IFOLK Jam aneb oc jste prišli

01.03.2005 IFOLK Jam aneb oc jste prišli (Džexna)

Když vloni dramaturg Pavel Rada plánoval letošní iFOLK Jam, netušil, že se trefí do období rozvinuté chřipkové epidemie. Postihla kapely Bobova diéta a Voxtet, ale i pravděpodobně i potencionální návštěvníky. O to více prostoru dostala chorobě nepodlehnuvši sedmička účinkujících. Kdy? V sobotu 19. února. Kde? V Divadle za plotem bohnické psychiatrické léčebny. Než se tam podíváme, dovolte mi krátkou úvahu.

IFOLK Jam měl velmi slušnou reklamu. PR článek na iFOLKu shlédlo přes 500 návštěvníků, proběhl on - line rozhovor s tahákem jamu kapelou Bůhví, pozvánky či bannery blikaly na folkových webech i kapelních stránkách účinkujících. Pavel Rada představil program jako host Hudebního kurýra CR, lákal posluchače lahodnými hudebními ochutnávkami, naprosto

Šantré vystoupili tentokrát v plné sestavě

foto: Vít Školník Urban ©

vyloučil, že by si někoho v Bohnicích po skončení festivalu nechali? a přesto. Přišlo třicet diváků! Vlastně se už většinou vzájemně známe z pravidelných návštěv folkových koncertů v pražských klubech. V hledišti seděli redaktoři a přispěvatelé časopisů (z FT nás bylo asi osm!), členové jiných kapel, zbytek lidi "zvenku". Jeroným Lešner v úloze průvodce programem na scéně opatřené pouze logem FOLKtime.cz pravil, že náš časopis prý převzal nad iFOLK Jamem morální záruku. Inspirovalo jej to k "přejmenování" celé akce na iFOLKtime Jam. Byl to žert. Ale možná by to vůbec žert být nemusel. Ještě se k tomu v závěru dostanu. Pojďme se nyní vrátit k sobotnímu odpoledni a večeru.

Začnu vlastně od konce. Posledním účinkujícím bohnické přehlídky byl v Česku zdomácnělý Angličan, kytarista a pozoruhodný zpěvák James Harries, známý např. z tria s Emilem Viklickým a Petrem Dvorským (kontrabas), autor písniček k filmu Snowborďáci, kterého jsem slyšela na živo prvně. Razance, nasazení, neuvěřitelná síla hlasu, rozsah v polohách od pianissima k fortissimu řadí Harriese ke zpěvákům typu Freddie Mercuryho. Sympatické průvodní slovo v češtině, se kterou si už dovede pohrát, umocnilo celkový dojem z vystoupení. "Celý týden jsem musel zpívat tu písničku, ale nerad. Dnes nemusím, tak ji zazpívám..., protože musím," uvedl s úsměvem jednu z písní, kdy chvílemi zpěv a kytara ve své intenzitě útočily na náš sluchový práh. Zážitek. Opět potěšilo Šantré, tentokrát v kompletní sestavě, tedy i s baskytaristou Pavlem Hlouškem. Dušana Vainera sice opustila struna na kytaře, ale se zapůjčenou Sedláčkovou družkou kytarou Anežkou II. si záhy porozuměl. Nejlepší songy Šantré mohly zaznít v celé své kráse v podání Inky Tognerové, zpěvačky s jasným hlasem a stále rostoucím výrazovým rejstříkem. Vainer si i zaveršoval. Na adresu kolegy T. Pohla:

Nakopu ti Pohle hýždě,
jestli kopneš do hlemýždě.

Nezůstalo to bez odezvy, ale o tom za chvíli.

Každé nové setkání s vsetínskými Žambochy přináší zjištění, jak rostou, tedy ne na výšku, ale co se repertoáru a jevištního projevu týká. Honza Žamboch a Stáňa Brahová - ta přesně dávkuje vzácné prvky ženské komiky - nabízejí liché a sudé písně v prazvláštních taktech s vynechávanou dobou a bohatou češtinou. Legrácky s originálními nápady, například v obratlovčí písni o Zívání, ale i v obsahově závažnějších skladbách 1440 minut vzteku, Tři psi, či v alibistické čecháčkovské písni Bezpečné regge. Petr Sedláček je dobrák každým coulem. Žambochům vypomohl tlumočením Plísničky do angličtiny, a pak se postaral, aby oroseným Valachům po jedné z písní nikdo nezatleskal. Vainerovi sice kamarádsky zapůjčil kytaru, ale jeho atak na kolegu Pohla razantně oplatil veršem:

Kde si v lese hajne novic?
Na Dušánka Vainerovic.

