Možná to znáte. Měli byste dokončit spoustu rozdělané práce, nakoupit živobytí, uklidit, zkoušet s kapelou, psát nové písničky, nebo se prostě věnovat svým blízkým, které přes týden vidíte jen z rychlíku. Místo toho jste najednou na místě, které z vyjmenovaných, nebo ještě rozmanitějších důvodů, nebylo jaksi v plánu. Třeba v Šumperku na festivalu Blues Alive, který již není mezi jinými festivaly žádným nováčkem. Co má však dělat bluesový festival na folkovém serveru? Inu má. Jednak proto, že někteří folkoví interpreti se, dnes, v době překotného mísení žánrů, rádi stylizují do bluesových poloh a nebo jiní bluesmani mnohdy připomínají spíše folkáče, či prostě proto, že by to bez toho blues někdy vůbec nešlo.

To jsem si uvědomil, když jsem se jakýmsi příjemně nepředvídatelnými okolnostni ocitl na půdě domu kultury ve výše zmíněném městě, kde se konal již osmý ročník mezinárodního festivalu, kterého letos provázelo nejméně šestnáct tzv.satelitních koncertů od Bratislavy, přes polskou Nysu až do Prahy. Festival hostí mnoho hvězdných muzikantů se svými kapelami, z celého světa, zejména z ameriky. Česká scéna se představila v sobotu odpoledne, které bylo nazváno Šanson=evropské blues?, a na kterém vystoupila mezi jinými třeba "bývalá" folková interpretka Ta Jana z Velké Ohrady, nebo písničkář a harmonikář Václav Koubek. Večer pak vystoupil třeba americký písničkář Eric Wood, od kterého jsem slyšel sice písničku jen jednu, ta byla ovšem vysloveně folková. Večer ještě vystoupil skvělý holandský bluesman žijící ve Vídni Hans Theessing,  který vyniká strhující bluesovou interpretační dovedností a který by, dle mého soudu, klidně mohl být ozdobou nejednoho prestižního folkového pódia. Mnoho dalších informací o festivalu je možné zjistit na http://www.bluesalive.cz/

Bezesporu pěkná, co se týče obecenstva limitovaná, víceméně poklidná akce, dobře pořadatelsky zvládnutá, která asi nemá u nás i v širokém okolí mnoho konkurence. Mnoho občerstvovacích koutků, prodej žánrových nosičů, hvězdy volně se pohybující a komunikující s návštěvníky festivalu, jam. Co by kdo chtěl víc. Snad bych vytkl pořadatelům jen poněkud megafonicky trychtýřovitý odstín zvuku středního pásma v hlavním sále, který kazil celkový dojem a bylo mě tedy poněkud líto, že muzikantům, kteří jedou za oceán, není dopřáno špičkové ozvučení.

Nakonec by bylo ještě dobré poznamenat, že v minulosti se tento pravidelně vyprodaný festival těšil také zájmu média nejmediálnějšího, tj. televize. Bohužel tento každoročně zaznamenánihodný počin postihl totéž, co většinu folkových pořadů a v rámci prapodivných škrtů nebyl letos natáčen a tak už za dlouhých zimních večerů v teple domova nikdo nic neuvidí, pokud si ovšem záznam nepořídil sám.