FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Zcela otevřeně a ve vší skromnosti přiznávám, že za to můžu já! Já a můj syn Krtil. Vím to zcela určitě: ačkoliv všechna kompetentní místa, včetně rosniček a revmatických údů, předpovídala slunný víkend, vyrazili jsme do Jizerských hor obrněni deštníky i pláštěnkami! Proto nám veřejně děkuji za nádherné letní počasí, které zmítalo Hejnicemi a přilehlou Evropou ve dnech okolo soboty 24. září. Něco takového během právě završených pětadvaceti ročníků Jizerská Nota ještě nezažila.

Tradiční Potlach v kině o sobotní 11. hodině dopolední v hejnickém biografu zahajoval úplně poprvé filmový týdeník! Jak lze očekávat, šlo o Trampský týdeník č.13, poměrně již známý kinematografický výboj čerstvého Zlatého Trapsavce Jaroose, po jehož závěrečných titulcích následoval zasloužený aplaus. Ten sklidila i Belmondem Plchem přednesená Juppova trapsavecká povídka Seděli jsme u druhýho piva a následující ryvolovský písničkový klip Made in Pade. Natočila ho režisérka Lucie Králová s partou trampských naturščiků na základ nazpívaný brněnským bardem Pedrem Šnévajsem. Ten takto, nenuceně, otevřel scénu svým krajanům, kteří se do Hejnic vrátili po dvaceti letech! Domnívám se, že hodně přes stovku diváků se v kině sešlo hlavně proto, že tam hrála brněnská Ozvěna. Ta zahájila jednou ze svých nejslavnějších písní, prvotinou svého exčlena Jirky Poláka - Supa Jen prázdný nádraží (oceněno Autorskou portou) a pokračovala přes písničky z vlastní (převážně Pitt Vyhlas, též Žralok a Čita Čechovi aj.) a klasické trampské tvorby až

Areál autocampu v Hejnicích

foto: Petr Vratný Klokan ©

Dobrým obědem a hřejivým sluníčkem dobře naladěné diváctvo uvítal na louce pod pódiem v hejnickém autocampu již tradiční speaker JN Tomáš Hrubý (mj. člen někdejší trampské skupiny Jitro zakladatele a dramaturga JN Pavla Vinkláta - Déčka) a uvedl na scénu první soutěžící soubor, nepříliš škatulkovatelnou pražskou skupinu My3.avi. Ještě téhož dne měla kapela další štaci v Příbrami a tak, na vlastní přání, svými originálními písničkami otevírala program. Tou dobou byla v hledišti skromná třetinka z vrcholného počtu přibližně čtyř set diváků a přesto My3.avi nepropadli! Šesté místo v diváckém hlasování (z osmi možných) považuji v tomto případě za úspěch téměř stejný, jako je titul nejlepšího instrumentalisty JN ´05 udělený porotou Jirkovi Horeckému (perkuse, trubka).

Před slušně se plnící hlediště nastoupila Pouta z Pardubic se staronovou zpěvačkou. Šárka Nováková - Fuchsová z bývalých Poupat čerstvě ukončila mateřskou a zaplnila mezeru vzniklou odchodem Pavly Bělíkové za netuzemským vzděláním? Není bez zajímavosti, že kytaristu a zpěváka Pout Roberta Křepinského jsem na JN potkal poprvé před dvaceti lety, jako člena pardubického Topasu? Z písniček mě nejvíc nadchla Ještě dýchám (G. Lightfoot/L.Hrdlička) v originálním, poutavém (od toho název skupiny!) podání. Podle slov zpěvačky Ajky Troníčkové skupina nepředvedla žádný mimořádný výkon a proto je s pátým místem velmi spokojena. Já k tomu znamenám jen, že i standardní výkon Pout představuje hodně vysokou kvalitu.

V jubilejním ročníku JN se mi dostalo důvěry a cti býti, spolu s Déčkem Vinklátem, Lukem Kučerou, Tomášem Hrubým a Tonym Antonym, členem poroty soutěže. Při sezení poroty jsem si zapamatoval slova jednoho ze svých kolegů, která dobře

Loňský vítěz Bezefšeho letos první místo neobhájili

foto: Petr Vratný Klokan ©

Pražský Lístek je kapela, která zde soutěžila snad ve všech sestavách své patnáctileté existence. Stálí návštěvníci JN o ní dobře vědí, že je trampskou nejen písničkami, které hraje? Lístek by se jistě líbil i letošnímu dvojjubilantovi Wabimu Ryvolovi. Nejen pro hudební "nepřístojnosti" (panovka a teď, nově ságo Sylvy Čekalové, rockové nápěvy Zbyňka Zatloukala atd.), kterých sám, k vzteku bigotních trampů své doby, napáchal dost, ale hlavně pro jeho písničky: měl rád, když se nápaditá melodie opírala o sdělný text a to se Lístku velmi často daří. Jsem rád, že jsem byl v porotě, která určila píseň Mezi mosty Jirky Matěka - Alvy vítězkou JN ´05. Jsem rád, že nám dali diváci za pravdu tím, že tohoto zatím dvojnásobného vítěze JN (2002 a 2003) zvolili, s obrovským bodovým náskokem, vítězem JN potřetí. A k obojímu úspěch kapele rád blahopřeji.

