FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Po této první písni se Jarek přivítal s pražským publikem a dodal, že Lucerna není sál určený k tomu, aby se zde povídalo, proto bude raději hlavně hrát. Nasadil tedy další hit Babylon, následovala jemně melancholická Bláznivá Markéta. Aby Jarek ukázal, že bude koncert opravdu pestrý, představil hned nato zbrusu novou píseň, kterou před několika dny v Praze dopsal a věnoval jí přímo "pražským". Byla smutná i veselá, vlastenecky dekadentní, ale i s nadějí, no posuďte sami, poskytnu pár vět, které mi utkvěly v paměti:

"Kočárem z Vídně, přivezli mě, český fousek der tschechische Hund ?. / chápu, že Grof neodpoví mi na pozdrav? / zlátne listopad a z nebe slyším střílet? / na hrob mi dejte malý český vltavín.."

Celá Lucerna opět odpověděla obrovským aplausem a čekala hladově dál, co jí Nohavica naservíruje teď. Pro odlehčení atmosféry zaznělo pár oblíbených hitů, jako Cukrářská bosanova, Muzeum, Těšínská a Neplakej, Mařenko.

To už bylo publikum skvěle naladěné. Jarek si pochvaloval, jak pěkně zpíváme a trefně také poznamenal, že je zajímavé, že zpívají jen Ti vzadu, co mají levné vstupné, kdežto Ti v předních řadách by třeba i zpívali rádi, ale neumí text :-)

Dále nasadil ještě jeden trumf specielně pro "pražské" Na stanici Jiřího z Poděbrad. A potom znovu donutil publikum trochu se zahloubat poměrně čerstvou písní Jeruzalém, která jako další stojí v řadě Jarkových písní o městech. Já ráda přiznám, že její text mě vždy hodně dojímá, tak tedy malá ukázka: "Koupil jsem bílý papír a napsal na něj, co mě trápí, najal jsem malou loď a vyplul do Jeruzaléma?. / u zdi nářků myslel na svou malou zem na severu, která je zleva i zprava, zdola i shora bita?"

Poté opět zasedl Jarek ke své kytaře a přednesl velmi naturalisticky své Plebs blues  a vzápětí ještě ujistil pozorného posluchače

foto: Robert Macháček © http://lighthunt.net

Od okamžiku, kdy se vše úspěšně natočilo, se koncert již nenávratně řítil ke svému konci s písněmi Jdou po mě jdou, Sarajevo a Povodeň. Ta měla opět velmi efektní výpravu. Jarek ji zpíval v úplné tmě, ani do obličeje mu vidět nebylo, pouze vzadu za ním na zemi se objevovala modrá vlnící se světla, která naznačovala vodu a k tomu ještě zvukař přidával trochu kostelního halu.

Poslední písní pro tento večer měla být Převez mě příteli, Lucerna si však vyžádala ještě přídavek a nejen jeden. Fotbal, Zítra ráno v pět, Krylovy Jeřabiny, což bylo alespoň pro mne to nejlepší vyvrcholení koncertu. A jako úplně poslední měla zaznít jen akustická Můj anděl strážný. Ovšem aplaus byl opravdu obrovský, že to i Jarka ještě strhlo a úplně na závěr přidal Dokud se, zpívá ještě se neumřelo.

A co bych k tak skvostnému programu ještě mohla vůbec dodat? Dramaturgicky byl koncert bezpochyby více než zajímavý, neměl jedinou chybičku. Snad jen jsem přemýšlela nad tím, kam zmizelo to kouzlo malých sálů? Kde je ta obrovská síla výpovědi Jarka Nohavici, to napětí, kdy hltáte doslova každé slovo, intimita a nezaměnitelná atmosféra jeho koncertů? Navíc mě dost zamrzelo, když jsem se nemohla přes všechna opatření a ochranky dostat na konci koncertu v přízemí alespoň trochu blíž k pódiu, abych se třeba jen z blízka podívala nebo udělala nějakou tu fotku. Bylo mi řečeno, že tam je VIP prostor, čili, že tam běžní smrtelníci s lístky na stání zkrátka nemohou. Tak to na koncertě písničkáře (toho času snad i řekněme disidenta) už je tedy i na mě dost silný kafe. Mám teď jenom obavy, aby ta komerce, která na nás dnes číhá na každém rohu, ještě neprosákla i do folku a trampingu.

Nicméně i přes to všechno..

Často se mi stává, že ještě několik dní, ba i týdnů, doznívá ve mně po koncertě cosi? nejde to popsat, nejde o tom vyprávět, je to jen můj nádherný pocit a nezlomí ho vůbec nic. Právě za TO se muzikantům děkuje. Obvykle moje díky ani nikdo neslyší, ale teď jsem moc ráda, že při svém debutu na FOLKtime.cz se můžu veřejně vyjádřit a zrovna směrem k takovému člověku, jako je Jaromír Nohavica.