FOLKtime - Vaše brána do světa folku

(reportáž ze křtu DVD Slávka Janouška Příjemný večírek)

První říjnový večer tohoto roku jsem v Balbínově poetické hospůdce vzpomínal na natáčení DVD Slávka Janouška, kterého jsem se zúčastnil. A právě první říjnový den mělo být ono DVD s názvem Příjemný večírek na místě svého vzniku pokřtěno.

Nemyslím, že by o Slávkovi Janouškovi bylo hodně napsáno. Tento písničkář je z těch, kteří zcela jistě nezaujmou diváka či posluchače při prvním setkání tak, že by nedýchal. Slávka Janouška je třeba poznávat a teprve při dalším setkání člověk pochopí, jaká osobnost tady žije a tvoří. Krom přirozeného talentu miluji i jeho smysl pro hru s českým jazykem, danou možná i tím, že je původním povoláním kantor. Na rozdíl od některých svých kolegů a kolegyň se Slávek Janoušek kantořinou i živil, než přešel na profesionální dráhu. Jeho první, ještě vinylová, deska "Kdo to zavinil" patří do zlatého fondu písničkářů. Jenže na rozdíl od jiných to Slávkovi Janouškovi dobře tvoří i v současnosti, o čemž svědčí i jeho zatím poslední CD Nestíhám z loňského roku.

Čím je dána kvalita tvorby Slávka Janouška? Janoušek dokáže dát do písně téma, které je sice zdánlivě aktuální pro dobu vzniku písně, ale svým provedením a obsahem má nadčasovou platnost. Jeho písně nejsou protestsongem "in, aby se vidělo", jsou kusem krásné poezie, hraním se slovy a v neposlední řadě i kusem krásné muziky.

Naplněná Balbínka se ten večer mohla znovu přesvědčit o tom, jaký je Slávek Janoušek. Na maličkém jevišti neseděl sám, přizval si k hraní svého dávného spoluhráče Luboše Vondráka, s nímž nyní již nějakou dobu účinkuje. Dvě kytary a dva hlasy nejsou vůbec na škodu, ba naopak. Tak trošku jsem vždy obdivoval ony doprovázeče, stojící jakoby v pozadí toho, kvůli kterému lidi přišli, ale kdyby onen doprovázeč zmizel, zmizelo by i nejméně půl dojmu. Být dobrým doprovazečem chce kus velké pokory a jistě i přátelství.

Ten večer Slávek Janoušek hrábl hluboko do svých šuplíků. Píseň "Náš dům je plný různých zvuků" je, a jistě dlouho bude, přesným vystižením impresí nových obyvatel panelákového domu, než si, jako všichni, zvykne či se přestěhuje. Zato "Mumie" z roku 1983 bude znít aktuálně ještě za sto let a měla by znít v uších všem meteorům a jepicím, hřejícím se na výsluní slávy a peněz, opilých vlastním úspěchem. "Rozhovor s nádražákem" z roku 1983 téměř geniální zkratkou připomene těm, kteří v rámci Schengenu ani nevědí, že zase přejeli jednu hranici, o co jsme byli připraveni, když cesta z Brna do Vídně trvala celý rok. "Pochodové cvičení", zpívané v refrénu vždy s diváky, je další připomínkou zblblosti dětství mé generace. Na koncertu Slávka Janouška tancem doprovázela dívka Hanička. Hanička umělce v Praze vždy doprovází s kamarádkou Viktorkou. Dívkám Slávek Janoušek říká Balbíny di Praga. Hanička si při zmíněné písni navlékla na ruce a nohy igelitové pytlíky, prý bránící radiaci, a na krk si dala kdysi populární "céčka" (nedostatkové zboží). Snad nejvíc mě mrazí a dojímá píseň "Kdo to zavinil", kterou na desku dostala nastupující přestavba socialismu v roce 1988, čemuž se nejspíše divil nejvíc sám autor. Jenže tahle píseň není vůbec pouhou vzpomínkou na "boj za mír", protože mě dodnes mrazit nepřestalo. Z rodu nej písní dvacátého století je bezesporu "Imaginární hospoda". Tolik úžasně poetické nostalgie, narvané tak subtilně do malého prostoru písně, to je dáno jen několika vyvoleným. Nikdy jsem v hospodě U Malinů nebyl, ale text písně čím dál víc ubíhajícími léty vnímám citlivěji a citlivěji. Vše bude jednou jen imaginární a o to krásnější.

Slávek Janoušek nezapře, že hrával divadlo. Hodně toho napovídá, ale hezky se to poslouchá. Podělil se s diváky o dojem z pražského koncert Leonarda Cohena a přidal i dvě jeho písně.

Po přestávce byl samozřejmě očekávaný křest, kdy kmotrem byl Jirka Hrdina, člověk, bez něhož by Balbínka nebyla tím, čím je.

Každý křest má i svého hosta. Tentokrát přišla na jeviště Jana Šteflíčková, herečka a písničkářka, kterou někdy doprovází její kapela Kůň. Myslel jsem si, že Janu Śteflíčkovou znám, ale překvapila mě hned na začátku svého krátkého vystoupení, když spustila známou Kristoffersonovu píseň "Me and Bobby McGee" v originále a s takovým drivem, že jsem lapal po dechu. Pokud nějaká country kapela hledá vynikající zpěvačku, má ji hotovou, a to bez country dekorací a širáku, nahrazujících občas nedostatky "Američana z Vysočan". Jenže tohle je vedle divadla a vlastní velmi dobré tvorby jen jakýsi zpěvaččin "melouch".

Konec večera patřil samozřejmě tomu, kdo tento přátelský večírek tak hezky "zavinil". Do potlesku zněla samozřejmě "Halleyova kometa" v refrénu zpívaná všemi. Pamatuji se, jak má babička vzpomínala na píseň, že "přijde kometa, a ta všechno rozmetá". Vždy se najde někdo, kdo prorokuje zánik a ví, kdy přijde. Ale jen Slávek Janoušek dokázal napsat monolog komety, která měla již dávno spadnout.

Po koncertu nezbylo než koupit DVD, obsahující nejen nosič, ale i knížku písňových textů s komentářem autora. Byl to moc krásný večírek s člověkem, který toho hodně umí a umí to vše rozdávat lidem, kteří cítí a vnímají.