Jenže po vystoupení Franty Vlčka zazněl kdysi populární Bird Dance a do světelných efektů vstoupil entertainer Milan Jablonský oblečený do jednoho z nejpříšernějších sak, které jsem kdy viděl, a kolem krku měl řvavě žlutou kravatu. V záři a blikání světel se Milan pohyboval se šarmem Archie Rice z Osbornova Komika či s vitalitou Hugo Egona Baldera ze svlékací show RTL s názvem Tutti Frutti. Nezůstalo jen u pohybové kreace a došlo i na dobrý bavičský humor, za nějž by se nestyděl ani Petr Novotný v životní formě či Horst Debert z revue televize NDR Ein Kessel Buntes. V té chvíli jsme sice řvali smíchy, ale nevěděli jsme, že je to jen základní tábor a vrcholy nás ještě čekají. Velmi se omlouvám, ale na slova Jardy Síbrta došlo. Sdělím vám jen ty zážitky, které jsem stihl zaznamenat a kdy se mi ruka smíchy tolik netřásla.

Základním principem Milanovy režie a dramaturgie bylo postupné vyhlašování jednotlivých kategorií filmových Oskarů ze tří navržených. Prvním vítězným filmem byl příběh malířů pokojů s názvem Štětka a já. Ukázka sice vzdáleně připomínala záběry ze seriálu Profesionálové a mladý malíř pokojů tak trochu vypadal jako Martin Shaw, představitel Raye Doyla, ale český dabing svědčil o něčem jiném. Hrdinové hovořili jen a jen o tom, jak malovat pokoje.

Podobně pak vítězný dětský film Proti všem připomínal zfilmovanou Lolitu Jurije Nabokova, ale hlavní představitelce šlo jen a jen o hraní s kuličkami, o což se po celý záběr snažila přesvědčit hlavního hrdinu (tedy ne Jirku).

Dalším hostem, tedy živým a zdravým hostem, byl písničkář Jirka Zip Suchý. Zip je častým hostem na Krychli a byl k vidění i na FOLKomínu, kde se dokonce zásobil potravinami, ale na pódiu je málo k vidění. Ten večer byl JZS pohodář a znalcům připomněl, jak je to možné, že každá s ním byla "v tom", zazpíval Lenku i další známé písně.

Z dalšího udílení Oskarů mi utkvěly v mé mizící paměti například vítězný japonský dokument o České republice v původním znění s titulky. Film končil odkazem na dokumentární cyklus Země Afriky.

Další bombou bylo filmové vyznání členů Krychle expremiérovi Jiřímu Paroubkovi. Různé formy pohledů na tvář tohoto politika byly prokládány citacemi jednotlivých členů a příznivců Krychle. Občas mi jejich chvalozpěvy (včetně mých Několika vět) velmi vzdáleně připomínaly několikahodinový cyklus známého režiséra FV k oslavě padesátin Milana Jablonského, ale jméno Jablonský jsem ani v jednom z příspěvků nezaslechl.

Z hudebních filmů zaujal vítězný snímek o tom, jak populární kapela Surf či ještě populárnější dvojice Vašek a Eva zpívají písně z repertoáru kapely The Plastic People of the Universe, kdy píseň.. běžím s hovnem proti plátnu.. tvořila součást obžaloby. Potvrdil se mi dojem, že nakladatelství Česká muzika je v podstatě novodobý "androš".

Omlouvám se, ale na ostatní vítěze se už nedostane, protože své poznámky po sobě nemohu přečíst a asi příště musím použít anglický systém stenografie, jaký užíval proslulý kadet Adolf Biegler, když ve Švejkovi, díl třetí, popisoval slavné bitvy rakouských dějin.

Posledním písničkářem byl promítač Arnošt Frauenberg a připomněl mi horký srpnový koncert. Na rozdíl od jiných zážitků se u Arnošta Frauenberga rád opakuji. Vyrostl z něj velmi dobrý písničkář a na jeho první desku se velmi těším.

Takže tato reportáž je odpovědí na otázku Jardy Síbrta a zároveň i pozváním na poslední čtvrtek v říjnu. Říjnová Krychle je věnována vzpomínce na legendární Klub v Polské. Tak přijďte, jako vždy Krychle začíná v osm večer.