FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Onen večer v Krychli Jiří Suchý zahajoval. Díky změně dramaturgie to nebyla jen obvyklá "hudební vložka", ale byl mu dán pro vystoupení dostatečný prostor. Došlo i na píseň Jirka je náš, kterou otextoval další nezaměnitelný Jiří, Jiří Brabec, používající přídomek Moravský. Jiřího Moravského Brabce by si však mohl plést s jeho, dnes již nežijícím, jmenovcem jen člověk trpící slepotou. Takže v Krychli zněl po dlouhé době skandovaný refrén : Jirka je náš!

Kdybych si mohl vybrat, a že je z čeho, napadne mě vždy Setkání po létech, kde samotný text Milana Jablonského je velkou poezií. Jiří Suchý jej zpívá na svou krásnou melodii jako šanson s nostalgií, kterou člověk pochopí až s věkem. Vůbec, v Jiřím Suchém je hodně citu, byť většina jeho písní zní z nadhledu. Takovou je i další píseň na text J.M. Brabce To by snad nebylo ani biologicky možný. Jirka si před ní vždy zavzpomíná na Telč, kde býval pravidelným hostem. Do stejné přihrádky patří i píseň Na linu s textem Milana Jablonského, či další oblíbená - Holky. Zněla píseň za písní a příznivci Jiřího Suchého je všechny znali.

Jiří Suchý pozval na jeviště i hosta, kterým byl Milan Dvořák. Ten s vystoupením zcela jistě nepočítal, když nad sklenicí svého oblíbeného červeného vína spokojeně mával rukou do rytmu. Profesionál jeho kalibru však bez nejmenších obtíží usedl na židli a na vypůjčenou kytaru zazpíval Vysockého Rozhovor na milici a jednu ze satirických písní u nás zatím zcela neznámého Alexandra Galiče. Milan Dvořák kromě perfektních překladů dává svým přednesem písním i duši. Je úžasné pozorovat , jak tento malý a nenápadný muž při prvních akordech ožije a každá píseň je i samostatným hereckým výstupem.

Po přídavcích Jiřího Suchého a po pauze se na jevišti objevil Jeroným Jerry Lešner. Jeroným, byť se narodil z mého hlediska poměrně nedávno, boří rádoby moudré premisy o tom, že k výkonům je třeba zrání, především zrání věkem. Jako dítě školou povinné vyhrál kdeco, počínaje Folkovým Kvítkem. Z jeho ranných písní, byť se asi dnes autor některým usmívá, vyzařuje talent.

Jeroným Lešner, byť o generaci mladší, má s Jiřím Suchým společné to, že rovněž velmi málo vystupuje. Nahlédnutím na jeho web zjistíme, že má spoustu koníčků, včetně svého povolání stavebního geologa.

Na rozdíl od Jiřího Suchého Jeroným Lešner tvoří i texty svých písní. Stejně jako u Jiřího Suchého tuším přes Jeronýmův suchý humor a ironii i velkou citlivost. Jak jinak by mohl napsat tak nádherně smutný text dvou vzdálených lidí jako v písni Na druhý břeh. V té   používá i krásné a nezvykle znějící české slovo nebesář. Totéž cítím v písni Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , vyjadřující opuštěnost hledačů počítačových citových vztahů.

Do každé tvorby se zákonitě musí promítnout i osobnost autora i jeho zážitky. Je tomu tak i v písni Vrtulový svět. Jeroným pobyl část dětství s rodiči v bývalém Sovětském svazu, zejména v atomovém městečku Dubno u Moskvy. V citované písni létá hodně typů letadel, vyslovují se jména Artěk či Soči, která většině příslušníků autorovy generace vůbec nic neřeknou.

Zněly i další písně jako Muzikantská a Jeronýmovi odešla i struna. Kolega ale vypomohl a show must go on.

Zcela na konci zazpíval Jeroným perfektní ruštinou píseň, jejíž název se mi nepodařilo přeložit ani s pomocí Milana Dvořáka. I přes tento překladatelský problém Jeroným Milana Dvořáka, a nejen jeho, velmi potěšil.

Takže díky, byl to moc hezký večer a ahoj v březnu.