Svolení k mému prvnímu pokusu jsem dostal od Dušana Vainera ze skupiny Šantré a jsem tomu rád, protože členy právě této skupiny znám nejen hudebně, ale i osobně. Na záludné otázky kromě Dušana, odpovídali ještě zpěvačka Inka Tognerová a kytarista Petr Babec.

Přestože jsem ještě nedávno říkal, že rozhovory nikdy dělat nechci, změnil jsem tento názor prakticky ihned poté, co jsem na vlastní kůži zažil, že je lze dělat po internetu. Svolení k mému prvnímu pokusu jsem dostal od Dušana Vainera ze skupiny Šantré a jsem tomu rád, protože členy právě této skupiny znám nejen hudebně, ale i osobně. Na záludné otázky kromě Dušana, odpovídali ještě zpěvačka Inka Tognerová a kytarista Petr Babec

Při přečtení názvu vaší kapely mnohého člověka napadne, že slovo tohoto znění významově nezná, ba dokonce že ani netuší, co by mohlo znamenat. Někomu tím můžete způsobovat i bezesné noci. Co tedy znamená název Šantré ?

INKA: Tak k tomu nemám, co bych řekla. Já jsem do Šantré přišla, v Šantré zpívám a v Šantré asi i umřu ;-)

DUŠAN: Já to věděl, že se zeptáš... No - s tím názvem to vůbec bylo takový složitý. Když byla odejita Lucka Minaříková, říkala, že si chce nechat název, že ho vymyslela ona (vážně, takovýhle žabomyší války se u nás tehdy vedly). Tak jsme jí ho nechali. A hledali jsme. Dlouho. Ještě mám někde napsaný všechny ty návrhy, co kdo přinesl. A pak tohle slovo přinesl Péťa Babec z brigády v Belgii. Původně znělo trochu jinak, vzniklo totiž jako slepenina z posledních slabik křestních jmen některých členů kapely...časem jsme ho upravili a vzniklo Šantré. Dodatečně jsme se potom dozvěděli, že je to snad nějaká značka obzvláště kvalitního vína z jihu Francie. To se nám líbí, ale psát se Chantreaux nám připadá už trochu moc...

Skupinu Šantré znám již z dob, kdy ještě nesla název Z.L.O.M. Tehdy to byla skupina, která se vyznačovala neustálými personálními změnami a myslím i změnami ve stylu hudby. Jak se krystalizovala současná sestava a současný sound ? A vůbec jaké byly vaše hudební začátky?

DUŠAN: Já jsem vlastně tak nějak cílevědoměji začal hrát až s Tebou v Načasu někdy, tuším, začátkem roku 95, pak jsem to zkoušel u bigbítu (Vorvaně), ale to byla jenom chvilka. Tahle kapela vznikla vlastně na inzerát, což je asi vždycky těžší, než když se dá dohromady parta kámošů. Ale dneska už snad můžu říct, že se trochu známe a že už to snad funguje i trochu na tý osobní bázi. Velkou zásluhu na tom mají holky, protože jsou všechny takový, řekl bych, pozitivní a prostě se s nima člověku chce kamarádit. Myslím samozřejmě naše Šantroholky. Radek a Petr jsou Šantráci už od začátku, stejně tak Pavla, Inku jsme získali na základě doporučení Petra Veselýho a Terezka se přihlásila na inzerát. Ona je totiž romantička. Petr Veselý se k nám přidal loni na podzim s tím, že bude jakoby stálý host - bubeník . Tenhle člověk nás posouvá tak nějak dopředu po muzikantský stránce, protože je z nás všech prostě nejzkušenější. Vždycky se vytasí s nějakým aranžérským nápadem nebo názorem a na nás je, abychom to posoudili. Nejlepší na něm je, že pokud to nevezmem, neprudí a nepřemlouvá, ale dotlačí něco jinýho, většinou ještě lepšího...a přitom všem nás nechává, abychom se realizovali i sami se svým myšlením. Navíc nás dostal i k poslouchání trošku jiný muziky, než jsme byli zvyklí. Náš kapelní styl se vyvíjel postupně, jasně, že to byl na začátku problém, protože nebyly žádný písničky a byli jsme nuceni hrát písně, který nám zas až tak neseděly, protože byly napsaný pro předchozí kapely, ale dneska - když mám představu, jak asi ta kapela hraje, píše se mi lehčeji. Věděli jsme, že chceme hodně výraznou rytmiku, ale ne žádný rockový škopky s dvěma kopákama - to, co předvádí Péťa Veselý - ta nápaditá rytmika hlavně na plechy, to je ten zlatej střed, kterej tam chceme.

Takže jak dlouho vlastně Šantré hraje?

