Nacasu se ve Mlejne narodila Housenka

01.04.2000 Nacasu se ve Mlejne narodila Housenka (Šaolín)

V pražském Mlejně nastal 29. března hotový poprask. Hloubal jsem hluboko ve své mysli a vyhloubal jsem názor, že takový nával na podobně mladou kapelu jsem tu ještě nezažil. Fanynky by se daly přehazovat vidlema, kamarádů z kolejí a pražských hospod bylo taky nepočítaně a nechyběly ani starostlivé maminky dnešních hrdinů. A nakonec to, co mě udivilo nejvíc - snad každá mladá folková kapela, která už je jen trochu známá, zde měla tenhle večer v hledišti alespoň jednoho zástupce. Taková to byla pro pražany událost! Zkrátka Načas křtil svoji první desku a to si prostě nemohl hned tak někdo nechat ujít. Ani já ne. Seděl jsem v přecpaném hledišti a ani jsem nedutal.

Koncert započali sami Načasové salvou svých starých známých hitů, které se na desku nevešly. Tady jsem si teprve uvědomil, kolik práce za kluky z Načasu je, kolik už vlastně mají na svém kontě úspěšných písní. Vždyť která ze začínajících kapel by si mohla dovolit nedat na desku song, který hned v úvodu koncertu rozezpívá davy? Kapelník Honza Komín to sice odůvodnil tím, že na desce nejsou některý písničky kvůli technické kvalitě, ale já je stejně podezřívám, že se jim tam tolik fláků prostě nepodařilo nacpat. Každopádně úvodní část rozehřála diváky natolik, že již samotný příchod jejich dnešních hostů - Jarabáků vyvolal v hledišti nezřízený aplaus. A bylo proč. Jarabáci zahájili svou zlatoportovní Kalamajkou a pokračovali další smrští svých skvělých písní. Ve výběru dokonce zazněly dvě nové, což byl zážitek nevídaný. Také jsem se přistihl, že zpěv jejich kytaristy Antonína ve mně vyvolává stejné pocity, jako když slyším zpívat Erica Claptona nebo Kate Richarda. Božský zážitek. Jarabáci také nezapomněli, kdo je tentokrát jejich chlebodárce a ke konci svého bloku jedním slovem "vyfrkli" v instrumentální verzi Načasovskej hit Housenka takovým způsobem, že se jednu chvíli zdálo být klasické verzi Načasu definitivně odzvoněno. Ani Jarabáci zde dnes samozřejmě nebyli náhodou. Valná část souboru se totiž podílela svými nadpozemskými schopnosti na nahrávání celého alba. Zkušenosti ze studia pak zřejmě také pomohly moderátorovi večera Kamilu Bujárkovi k tomu, že se mu nakonec podařilo Jarabáky po několika přídavcích vytlačit z pódia a se zpocenou tváří vyhlásit přestávku.

Po ní následovala další sprcha písní Načasu, tentokrát to už byly ty na desce obsažené a nyní zahrané za doprovodu pánů Tichého, Čtyrokého a Kadaníka. A jaký by to byl křest, kdyby se nekřtilo? Samozřejmě, že šampaňské přišlo na řadu zhruba v polovině bloku a přinesli ho s sebou na pódium Maruška Navrátilová - mjúzik šéfová Mlejna a Petr Lochness Křivohlávek - šéf ČTU. Slavnostní projevy byly viditelně nepřipravené a od srdce a diváci se nakonec dočkali šumivého moku, který pak koloval hledištěm a stačil oblažit alespoň několik prvních řad. Myslím si, že v tu chvíli přáli všichni nové desce jen to nejlepší a všichni se už těšili, jak si ji doma budou moci v klidu vychutnat. Kluci ji natočili s drobnými přestávkami za osm dnů a povídání o tom, jak se jim vedlo nebo nevedlo, najdete v tomhle čísle FOLK-TIMu v místech, kde obyčejně bývá fejeton.

Načas se loučil ten večer hned několika přídavky, mezi kterými měla asi největší úspěch Tragédie tisíců slepiček. Pak už jen nekonečné diskuse u baru i mimo něj, oslavy a všeobecné poplácávání po vlastních i cizích ramennou. Byl to bezva večer a já přeju Načasu, aby takovýchhle, křestních, zažili ještě fůru.

Sdílet na...

| Více...