FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Jestli se ale někdo vymyká ze stylu "být in", je to Marek Eben. Psát na folkovém festivalu o herecké a moderátorské tváři Marka Ebena suverénně válcující upocenou vulgaritu všech těch "realitářů" a podobných zjevů na obrazovce, nemá smysl. Stejně zbytečné je zde rozvádět, jak je dobře, když jsou děti ze slušné rodiny, což platí u Marka, Davida a Kryštofa plnou měrou. Petr Eben je u mě především statečný a slušný člověk. Ten večer seděl po mé pravici Kryštof u kláves, po mé levici stál David u klarinetu a uprostřed seděl, zpíval a občas hrál na kytaru (i na klávesy) Marek. V zádech měli bráchové silnou podporu. U kytar to byli Pavel Skála a Jirka Veselý a u bicích a perkusí Jirka "Zelí" Zelenka, jinak též a hlavně Etc. Vladimíra Mišíka. Na kontrabas hrál Jaromír Honzák. Úvodem Marek Eben oznámil, že volba Sester Steinových nebyla náhodná, protože hebrejské eben je česky kámen. Pak nezbývá, jak řekl Marek, aby nakonec vystoupily Tři sestry. Zpěv Marka Ebena je herecký. Jak by také ne, když herectví vystudoval a dlouhá léta je spojen s Divadlem Ypsilon. Ten večer zněly písně od těch nejstarších až po ty nejnovější, dosud nevydané. Synonymem všech písní z dílny Marka Ebena je humor, nadhled, krásná čeština, krásná výslovnost a především obsah textu. Humor v písních je jemný, neubližující. Nejtypičtěji se tato vlastnost projevuje v písni parodující rádoby filozofujícího Honzu Nedvěda a jeho romantická pseudotrampská klišé. Na toto téma jsem už slyšel horší a krutější písně, ale z Marka Ebena vyzařuje, že má "nedvědovky" i jejich autora vlastně rád. Na koncertě těch bezvadných bráchů, kteří muziku tohoto typu dělají z pouhé radosti a jaksi bokem, jsem se cítil jako u bohatě prostřeného stolu, kde ale nehrozí přejedení. Každý si tam najde svou dobrotu a pomalu si ji může vychutnat pod laskavým pohledem a hlasem hostitele. Přídavek byl alternativní. Diváci nejprve volili mezi levou a pravou stranou. Marek Eben sdělil, že levá byla volena jen jednou. Na koncerty bratří Ebenů tedy chodí buď jen určitý druh voličů, nebo se ti druzí stydí. Každopádně jsme se nedozvěděli, jak dobře by to dopadlo, kdyby Marek Eben nešel doprava a nepotkal psa.

Plný dojmů a dešťové vody jsem už neměl sílu jít na nocturno, byť ve sklepě hrál Njorek.

Pondělí 7.srpna se lišilo od předešlých dní tím, že nepršelo. Lilo totiž v jednom kuse od rána do noci. Na zadní straně jednoho z poutačů na představení na Kocouří scéně visí černobílá fotografie zámeckého nádvoří s nápisem Léto jako malované. Vzhledem k tomu, že jsem opakovaně na náměstí potkal mokrého Medvěda, má uvedená výtvarná podoba léta trochu jinou podobu. Lidé přemýšlejí, jak usušit stany, hospody jsou plné a ještě ke všemu došlo k havárii. Známý stan piva Ježek z Jihlavy se zřítil pod tíhou vody na střeše, kterou nikdo nesmetal dolů. Oběti na životech, ba ani na majetku nejsou zaznamenány. Zmínil jsem plné hospody, ale většina z nich zavírá v době, kdy končí koncerty. Uvedený přístup pod heslem "i personál má právo na noční klid" byl nedávno prolomen dokonce ve Velké Británii, jenže našeho bodrého venkova, dodnes praktikujícího dlouhé polední pauzy, se reformy netýkají. Ještě by proboha mohli majitelé něco vydělat v malém městě, kde po skončení festivalu je pusto a prázdno.

Dost adresné komunální kritiky. V padajících kapkách na prkna Kocouří scény se tentokrát konal půvabný zpěv a hraní. Jako první vystoupila čtyřka děvčat jako květ, pod vedením a s kytarou Romany Tomáškové. Říkají si Přelet M.S. a jsou z Blovic. Přes zdravotní indispozice to holkám moc hezky ladí a zpívá, ať zpívají o babiččině kole nebo písně Nezmarů.
Po nich jeviště neopustila Romana Tomášková a přidal se s klávesami a kytarou Pavel Toman a se zpěvem a kytarou Mirka Králová. Mirka je letošní Miss Trampská porta a byť zápasila s angínou, určitě bych jí jako člen poroty dal také hlas. Toman a lesní pana existují od dětství a jsou čím dál lepší. Z Romany Tomáškové přímo sálá energie chuť zpívat a totéž se týká i Mirky. Pavel, jako jediný zástupce mužů v kapele, zachová tradičně kamennou tvář.

Na zámeckém nádvoří se konala jedna z derniér. Je vůbec možné opakované loučení, jsou-li možné opakované křty? Vlasta Redl, jak je oficiálně známo, rozpouští svou kapelu Každý den jinak. Proto déšť neliják, bylo třeba se dostavit a využít jedné z posledních příležitostí. Mohu předem říci, že bylo dobré ji využít. Vlasta Redl zvolil nové trenýrky se stejnými nohavicemi a sdělil, že on by do takového počasí nešel ani na Pink Floyd. Pak ukázal, jak hraje elektrická kytara bez proudu, chodil mezi řadami a zpíval o opuštěných housličkách. Jen opakovaný refrén "čije, čije" byla opakován oproti často hrané podobě vícekrát, až zněl jako synonymum pro sloveso "prší" známé především z úst Josefa Kemra z filmu Na samotě u lesa. Pak už zněly jen a jen písně "pod proudem", od těch nejstarších až po ty nejnovější s etiketou kopretiny. Karel Macálka, jako nový člen revitalizované kapely Rangers, hostoval v koženém obleku. Uvedený "look" komentoval Vlasta Redl slovy: "To ti dal Herr Oberst" a podíval se do první řady, kde seděl jeho německý přítel Harald. Harald, jak jsem měl možnost jej poznat, boří český mýtus o německém nedostatku smyslu pro humor. Musíme přestat vidět svět černobíle a ne jen pod úhlem Ein Kessel Buntes. Vlasta Redl tentokrát zjemnil a obvyklá série vypalovaček, včetně nošení Šany s kytarou na krku, byla redukována. Jako vždy dostala Petra Šany Šanclová příležitost zahrát a zazpívat něco ze svých písní. Na rozdíl od loňského a předloňského koncertu neměnila kostýmy a neměla ani mužský převlek. Vše v rámci nebombastické a citlivé dramaturgie. Doufám, že informace o tom, že tahle úžasná muzikantka, zpěvačka a hráčka na strunné nástroje vydá konečně (!!) na podzim desku, je pravdivá. A pak už jen přídavek Na poslední stránce, loučení bez velkých řečí a tma. Osobnost, jakou je Vlasta Redl, nemůže a nesmí zmizet ze světa. Už proto asi nazval svou kapelu Každý den jinak.

Tak, má milovaná Telči, kterou mám rád i v dešti, díky za krásné hudební zážitky letošního léta a díky za poznání a potkávání milých lidí.

Ostatně, za pár měsíců ve sklepě na Vánočních prázdninách.