FOLKtime - Vaše brána do světa folku

První den: 8 soutěžících
Zbyněk Zeman má v písničkách humor, dynamický doprovod, v projevu dramatizující prvky, které lépe vycházejí na komorní scéně. Frýda & Company z Plzně, folk s přídechem grassu, kvartet s houslistou a dobristkou, začali unaveně, rozmazaně, v textech bolela duše a odcházela doba zlá. Ještě zapracujte na intonaci a výrazu, písničky máte zaranžované dobře. Luky Lukáč s klavírem a kytarou, ve filosofujících textech šansonů odrážel pohled na zlý svět očima o 15 let mladšího chlapce (tehdy získal 4. místo v autorské soutěži na Portě v Plzni). Zaujal zpěvem (typ jemnějšího Jožo Ráže), snad nové písničky přinesou větší nadhled, ale zatím je prý složena jen jedna. Do finále jej nakonec porota poslala. Creamona (čti Krímona!) - zhruba padesátníci (jsou - li mladší, omlouvám se, ale nevypadají), výraz na tvářích: nuda! Vlastní písně, melodicky nebyly špatné, ale! Po hospodsku hrají všichni, stejně a pořád, strašně falešný sólový zpěv, jaký jsem na scéně ještě neslyšela, udrželi snad rytmus, ale celkově? Franta K. Barták recesisticky vystoupil na scénu z hlediště, vzal si k srdci loňskou kritickou výtku směřovanou ke zlepšení vystupování. Jinak Huhly, huhly ? S intonací na štíru v předlouhých písních s existenciální tématikou, s pokusy o dramatično, klavírní doprovod byl asi nejlepším momentem jeho vystoupení. Svou cestou, podobně jako vloni, se potýkali s nesehraností, s intonačními problémy u sólistů i ve sborech. Celková nevýraznost a rytmická nevyrovnanost odváděla pozornost od folkových písniček, které jinak nejsou bez nápadů. Pavel Petráň přinesl kýženou vzpruhu. Inspirován pravděpodobně stavbou písniček u Honzy a způsobem frázování u Franty Nedvědů, zahrál velmi slušně a dobře zazpíval dvě skladby. Ovšem prostřední Beranice, lechtivá taškařice z plovárny, úlevně pošimrala bránice všech přítomných diváků a porotci jsou také diváci, že? Postoupil. Poslední bylo ohlášeno duo Jan a Mike, a ejhle. Jan byl Řepka (Nestíháme), Mike jazzový kontrabasista Michal Pospíšil. Na repertoáru Country Boy s Poštulkovým textem a Honzovy překlady Dylana, Donovana. Spontánní projev, uvolněnost, komorní a přece plnokrevné vystoupení, jasně na postup.

2. den: 6 soutěžících
Zde jen poznamenávám, že vzhledem k počtu účinkujících hráli všichni navíc jednu písničku jako zvukovou zkoušku. O to delší byl příjemný zážitek, či naopak potrápení uší. Aleš Rogalewicz opět sólově, jakoby se vrátil do doby svých začátků. Mléčná dráha či Sněžný muž jsou ještě chlapeckými legráckami, ovšem na tváři mladého muže. Viktor Kodeš - vítěz kategorie Huhly, huhly?, nesrozumitelně dramaticky huňal a mumlal, ledabyle artikuloval, nepřízvučně výkřikoval. Viktore, zkus příště zpívat tak, abychom v hledišti porozuměli, co všechno tě trápí. Nezebend předvedl akustický bigbít se slušným bicistou v písničkách bez výraznějšího melodického nápadu. Podobně jako u většiny kapel byl slabinou pěvecký projev, bez dynamiky, bez sdělení do hlediště. Dívčí trio BlueStone s repertoárem v různých světových jazycích (názvy si naštěstí nepamatuju, aspoň je nespletu) zpívalo čistě, ale poněkud akademicky. Děvčata, ve finále přidejte v dynamice v argentinské a v té anglické: Swingujte! My3.avi, ač již tři Porty z roku 2005 mají, se na sjednocenou mezinárodní Portu přihlásili. Vystoupili jen ve čtveřici, neb baskytarista Kuba Vlachynský ležel doma se čtyřicítkou. Narychlo sestavili trojici písní ze dvou starších, v soutěžích neuvedenou "lidovku" o ptáčeti ve fujárce a rozjeli se autem po polích, do třetice (nepočítám - li věnovanou Kouli na noze) uvedli zbrusu novou Mezi vámi s "balkánským" souzvukem zobcovky a housliček. Dostáli své pověsti pohodářů a dostali publikum i porotu. Jasný postup. Kytarista Matěj Lipský si sice zase pozapomněl naladit kytaru, ale kladně hodnotím jednak jeho spoluhráče s přezdívkou Buřt za rytmickou sekci na djembe, druhak, že se jen netrápí, ale pokusil se vnést na scénu také trochu odlehčení.        

