FOLKtime - Vaše brána do světa folku

23. října jsem navštívila koncert dvou písničkářů, kteří si pro křest svých alb vybrali vysokoškolský AC klub, jehož sídlo je v Hradci Králové nedaleko farmaceutické fakulty. Původně měla být veřejnosti představena pouze nová deska Jardy Čížka s názvem "Není na prodej", ale Pepa Nos jakožto její kmotr využil situace a pokřtil i své "Čtyři pravdy". To bych ale předbíhala?

Večer odstartoval Jarda Čížek svou "popisovací" písní o stěhování. Pokud vím, tak kdysi se některým zlým jazykům nelíbila z důvodu její délky, ale řekněme si na rovinu, stěhování není žádná sranda a u Jardy tato píseň nedávno nabyla na aktuálnosti, protože se přestěhoval z Dobrušky do Hradce Králové a rozšířil tak řady umělecky nadaných "mechováků". Dále zazněly nejen písně z nového CD, ale i starší, některé s křesťanskou tématikou, některé lehce útočné a provokující. Nechyběla ani předělávka na známou lidovku "Když jsem šel z Hradišťa" pod názvem "Když jsem šel z hospody", nebo inovace internacionály "Poslední runda", kterou Pepa Nos komentoval tak, že Lenin je furt "krásnější" a pořád víc spí.

Ještě předtím, než začal hrát Pepa Nos, nadešel čas pokřtít již zmiňované desky. Pepa Nos tento akt zahájil slovy, že Madonna vydala 200 miliónů nosičů, naproti tomu Jarda Čížek dvacet, a přesto si radši poslechne Jardu než Madonnu. A jelikož Ivan Škaloud, který nad AC klubem drží ochrannou ruku, přispěchal se šampaňským, Pepa pokřtil desku s proslovem: "Křtím tě ve jménu Madonny, Čížka a pana vedoucího!" Následně byla pokřtěna i deska Pepy Nose "Čtyři pravdy", která obsahuje čtyři písně, jejichž délka je dohromady 13 minut. Zatím není k dostání, existuje pouze exemplář, který polykal šampaňské. Zbytek bublinatého nápoje byl poslán mezi obecenstvo do sálu, takže pár šťastlivců se na samotném křtu podílelo do slova a do písmene plnými doušky.

Pepa Nos toho v podstatě víc namluvil, než zazpíval. Možná se až příliš vracel ke svým soudním přím, kdy byl neprávem obviněn ze spolupráce s StB. Naproti tomu musím říct, že některé jeho filozofické úvahy, které vycházejí zejména z pobytu v Indii, byly velmi zajímavé, a když ne k zamyšlení, tak k pousmání. Hojné publikum se velmi dobře bavilo, zejména když Pepa spustil své "Šmoulí disko", se lidi div neváleli smíchy. Pak se na pódiu objevil znovu Jarda Čížek, jehož hraní bylo podpořeno tanečními kreacemi Pepy Nose a proluka v ladění i pár veršíky, které si Pepa na místě vymyslel, ale které jsou nepublikovatelné. Poté Pepa několika písněmi i celý večer zakončil.

Řekla bych, že publikum odcházelo na výsost spokojené a pár lidí i s cédéčkem. Ve mně se kromě příjemného zážitku, který jsem získala, zbořil jeden nesprávný pohled na jednoho písničkáře? Z televizních záznamů na mě Pepa Nos vždycky působil jako šílenec a nemohla jsem mu přijít na chuť. Něco je asi holt lepší zažít na vlastní kůži, než člověk vynese nějaký soud?