskutečnil se, jak už název napovídá, v Olomouci v U-klubu.

"Začíná jaro, všechno pučí a na Brdy se po roce vrací Porta." Těmito optimistickými slovy začínala pozvánka, kterou nechali na ePortýr pověsit ve středu "před Komárovem" pořadatelé podbrdského oblastního finále soutěže, TK Zlaťáci ze Zaječova. Z předkol v Zaječově a v Příbrami do něj bylo vybráno celkem tucet kapel a sestava byla tradičně doplněna o vítěze oblastního kola Brány v Zaječově, duo Vrabčáci z Berouna.

Jestliže neuvádím správný název akce, tedy "Open Mic Potrvá", není to z neúcty k ní, k účinkujícím ani k pořadatelům. Je za tím spíš trocha neznalosti a hodně podvědomého vzpěčování se nátlaku, který mě, Češku a Pražandu, nutí třeba místo tramvajenky využívat Kartu otevřenou nejspíš hlavně zištným vyčůránkům.

Hudba od rána do pozdní noci po dva dny, na osmdesát interpretů z celé republiky. Výkony obdivuhodné i tristní. To bylo letošní finále Dětské Porty, do jehož poroty jsem byl přizván. Proběhlo 29.–30. ledna v bohnickém Divadle Za plotem, výsledky přinesl FOLKtime již před časem. Nyní si vám dovoluji předložit několik postřehů o skutečnostech, které během oněch dvou dnů nešlo přehlédnout.

Zhruba dvakrát ročně pořádá Honza Špalek z My3.avi v domovském Bluessklepě hudební dýchánky se spřátelenými muzikanty. Na neděli 17. ledna si pozval Janu Infeldovou (Jananas) s Ondřejem Ládkem (Xindl X) a Kubu Vlachynského s Honzou Výborným (ex BBQ, My3.avi). Venku silně chumelilo, vítr fičel a na chodnících to klouzalo (jsem sebou švihla hned před barákem), ale v Bluessklepě bylo jako vždy milo, útulno a přívětivo a o příjemnou zábavu se postarali všichni účinkující.

Snad tomu tak mělo být, přírodní síly se proti nám spikly a večer s nocí 23.ledna, kdy se uskutečnili Písničkáři sobě s pořadovým číslem 3, byl chladný, mrazivý, troufám si říct, že až arktický. Okolnosti byly i takové, že jsme málem museli hrát v bundách a kabátech, protože den před naší akcí v AC klubu vypovědělo službu ústřední topení.

Ve středu 27.1.2010 se v divadle Na prádle v Praze měla konat módní přehlídka pod taktovkou hudebního uskupení Šantré. Ačkoliv název napovídal, že by mohlo jít skutečně o exhibici krásných dam a leckterá z účastnic by se na přední stránce módních časopisů jistě vyjímala, šlo přece jen o záležitost hudební.

Před týdnem jsem čtenáře Folktimu zval na koncert Glena Hansarda, Markéty Irglové a Joshe Rittera do pražské Lucerny. Den po koncertě směle odhaduji, že kdo tam byl, nelitoval...i když – postarší pán, který své místo na galerii uvolnil po půlce koncertu, se očividně nebavil. Inu, úplně každého Hansardovy písně neuchvátí.

„Vánoční dárek s mašlí, koncert roku, svátek bluegrassu…“, těmito příměry uvedla Maruška Amunka Navrátilová ve stodůleckém Spolkovém domě (KD Mlejn) dvojkoncert Copu a Druhé trávy s Robertem Křesťanem. Vánoční dárek nachystala Agentura Davida Němečka a postupně je rozbalovali diváci v pěti městech

Xindl X předloni na podzim pokřtil CD Návod ke čtení manuálu, za které získal nominaci na Anděla 2008 v sekci F&C. Rozhodl se muzikou živit, pilně koncertuje na folkových a multižánrových akcích, festivalech i po klubech, podílel se na scénáři a dvou písničkách k televiznímu seriálu Comeback, otextoval a nazpíval písničky k filmu Vy mě taky , šéfe…

{deska 666 intro}Je to vlastně z určitého pohledu docela prvorepublikově noblesní divadelní sál se slušnou kapacitou. V poslední době se z něj ale hudba trochu vytratila: z důvodů rozličných, mezi kterými jistě vévodí nedobrá dostupnost. 10. prosince ale dostal šanci – jak se v závěru akce její protagonista přiznal, proto, že narychlo pro pražskou zastávku své šňůry jiný sál nesehnal.

Výjimečný koncert. Být totalita, naložil bych, chceš nechceš, muzikanty všech dosažitelných kapel a přivezl je ve čtvrtek 19. listopadu do pražského Mlejna. Jen proto, aby viděli, aby slyšeli. Jak má vypadat koncert, jak má kapela znít. O tom, že AG Flek hraje v historicky nejsilnější sestavě a životní formě a ještě k tomu s lehkostí a radostí příliš často neslýchanou, se už obecně ví. Chvíli jsem se nutil odpoutat se od písniček, nálady a atmosféry

Spoustu paradoxů, zvláštností a perliček vám nabídne poslední skutečně letní, tedy pod širým nebem konaný, festival s příhodným názvem Křižanovský vaťák. Tak třeba se stačí jen pustit kousek níž od místa konání, sádek U tří louží, na křižovatku v Křižanově. Doleva můžete zamířit do Hrobu a doprava do Háje.

V sobotním „ještě ne podzimu“, dne 21. listopadu, začal jako vždy v 15 hodin v Salesiánském divadle v Praze tradiční sraz Jonáš-klubu. Tentokrát dramaturgie Ivana Kotta zákonitě reagovala na padesáté výroční založení divadla Semafor, když 30. října 1959 poprvé zazněly text a písně ze hry Suchého a Šlitra Člověk z půdy.

Snad každý ve Zlínském kraji zná hudební klub Zelenáčova šopa, jehož hlavou a úžasným mozkem je Martin Juřík zvaný Čurda (pro neznalce muzikant a spoluhráč kapely Podjezd a také skvělý herec). Pestrá dramaturgie a zajímavé akce přitahují do jeho klubu nejen zájemce o kulturní večery ze Zlína, ale z celého kraje.

Je to několik let, co jsem na festivalu Notování pod Vyšehradem potkal písničkáře Pavla Pokorného. Občas se stává, že si lidé po prvním setkání mají co říci, a tak tomu bylo i v případě Pavla Pokorného. V rozhovoru, který jsem s ním tehdy dělal, jsem se dozvěděl, že pořádá ve svém rodném kraji kolem Třebíče festival s názvem Folkový špíz. Pavel Pokorný začal před 19 lety jako osamělý běžec.

Vzpomínky na Pavla Bobka mám již ze svého útlého dětství, kdy jeho desky byly u nás doma, společně s Portami, jedny z nejhranějších. Když pominu festivalová vystoupení ještě s manželi Noppovými nebo současným Malinabandem, jeho samostatný koncert jsem však dosud ještě nenavštívil. Po vážných zdravotních problémech, kdy takřka vstal z mrtvých, mu Luboš Malina přichystal comeback.

Jsou mezi námi tací, a jistě jich není mnoho, jejichž narození je rodiči oslaveno básní. Patří mezi ně bubeník a zpěvák Honza Noha a tím šťastným veršujícím rodičem se stal 27. července 1959 básník Jan Noha. Něžnými veršíky přivítal na svět Jana, Honzu, Honzíka, Honzíčka a už tehdy se ptal se, čím asi jednou synek bude?