DUŠAN: Dejme tomu čtyři roky... Tak mě napadá - to už bývá v manželství minimálně jedno dítě...

Vraťme se ke zpěvačkám. Skupina Šantré je charakteristická tím, že vždy disponovala dvěma zpěvačkami a vždy, když došlo ke snížení počtu zpěvaček na n<2, tak se všude objevaly inzeráty snažící se o doplnění počtu na n=2. Mohl byste k tomu někdo něco říci, byl to vždy úmysl nebo jen čirá náhoda?

DUŠAN: Náhoda to určitě nebyla, Péťa byl zamilovanej do Minehavy a takhle nějak jsme si představovali, že by měly ty zpěvačky spolupracovat. Bohužel, tenkrát ta situace v kapele dvěma holkám "nebyla příliš nakloněna". My jsme vždycky chtěli, aby ty dvě holky byly co nejvíc rozdílný a rozlišitelný, což se nám snad už podařilo. Ze začátku jsme měli trochu obavy, jak bude znít dohromady vokál ze dvou ženskejch a jednoho Vainera, tak nějak se s tím učíme pracovat dodnes, ale - řečeno s Beatles : "It´s getting better". A navíc mě to, že jsme měli místo jedný zpěvačky zpěvačky dvě, přinutilo psát víc písní pro holky, abychom měli všichni tři tak nějak vyrovnanej počet písní.

PETR: Od dob, kdy jsme měli druhou zpěvačku zakázanou, se snažíme, aby se u nás zpěvačka necítila sama a naopak, aby vzniklo zdravý soutěžení. Ale je nám jasný, že to je to nejtěžší, co může být - momentálně tři holky v kapele.

DUŠAN: plus ten jeden Vainer...

INKA: Kluci si totiž v opilecké pýše namluvili, že dvě zpěvule a jednu flétnistku zvládnou jako nic. S Pavlínkou a Terezkou čile pracujeme na tom, abychom jim to nijak neulehčily ...

Vím, že Dušanovou oblíbenou kapelou byli Beatles. Často se styl oblíbených kapel projeví i ve vlastní tvorbě. Na vaší muzice ale tento vliv patrný příliš není.. Jakou hudbou jsou ovlivněni ostatní členové kapely a jakou hudbou je ovlivněna vaše hudba?

DUŠAN: Vidíš - to je zajímavý - a já si u některých písní říkám : "Tak... a teď to praskne...". Já jsem totiž hroznej zloděj. Jinak Beatles mám pořád rád, ale poslední dobou mě berou trošku jiný směry a jiná muzika než tahle. Nakonec Beatles se za čas každýmu, řekněme, oposlouchají, protože nic novýho už nenapíšou. Takže já si teď snažím trošku rozšířit obzory tam, kam jsem dřív neviděl. Naprosto nechápu, jak jsem mohl vůbec žít bez Dire Straits, díky Péťovi B. jsem "objevil" i Fleetwood Mac, Santanu a do jistý míry i Claptona. Taky mě mrzí, že jsem 12.6. nebyl v Lucerně na koncertu Johna Scofielda - naprosto úžasnýho kytaristy, o kterým bych nebýt Petra Veselýho asi vůbec nevěděl. Je škoda, když se člověk zavře v jedný škatuli, poslouchá jenom to, na co je zvyklej, a je pohodlnej nalejt si do hlavy něco jinýho, než to, co hrajou v rádiu. Dneska mám pocit, že jsem celý ty roky měl na hlavě pytel, přes kterej nebylo nic slyšet.

PETR: Každej z nás poslouchá jinou muziku. A má to svoje dobrý i špatný stránky. Já mám rád všechno co se vejde pod pojem melodická muzika - co nejvíc akustická, s propracovanou instrumentální aranží, především s drnkacíma strunejma nástrojema - rozuměj všechny kytary, mandoliny, benžo, harfa,.. s nápaditou rytmikou. Nejvíc můžu českej folk, světový 70. léta, keltskou muziku, něco z jazzu i popmusic. Myslím, že co posloucháme, se dost projevuje v naší muzice. Není to tolik poznat, protože je to právě směs nejrůznějších vlivů od 60. let, přes swing, klasiku, bluegrass, folk, rock, jazz, blues, pop, cikánský písničky atd. Takže i když Dušan přinese ("nahou") píseň ve stylu Beatles, tak ji oblékneme do vlastního Šantré - hávu.