V Sedláčkově bloku jsme slyšeli starší písně s rozpustilejším obsahem i písně vroucné, milostné, vystihující krásu i složitost oddaného citu. Na elektrickou kytaru jej doprovodil zahraniční host Tomáš Gregor (SR), který vystřídal Marcela Kříže, skvělého, leč podle mne v improvizacích nespoutatelného a někdy až nevyzpytatelného kytaristu. Gregor je ukázněnější, skladby obohatil a dotvářel výsledný dojem, hra nepostrádala i humor. Sedláčkovo odlehčené průvodní slovo typu: "Mám problém seznámit se s osobami druhého pohlaví, zejména pak se ženami", lehce morbidní úvaha o finanční podpoře zemí postižených vlnou tsunami prodejem sušenek - vlnek, či působivá skladba Bohnice blues mě přesvědčily, že jsme se s Petrem ocitli na správném místě. Žamboši i Sedláček předvedli dva celistvé koncertní bloky, které pěkně držely pohromadě.

Bůhví v akustické sestavě s Ondřejem Brzobohatým za klasickým klavírem a Jaromírem Telenským s perkusemi místo bicích lehce pozměnila zavedený zvuk kapely (další změna, blond barva vlasů Martina Hrubého, se na zvuku neprojevila). Spolu s baskytaristou Pavlem Trojanem a trumpetistou Karlem Pičmanem převzali Virtuální notu iFOLKu za rok 2004, a pak v

Oddaný pohled Honzy Žambocha

foto: Vítek Školník Urban ©

houpavém latinskoamerickém rytmu Na voru i dalšími skladbami z CD Akt a zcela novými divákům v sále kápli do noty. Bohužel se mi zdálo, že jejich blok byl ze všech účinkujících nejkratší. Jolly Band z Plzně na sebe upozornil na loňském Konkursu Zahrady. Po odchodu sólové zpěvačky Ireny Motlíkové Žolíci poprvé a prozatím zahráli jen v trojici - Miloš Šefrna na kontrabas, Lenka Cajthamlová na kytaru a Petr Fanta na elektrické housle. Sólové pěvecké party si přerozdělili, jejich melodicky chytlavé písničky s jazzovými a swingovými názvuky výhradně z vlastní dílny měly příznivý ohlas. Novou zpěvačku už vyhlídnutou mají, na jaře bychom měli slyšet Jolly Band zase v plné síle. Duo Martina Trchová - Karolína Skalníková oceněné loňskými Portami a Krtečkem vnesly na pódium dívčí půvab. Nepřekvapily sice repertoárem, ale určitě zaujaly interpretací. Stále zrajícímu pěveckému projevu Trchové prospívají i syté tóny elektrické kytary, na kterou se výhradně doprovodila. Dívky chystají CD Čerstvě natřeno, uvidíme, zda se na něm objeví i silná čtyřka písní z loňského vítězného tažení festivaly (Ode zdi ke zdi, Odnikud nikam, Křížem krážem, A ty se ptáš).

Jestliže jsem vloni psala o talentu Jeronýma Lešnera i v moderování (vloni uváděl IF Jam s Milošem Kellerem), letos mohu s klidem konstatovat, že jsme sledovali výkon moderátora dospělého, dobře připraveného, zcela ve službách celé akce, obdařeného předností příjemné, melodické, intonačně výrazné řeči. Jeho pohotovost a vtip, glosování i dialogy s kapelami v jednotlivých vstupech přispěly jednoznačně k přátelské uvolněné atmosféře celé akce. Přítomní diváci se velmi dobře bavili. Další pochvalu si zaslouží Jarda Horyna, zvukový mistr, který se postaral o bezchybné a rychlé ozvučení bohnického divadla.

A na závěr mi dovolte dokončení krátké úvahy o návštěvnosti. Nedávní vítězové Port a Krtečků, v případě Bůhví i mediálně známí, a další mladí interpreti tentokrát za plot hojnější obecenstvo nepřilákali, ačkoliv jeden jak druhý a všichni dohromady společně s Jeronýmem "udělali" program, který se spokojeným divákům líbil a jistě by byl ozdobou i věhlasnějších přehlídek. Nabízí se otázka, zda by se akce neměla pořádat "v jiném čase na jiném místě", například na letní scéně v areálu léčebny nebo se případně zamyslet nad jinými variantami pořádání jednoho z mála pražských folkových festivalů.

Sdílet na...

| Více...