3. den: 8 soutěžících
Pospolu se vloni zúčastnili jako duo Katka a Pepík, z trojice písní, doprovázených na jazzovou elektrickou kytaru byla divácky nejvděčnější Svíčička, ale duo se opět potýkalo s intonací. Pocvičte. Zlaté oči (18tičlenný sbor trampské osady Zlaté oči) v maskáčích, nechyběly ani klobouky s liščími ohony, s 18 kytarami, rozdělení do jednotlivých sekcí (C dur, G dur?), zapěli 3 vlastní písně: třetí trampskou hymnu (po Vlajce, Rose) A teď todle,  Vlci (o vlcích všeho druhu), zde vyniklo unisono kytarové sólo, a zpěv po sekcích byl zase zvláštností třetí písně Zelené stráně Jardy Tosnada. Asi tušíte, že se jednalo o recesi. Ano, v režii Panelákových fotrů, dokonalá mystifikace i pořadatelů a především ukrutná sranda. Diváci řvali a poslali je do finále. Hanka Čechová, loňská semifinalistka Jihlavské Porty, byla sice trochu nastydlá, na hlase se to poznalo, výrazu to neublížilo.  Texty Hance píše kamarád Honza, opět příklad, jak muži umí napsat text, který ženské duši rozumí. Ve finále ji uvidíme stejně jako Quaoar, duo sester Vytiskových, které nevynechá snad žádnou soutěžní přehlídku. Pilná děvčata kytarově dozrávají, ponecháme-li stranou jejich problémy se sykavkami, odvedly i v pěveckých partech dobrý výkon a syrovostí zpěvu začínají připomínat jiné sestry. Steinovy.

Martin Čepelík se také na Portě objevuje pravidelně, bohužel, podřízl si pod sebou větev nevkusným a trapným songem o homosexualních praktikách Pepy a Franty. Martine, humor vypadá trochu jinak. Šuplík Zdeňka Vidláka vyvolává neodbytně dvě otázky se shodnou odpovědí. Pokud je to myšleno vážně, je to nuda, pokud to má být legrace, je to nuda taky. Unylost přebíjí v obsazení úplně vlevo klarinet a úplně vpravo elektrická baskytara. Kámen úrazu je kapela, kterou vždy poslouchám s napětím. Jejich trampfolkové písničky i aranže se mi líbí, ale vždy trnu, jak dopadne zpěv. Tentokrát v sólech prima, ve sborech jako obvykle. Pětihlas nevyšel, zkuste ubrat, méně je někdy více. Třeba už ve finále. Na Hromosvod jsme čekali 20 minut (přemluvili jsme Jeronýma, aby zatím nesoutěžně zahrál), původně prý se zúčastnit nechtěli. Upeklo se to na poslední chvíli a partička kolem Ondry Fencla letos sítem prošla. Jejich folkrock se souzvukem flétny a houslí ve třech písních vybraných z CD Svitavy tentokrát porotu nepobouřil a postoupili.

Na závěr připomenu jména finalistů, kteří si 16. dubna v 18 hodin opět ve Mlejně přijdou zahrát o účast v českém národním kole 41. ročníku Porty: Luky Lukáč, Pavel Petráň, Jan & Mike, BlueStone, My3.avi, Pospolu, Hanka Čechová, Quaoar, Kámen úrazu, Hromosvod, Zlaté oči. A protože jsem žehrala na propagační laxnost pořadatelů Porty, raději připomínám, že se české kolo koná 4. - 7. července v Jihlavě, odkud povede cesta do mezinárodního finále 13.-15. září v Ústí nad Labem.