INKA: ;) Dušane, oni to poznali, že naše tvorba vzniká pod vlivem ... Ale teď trochu seriózně (pro tak seriózní médium) - vždycky jsem pyšně prohlašovala, že se neuzavírám téměř žádné hudbě a že mám široký záběr poslechu. Svým způsobem to stále platí, ale až teď jsem přišla na to, že se musím naučit poslouchat a slyšet. Že to, co jsem doposud vnímala, je tak 20% skutečného obsahu. Až teď mi někdo "pootevřel uši" a ukázal, kolik se toho v hudbě skrývá ...A tyhle objevy se (doufám) objeví i na interpretaci Šantré-songů.

Svého času, vždy když někdo řekl "Trampská písnička, trampské hnutí", tak ses začal téměř osypávat. Nedávno jste akusticky hráli na Trampském zpívání v Nuslích a potom též unplugged v Salmovské literární kavárně. Je to trend směřující k akustickému provedení vaší hudby a nebo šlo jen o náhodné zpestření?

DUŠAN: Ty akustický koncerty byla spíš taková z nouze ctnost. Carmen jednou přišel, jestli si v Nuslích nechceme zahrát, ale bezpodmínečně akusticky. Řekli jsme si, že to je výzva a že to tedy zkusíme. A nebylo to tak špatný. Rozhodně je to příjemná změna. Zrovna tak to bylo v tý Salmovský. Řekli jsme si, že je to takovej komorní prostor a že to uděláme takový hodně intimní. No a bylo to taky moc pěkný. Ale zjistili jsme, že když v hledišti sedí víc lidí, než je náš obvyklý průměr - 7 platících diváků a jedna špatně utajená milenka, je asi lepší nazvučit alespoň zpěvy. Zrovna teď se moc těším na Salmovskou s Jarabákama a Jardou Síbrtem, to bude trochu větší rambajs, ale myslím, že to bude úchvatný. Takže abych to shrnul, elektriku rozhodně nehodlám prodat, ale takovýhle koncerty se mi docela líbí. Ono hlavně záleží na tom, kde hraješ - je dobrý se přizpůsobit prostředí. A co se týče toho osypávání - to už je v pohodě - beru na to takový fialový prášky...

PETR: Hraní unplugged je dobrá škola, ale usoudili jsme, že to pro nás není to pravý - různě silný zpěvy, nejsou slyšet detaily v aranžích atd. Takže příště spíš jen z nouze. INKA: Myslím si, že se nechceme uzavírat novým zkušenostem. Jsme sice kapela postavená na elektrických nástrojích a zkresleném zvuku, ale po hraní v Nuslích a v Salmovské jsme si ověřili, že některým písním akustická podoba "sluší víc". Navíc je zajímavé sledovat, co udělá komorní prostor a atmosféra s takovými songy, jako je Blues nebo Don Juan - naše obvyklé "vypalováky". A ještě něco - je to tak trochu o pokoře. Přizpůsobujeme se muzice, ne ona nám. Dominantou kapely byl vždy Dušan, poslední dobou písničky uvádí a většinou i mluví Terezka. Že by rebel vyměkl, usadil se nebo zestárnul ? Je to záměr, sbíráš nové nápady a nebo už lidem nemáš co říct - myslím tím, co se týče mluveného slova, nikoli tvorby? DUŠAN: Rebel nevyměkl ani moc nezestárnul, o usazování už vůbec nemůže být řeč - spíš získal pocit, že než říkat blbiny a polovtipy, je lepší mlčet. Rebel zjistil, že není tak úžasnej, jak si o sobě myslel. Ale rád si rejpnu i teď - to se neboj. Už kvůli Terezce. Ono jí to vždycky tak skvěle rozhodí...

Co nějaká oficiální nahrávka? Chystáte se na nahrání CD nebo alespoň demokazety ? A jaká je vaše vize kapely do budoucna?

DUŠAN: Ona už jedna nahrávka je. Spáchali jsme jí v klubu Prosek někdy koncem května. Na několik pokusů jsme nahráli pět věcí. Jsou k dispozici jako MP3 na našich stránkách, případne na CD, když bude nějakej nadšenec mít zájem. Ale takový to opravdický CD, na který se ( pro mě naprosto nepochopitelně) veřejně leje alkohol ? To zatím určitě ne. Na to je ještě čas, myslím. A co se týče tý budoucnosti - to se opravdu těžko odhaduje. Asi budu blemcat vyčtený moudra, ale nejdůležitější je hrát, hrát a hrát. Zbytek snad přijde sám, nebo mu trochu pomůžem, no... Jo - a taky mi pomalu dochází ty fialový prášky...

PETR: S nadšenci, který by to demo CD s pěti písněmi chtěli, jsme ochotný se osobně na koncertech nebo přes e-mail dohodnout a v neomezeným počtu je zhotovit. Jak už říkal Dušan, je k dispozici plná verze na našich stránkách ve formátu MP3.