Nebýt desetileté pauzy ve vystupování brněnské Ozvěny po Listopadu ´89, dalo by se tvrdit, že vystupuje téměř dvakrát tak dlouho jako Lístek? Skupinu, která se vrátila na scénu v době, kdy jsem v to už nedoufal, vídám teď zhruba jednou do roka. Je to akorátní rozestup na to, abych si uvědomil, že tento hrubě středogenerační soubor umí být čím dál tím lepší. Svoji kvalitu Ozvěna prokázala jak dopoledne v kině, tak odpoledne v soutěži. Nadchla mne klasika Už táhne bílý losos peřejí s krásným sólovým basem Forzajta Pavlíka a dokonalým sborem celé skupiny. Ozvěna byla jediným souborem, který mohl konkurovat vícehlasu Bezefšeho. Nejen konkurovat, ale i vyhrát! Rozhodnutím poroty se Ozvěna, v diváckém hlasování čtvrtá, stala nejlepší sborovou pěnicí JN ´05. Umí!

Jako předposlední soutěžila pětinásobná vítězka JN, pražská Sekvoj, která v této sezóně slaví čtvrt století na scéně. Její zakladatel Olda Dolejš je jediným muzikantem, který hrál na všech ročnících JN (v roce 1981 se skupinou Sázava, dále už jako kapelník Sekvoje). Je zajímavé, že na JN Sekvoj hrává lépe, než v domovském P-klubu Trojická. Vychutnal jsem si ji, nejvíc svého oblíbeného Hráče zpívaného Karolínou Skalníkovou. (To děvče je geometrickou raritou: zatímco flétnistkou je horizontální, zpěvačkou je vertikální. Navíc ve druhém jmenovaném oboru za poslední roky hodně vysoko přerostla sama sebe.) Nový zvuk Sekvoje, daný především dobrem a mandolínou nováčka souboru Mirka Buriana, pozvedl skupinu v diváckém hlasování z loňské "nemedailové" pozice až na druhé místo žebříčku. Paráda!

Prudké ochlazení po západu slunce, přesto, že noc zůstala poměrně vlahou, zhoršilo diváckou pozornost při vystoupení loňského vítěze JN, skupiny Bezefšeho. Někteří místní prchli před večerním chladem do svých domovů a mnozí zůstávající, ještě před chvilkou pozorní posluchači, se věnovali pro zahřátí tanci na place pod jevištěm. Zatím co jsem čučel jak puk, co všechno se dá na písničky Bezefšeho provádět, kapela nečučela a zpívala a hrála o106. Zejména zpěvačka a flétnistka Radka Geigerová, kterou za to porota spravedlivě potrestala udělením titulu nejlepší sólové zpěvačky (a zároveň i zpěváka, zajímavé!) 25.ročníku JN. Přesto, že souboru pro tentokrát chyběl perkusionista a basový pěvec Honza Sedláček - John, získali Bezefšeho v hlasování diváků třetí místo. Taky dobrý!

Jediným dramaturgickým renoncem tohoto ročníku JN bylo, že chyběl host, který by svým muzicírováním, třeba k tanci, vyplnil čas rokování poroty a sčítání diváckých hlasů. Takto diváci do vyhlášení výsledků drobátko prochladli, ale o to více uvítali následný oheň. Při zapálení okolo něj stálo hodně přes dvě sta lidiček a během večera camp málokdo opustil. Hrálo se a zpívalo, až se okolní holé, skalnaté vrcholky hor zelenaly (škoda, že to ve tmě nikdo neviděl, efekt do rána zmizel). Vedle kapelových muzikantů hudli i kamarádi, kteří přijeli s kytarami jen tak, z čisté radosti. Zpívali všichni: při zpěvu jsem přistihl nejen Belmonda, ale dokonce i sebe! Tak silný je magický účinek ohně, byť jsou do něj přikládány staré krajinkové oplocenky, aby bylo čistěji v lese (na potlachu by mi to vadilo, zde, v autocampu, mi to nevhodné vůbec nepřišlo). Když jsem odcházel spát byly necelé tři hodiny po půlnoci a okolo ohně se ještě dobře bavila téměř stovka lidí. Hrálo se prý až do rozbřesku. Děkuji ohni za to, že byl. Stmelil účastníky v jednu partu a závěr jubilejní 25. Jizerské Noty, na rozdíl od loňska, rozhodně nevyzněl mollově. Díky za to!