Nestíháme byli rychlejší než Fregata

13.12.2004 Nestíháme byli rychlejší než Fregata (Tomáš Pohl)

(reportáž ze čtvrtého kola Notování pod Vyšehradem)

Naposledy v tomto roce, pár dní před mikulášskou nadílkou, jsme se 2. prosince opět sešli v Trojické na čtvrtém kole soutěže Notování pod Vyšehradem.

Podle ověřených údajů od Draka zde bylo 72 platících diváků (neplatiče jsem nepočítal), což je dosavadní rekord v návštěvnosti.

Ježibaby v civilu obklíčily Mikuláše

foto: Tomáš Pohl ©

S Cimburou jsme se shodli, že to kolo bylo nejen rekordní, pokud jde o počet diváků, ale i kolo zatím nejsilněji obsazené. Takže jsem z "protekčního" místa v první části obsazeného polovinou redakční rady FOLKtimu plus Terkou Terčovou a jejím sympatickým přítelem Danem, sledoval tyto čtyři účinkující: trio Narcis z Prahy, hrající ten večer jako duo ve složení Martin Rous (kytara a zpěv) a Zbyněk Pokorný (kytara a zpěv), kapelu Flok z Říčan u Prahy ve složení: Tomáš Mondschein (kytara a zpěv), David Kulhan (ak. kytara), Iva Holubová (zpěv) Roman Mondschein (ak. kytara a zpěv) a Vlasta Ješátko (bas. kytara), duo Nestíháme z Nelahozevsi hrající ve složení Petr Ovsenák a Honza Řepka (oba kytara a zpěv) a konečně kapelu Fregata z Plzně hrající v redukovaném složení Soňa Kočandrlová (zpěv a vedení tělesa), Terka Terčová (zpěv), Honza Kříž (ak. kytara) a Jirka Půta (basová kytara).

Fregata měla mírné potíže s orientací na Barrandovském mostě, ale s pomocí mobilu Terky Terčové "doplula" včas.

Uměleckou sekci v Pořadatelské radě tentokrát reprezentoval multiinstrumentalista a muž s hlavou Beethovena (cituji Cimburu) Míša Knébl. Zbytek Pořadatelské rady se od posledního kola nezměnil.

Pátý účinkující písničkář David "Vajgl" Vitinger se pro ochraptění nedostavil.

Trio Narcis , jak bylo uvedeno jen duo, jsem viděl poprvé. Třetí člen Richard Němeček byl v Himalájích. Kluci z Narcisu jsou původem rockeři a podle vlastních slov od roku 2003, kdy začali jako Narcis hrát, zkoušejí zjistit, zda ve folku jsou lepší vztahy než mezi rockery. Kromě uvedeného sociologického záměru hrají vlastní repertoár, který vzniká díky Martinu Rousovi. Písně Narcisu mají jasný rockový náboj a jsou zpívány velmi sytě. Narcis přednesl písně Vršovice, Cesta je láska, Malej zlatej brouk a Všechny milý holky.

Rovněž říčanský Folk jsem viděl i slyšel poprvé. Flok nás seznámil s písněmi Zkus to říct, Trochu jiný máj, Natažená dlaň a Večerní déšť. Sympatická "nehvězdná" zpěvačka Iva Holubová spolu s ostatními členy kapely vytvářela milý a příjemný vícehlas. Nejvíc mě zaujala píseň Natažená dlaň. Jinak Flok patří ke kapelám, které si musím poslechnout delší dobu a víckrát.

Když jsem zhruba před třemi roky slyšel v čajovně Romantika dva milé a velmi mladé kluky s názvem Nestíháme, nějak jsem cítil, že se tu pomalu rodí něco mimořádného. Cítil jsem cosi z poetiky Simona a Gurfunkela beze stopy plagiátu, spíše jako výraz jednoho ze zdrojů písní Honzy a Petra, ale s vlastní tváří. Úvodní píseň amerického písničkáře Eda McCardyho Last night I had a strange dream s českou obdobou Mně zdál se k ránu divný sen asi vyjádřila nejlépe jednu z poloh Nestíháme. Pak následovaly písně Jsi si jistý, V půli cesty a Až příjde noc. Nestíháme to není jen reprodukce tónů a slov, to je sdělená poetika mezi linkami a sem tam i jemné shození sebe sama, aby ta lyrika nebyla zas tak moc vážná.

Potlesk diváků si říkal o přídavek a naznačil tak trochu, komu budou dávány hlasy.

O Fregatě jsem psal několikrát, zejména v rozhovoru s Soňou Kočandrlovou. Ptal jsem se mimo jiné

Vítězní Nestíháme

foto: Tomáš Pohl ©

Soni, proč víc nehrají v Praze. Po přednesu písní Nic víc, Loučení, Stín čas a Už mi neřekneš, se myslím Fregaty neptám jen já. Jirka Půta svou vynikající hrou na basovou kytaru dokázal, že Fregata není jen zpěv "rodící se hvězdy" (ty úvozovky bych pomalu odstranil) Terky Terčové a jí velmi dobře sekundující a nepřehlédnutelné dívky Soni Kočandrdlové, ale i dobře hraná muzika. I zde diváci vyžadovali přídavek, ale pravidla jsou neúprosná.

Po přestávce jsem nejen letos, ale vůbec mohl naposled vidět a slyšet Ježibabinec tří sdružených sólistek Martiny Trchové, Magdy Brožkové a Žofie Kabelkové. Kromě toho, že všechny tři čarodějky jsou sólově a bez masek čím dál lepší, vyvracejí teorii, že ženy nemají zas tak moc smyslu pro legraci. Tímto smyslem nemyslím schopnost se řehtat, ale umění dělat si legraci sám ze sebe. Holky nejen dobře zpívají písně s tématikou kanibalismu, ale ovládají dobře i čarodějné herecké grimasy. A nejvíce si cením schopnosti prokázat, že v nejlepším je třeba přestat. Ale holky určitě dají něco nového dohromady.

Po odmaskování každá čarodějka přidala dvě písně ze svého repertoáru a o každé mohu říci, že na sobě pracuje. Každá je jiná (jak také jinak) a jinak dobrá. Mezi čarodějky v civilu pak přišel Mikuláš, který byl jimi obletován až ke hranici rozpaků, ale nakonec byl Cimburou odhalen jako převlečený čert a vykázán z pódia.

Pak už následovalo očekávané vyhlášení výsledků. V pořadí písní se na třetím místě ocitlo Loučení od Fregaty , druhé místa obsadila Jsi si jistý (Nestíháme) a na prvním místě převzatá Mně zdál se k ránu divný sen, rovněž od Nestíháme.

V kapelách byl na čtvrtém místě Folk, na třetím Narcis, druhá Fregata (102 hlasy) a výrokem Pořadatelské rady a diváků první místo obsadili Nestíháme (132 hlasů). První dva účinkují postupují tedy do jarního semifinále.

Takže ahoj zase 6. ledna 2005 .

Sdílet na...

| Více...