Ty prášky mě začínají zajímat, ale zpátky k hudbě. Jak často zkouší skupina Šantré ? A jak probíhají vaše zkoušky - při víně jako u některých jiných kapel nebo zcela jinak?

DUŠAN: Zkoušíme tak často, jak to jde, dřív to byl trochu problém, Radek dojížděl z Chrudimě (to se tak fakt jmenuje), takže zkouška všech dohromady byla tak jednou do týdne. Teď je Radek Pražák, a pokud pro Petra seženeme civilku, budeme zkoušet víc. Problémy se zkušebnou asi nemá cenu líčit... Pak máme ještě zkoušky zpívací, kde vymýšlíme hlasový aranže, případně kujeme pikle. Hlavně holky kujou, já tak moc nekuju. Teda dřív jsem taky kul, ale teď je mi zatěžko něco pořádnýho ukout. Já spíš sedím v koutě. Nedávno takhle holky ukuly tři písně, který dotáhla Terezka - takový krásný lidovky a skoulely to s Inkou pro dva hlasy a ostatní pak jenom chrochtali blahem. Takže až bude nějakej komornější koncert, doufám, že se s tím vytasí a že nad tím nemávnou rukou(t). A to s tím vínem není tak špatnej nápad, ale u nás by to asi nefungovalo - já jsem po víně nesnesitelně přítulnej - a neuvěřitelně vtipnej. Takže se opájíme (to nemá nic společnýho s Pájou) v soukromí, případně na koncertech začínajících (resp. končících) folkových kapel.

PETR: Zkouší se zásadně bez alkoholu a jiných podpůrných prostředků.

Těžiště tvorby má na svých bedrech asi Dušan. Co ostatní? Podílí se ještě někdo další na autorské tvorbě?

DUŠAN: Ale to víš, že jo...Terezka teď vyplodila pár úžasnejch songů.

PETR: Jak jsi říkal, většinu melodií a textů má na svědomí Dušan. Něco Terezka, nějaký texty máme od Jardy a dva Skácely. Jinak - na tom, co lidi pak slyšej, mají zásluhu všichni v kapele - aranže se dělají společně a většinu věcí si vymyslí každý sám, případně konzultuje s tím, co ostatní vymysleli, pak to upravuje, ostatní to taky upravujou, pak se to zase konzultuje a zase upravuje, až je z toho hotová píseň. Je to vždycky kompromis mezi tím, co nás baví hrát, a tím, co je potřeba, aby to bylo hezký jako celek. V týhle aranžérský práci spočívá většina času strávenýho na zkouškách.. Někdy dokonce Dušana inspiruje k napsání písně některý nápad, který vzniká při aranžování.

Máte nějaký specifický způsob dělání nových písniček ? Myslím tím hudbu na text, či text na hudbu nebo preferujete zcela jiný postup?

DUŠAN: Většinou to probíhá tak, že já přinesu nějakou beatlesovku a Petr s Radkem se z ní pokusí udělat Velvet Undeground. Výsledek je Velvet Beatleground...A co se týče toho psaní, to je různý. Za nejdůležitější považuju neustrnout na jednom způsobu psaní. I když určitá rutina je asi potřeba - pak víš předem, čemu se vyhnout a co nebude fungovat. Problém nastává v okamžiku, kdy Petr s Radkem řeknou, že právě to, co podle mýho NEBUDE fungovat, je to nejlepší. Většinou ze mě leze melodie a kusy textu tak nějak po částech - v zašmodrchanejch chuchvalcích, nevábných napohled. Hodně taky píšu pomocí svahilštiny. Zpívám si takovou tou pseudoangličtinou do nějakýho kytarovýho nápadu, abych získal přehled, jak to bude znít, kde budou dlouhý a kde krátký samohlásky. Vypadá to třeba takhle : "Ou jes litl bejby plís tejk mí jour badý" a podobně...Ale uznej - dá se s tímhle vyhrát Porta?

Písničky na Skácelovy texty vznikaly tak, že jsem si prostě sednul ke knížce a brnkal si. Ale to je opravdu různý, takhle bych mohl mluvit o každý písničce.

No - Porta se dá vyhrát s lecčíms, ale poslední otázka. Co by ještě naši čtěnáři mohli chtít vědět a styděl jsem se na to zeptat?

DUŠAN : (šeptem) Honza se mě mezi řádky ptal, jestli jsem pořád ujetej do Tatranek a Fidorek a já odpovídám : Ano, ano, ano !!!

Tak vám tedy pěkně děkuju a přeju hodně štěstí.

Komentáře pro tento článek

Přidat Nový Hledat RSS

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."