(rozhovor se zpěvačkou kapely Asonance Hankou Horkou)

V neposlední řadě mě na koncerty Asonance přitahuje zpěvačka Hanka Horká. Myslím, že Hanka nepatří mezi výškově nejvýznamnější členy kapely, ale jsou jiné hodnoty, které pokaždé vnímám. Je to zejména její nádherný, procítěný hlasový

Hanka Horká na archivním snímku

Posledním letošním koncertem Asonance bylo vystoupení v Klubu Mlejn v Praze dne  9. prosince. Každou kapelu potěší zájem publika a potěšil i tentokrát, když obětavá a usměvavá dobrá víla Maruška Navrátilová vlastnoručně přistavovala židle, takže všichni se vešli.

Po koncertu, kde zněly i novinky z připravované nové desky svědčící o trošku jiném stylu než na jaký jsou fanoušci kapely zvyklí, jsme si na chvilku s Hankou sedli do zadní řady. Protože na Hanku už čekal netrpělivě její malý osmiletý syn, dohodli jsme se jen na několik otázkách.

Pokud se nemýlím, Hanko, zpíváte s Asonancí od roku 1985. Co vás do této kapely přivedlo?

Byla jsem v "prostředku" Ježkovy konzervatoře a do Asonance mě přivedla kamarádka Petra, která studovala s Honzou Lašťovičkou stejný obor. Asonance v té době hledala zpěvačku. Petra mu řekla, že taková zpěvačka sedí vedle ní na konzervatoři a stalo se.

Proč jste volila právě tenhle druh hudby, která bývá nazývána keltská nebo hudba britských ostrovů?

Není to z důvodu, že je to keltská hudba. Mně se tahle hudba líbí. Přiznám se, že originální keltskou hudbu zase tak moc neposlouchám. Určitě ne tolik jako Honza Lašťovička. Já poslouchám hodně českou muziku. Ale keltská muzika je nám hodně blízká. Vždy se říká, že moravské písně jsou blízké irským a já to tam slyším. K lidové hudbě mám taky blízko- jak k moravské , tak i k české.

Ta keltská muzika je vlastně tak trochu i naše.

Ano, je to fakt naše.

Kromě Asonance zpíváte stále v kapele C a K vokál. Každé hudební uskupení je o něčem jiném. Dáváte něčemu přednost ? Jak dělíte svůj čas mezi dvě kapely?

Celkem jednoduše, protože zase ani jedna ani druhá kapelou tak moc nehraje . Krásně se to doplňuje. Když jsme byli s C a K vokálem v divadle, tak to bylo trošku náročné, protože představení bylo daleko víc než máme teď. Tehdy jsem se vždy trošku bála, zda odjedu s Asonancí nebo budu muset hrát na Smíchově v divadle. Při změně v divadle musíte naběhnout a hrát, máte-li smlouvu.

Texty vámi zpívaných písní v Asonace jsou většinou dlouhé. Jak přistupujete k jejich učení? Dnešní Čarodějnice byla trochu výjimkou (smích), ale obdivuji vaší znalost textů.

To není to tom, že by to člověk neuměl, ale buď se soustředíte nebo se nesoustředíte. V momentě, kdy se dokážete soustředit, můžete prakticky zpívat cokoliv, říkat cokoliv a může to trvat i hodně dlouho. U muzikanta je to stejné. Když upadne nějaká nota, tak je to spíš o nervozitě nebo se člověk nesoustředí než o tom, že neumí. Texty se učím docela rychle

Ty texty jsou hlavně hezké.

Jsou hezké a baví mě se je učit.

Je známo, že Asonance zpívá a hraje převzatý repertoár. Jak probíhá výběr či spíše přidělování písní po jejich českém otextování?

Písničky vybírá Honza Lašťovička a přiděluje je lidem v kapele. Přiděluje je proto, že si myslí, že určitému členu kapely by písnička mohla sedět podle jeho naturelu. Většinou to dopadne dobře, vybírá mi pěkné.

Text písně dostanete definitivní nebo si do něj ještě můžete něco říci?

No, někdy se trochu musíme dohadovat a já to většinou nakonec nechám na Honzovi a pak už se smířím i s tím, co mi úplně nekonvenuje, pokud se nenajde jina cesta.

Při každém koncertu se při zpívání moc hezky usmíváte. Máte ale  i písničky, která zpíváte nerada, třeba jen proto, že je zpíváte často?

To nemám ale některé jsou těžší , některé lehčí. Třeba jsem řešila třeba Vikingy , protože podle mě má tato písnička takovou zvláštní energii. Nevím, jak to působí na lidi, ale ve mě Vikingové nevzbuzují nic pozitivního.

Ve mně vzbuzují spíš hrůzu, vzhledem k tomu, co jsem se o nich učil.

No právě, to máme asi v sobě všichni. Nevím, jak to působí na diváka a posluchače , ale někdy s tím mám trošku potíže. Některé písničky přijmu jako svoje okamžitě  a na některé si musím zvyknout.

Celou dobu zpíváte jakou součást dvou kapel. Nechtěla jste se někdy úplně osamostatnit?

Já v Asonanci přece zpívám sama..

Já myslel třeba s orchestrem. V těch vašich nových písních cítím určité prvky taneční muziky.Trošku měníte styl, mimo jiné je to i zařazením bicích do kapely.

Je to i tak, některé písničky jsou i hravější, třeba Moře, ale na samostatnou dráhu jsem zatím nepomýšlela.Navic Jenikovi je sedm, takže mi dosavadní frekvence hrani dost vyhovuje. Může se to ale i změnit.

Některé věci zpíváte i anglicky. Zvládáte angličtinu?

Angličtinu zvládám, ale dohodli jsme se, že  pro nás je důležité, aby nám lidi rozuměli. Není potřeba zpívat anglicky . S tím jsme skončili. Dnes sice zazněla anglická koleda, ale tu už nikdo nepřekládá, protože je hezká tak jak je a hraje se jednou za rok.

Tu píseň o skotských brancích jste zpívali hodně dlouho anglicky a dnes zněla česky.

Ano hodně dlouho, ale na desce už ji zpíváme česky. Honza už nechtěl dávat na desku anglickou mutaci.

Na koncerty Asonance chodí hodně lidí, ale v tom nejste sami. Čeho jsem si ale všiml, je věková pestrost diváků. Čím si jí vysvětlujete?

Je to tím, že lidi stárnou s námi,  mají děti a chodí s nimi na koncerty. A ti , co byli rodiče a chodili na nás s dětmi, jsou teď babičky a dědečkové a ono to roste a košatí.

Všiml jsem si, že to také roste v kapele. A co váš syn, dědí hudebně?

Doufám že ano. Zpívá hezky a uvidíme , ještě na nic nehraje, ale  chodí do Lidušky zpívat a teď budou vybírat s paní učitelkou nástroj, tak jsem zvědavá.

Tak moc děkuji za rozhovor.