FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Je to přesně rok, kdy jsem seděl s Martinou Trchovou v artdecové kavárně a rozmlouval s ní nad fialovomodrým koktailem o její Čerstvě natřené desce. Té se prodalo do dnešních dnů už více než  tisíc kusů, a tak nadešla ta správná chvíle, abychom si znovu sedli k jednomu stolu a popovídali si o tom, co je u Martiny nového a jak vidí momentálně svět kolem sebe. Konečně, zajímavých témat k hovoru bylo víc než dost, její jubilejní 250. koncert, který se už tento čtvrtek 27. dubna uskuteční společně s vernisáží jejích obrazů v pražském KC Novodvorská. Protože jsme nakonec ale nezůstali jen u toho, rozhodl jsem se výjimečně rozhovor rozdělit do dvou částí, z nichž tu první vám právě teď přináším?

Martino, my jsme spolu dělali poslední rozhovor před rokem, těsně před tím, než vyšla tvá  první deska Čerstvě natřeno. Co se od té doby změnilo?

Řekla bych, že jsem po té desce začala ještě o něco víc koncertovat. V prosinci jsem také potkala kluky z libereckého Jen taku a s Ondřejem Koutem a Martinem Mrázem jsme složili dohromady mojí doprovodnou kapelu.

Jaký pocit máš zpětně z té loňské desky?

Mám moc dobrý pocit. I přes různé začátečnické těžkosti jsem spokojená s tím, co všechno vzniklo.

Bereš tu desku jako mezník v dosavadní hudební kariéře?

Tou deskou se uzavřela jedna kapitola. Byl to přesně ten pravý čas? i ten trochu dramatický vznik, kdy jsme tvořili aranže přímo ve studiu, k tomu patřil. Ale příští desku už bych dělala úplně jinak. Asi bych sázela víc na pohodu a chtěla u toho mít svoji kapelu. Takže ne tak, že si budu zvát hosty, které někde najdu. Chtěla bych tam mít lidi, které už znám.

Znamená to, že intimní Martina Trchová - hlas, kytara a nanejvýš flétna - je nenávratně pryč?

To bych neřekla. Především bych neřekla, že intimita je v tom, že hrajeme písničky jenom my dvě s Karolínou. Ta intimita může vzniknout  i v rámci kapely. Navíc si nemyslím, že bych s kapelou hrála nějaký nářez. Určitě jsou písničky, které větší sestava obohatila - jsou zvukově hbitější. Ale pak jsou písničky, které tu intimní atmosféru nikdy neztratí, a přitom v nich hrajeme všichni.

Konec konců - zvuk tvé nové kapely není zas až tak vzdálený zvuku, který známe z desky...

Není. Vycházeli jsme z aranží, které vznikly ve studiu s Frantou Rabou, Mariem Bihárim a Matějem Rakem. Do nových písniček už ale vstupujeme daleko volněji.

Je na Čerstvě natřeno nějaká písnička, která už tě dneska nebaví, takže ji třeba ani nehraješ?

To se takhle říct nedá, ale například už moc nehraju písničku "Návrat ztraceného syna". Přesto si myslím, že na tu desku patří.

Já jsem si ale všiml, že Návrat ztraceného syna je na koncertech dost žádaná jako přídavek?.

Já se zas tolik neohlížím na to, co chce publikum (smích), ani se to nedá zas tak úplně poznat. Mám pocit, že je ta písnička už jakoby odjinud. Už se moc nehodí k tomu, co hrajeme teď.

A když hraješ někde sama nebo jenom s Karolínou, tak ji hraješ?

Tak to jí většinou zahraju. Ale až nakonec?

Nová kapela?

Před chvílí jsi mi řekla, že teď koncertuješ víc, než před deskou. Čím je to způsobené?

Asi zafungovalo trošku promo a taky to, že se o té desce ví. Začali se mi ozývat lidé z různých koutů republiky, například z Jablůnkova, z Ostravy, nebo ze Severních Čech.

Jak tě většinou kontaktujou?

Napíšou mi na mail, většinou přes moje webové stránky.

Mají v tu chvíli na tebe nějaké doporučení nebo tě opravdu slyšeli a chtějí, abys přijela i k nim?

Hodně z nich mě slyšelo minulý rok v televizi. Což je úžasný - jednou jsem byla v televizi a hned se ozvalo tolik lidí. A nebo se o mně postupem času odněkud doslechli.

Co se týká té televize, ty máš zřejmě na mysli loňský trojrecitál Trchová - Traband - Jarret, který běžel v prime time na ČT2. Takže to mělo nějaký konkrétní efekt, který byl viditelný?

Televize má tu výbornou vlastnost, že mě tam vidí i lidé, kteří by mě vlastně nikdy nikde nepotkali, třeba právě proto, že jsou úplně odjinud. Čili logicky se mi po tom začali ozývat právě z té jižní a severní Moravy, kam jsem hrát zatím moc nejezdila.

Ty teď hráváš po klubech buď sama s Karolínou Skalníkovou a nebo s celou kapelou?

Ano, je to hodně variabilní. Samozřejmě jezdím stále ráda s Karolínou, ale pokud náhodou Karolína nemůže, tak se mnou jede třeba houslista Lukáš Klíma. A když jedeme někam v kapelové sestavě, tak tam jsou samozřejmě bicí a basa a Matějova kytara.

Není potom trochu zmatek v aranžích, když stejnou písničku hrajete v několika sestavách?

Tam není v podstatě co řešit. Basa a bicí - to je jasný, Karolína hrává to co obvykle a Lukáš je jazzman, je zvyklý improvizovat, takže tam je to takové volnější. Důležité je, aby muzikanti věděli, jak ta písnička vypadá, aby jí znali. Tohle mě na tom právě teď baví nejvíc. Já nejsem zrovna typ člověka, který by chrlil písničky jednu za druhou, ale užívám si to, že je můžu hrát pokaždé trochu jinak. Jednoduše řečeno - forma se dodržuje, dál jeto v podstatě dílo náhody.

Taky jsem si všiml, že na tvých koncertech muzikanti neustále přicházejí a odcházejí, málokdy zůstanou na pódiu na víc jak tři skladby za sebou, a všichni najednou se tam sejdou jen výjimečně?

Já vycházím z toho, že každá písnička potřebuje něco jiného, a asi nemám takovou tu aranžérskou nutnost zaměstnávat neustále všechny muzikanty. To se mi i docela příčí, takže holt něco hraju jen s Matějem, něco třeba jen s Martinem a s klavírem. Nesmírně mě to baví.

Přináší ti hraní s kapelou nějakou novou inspiraci nebo zkušenost?

Hudební zkušenost je to určitě. Mám takový zvláštní pocit (zamyslí se)? cítím se líp, když mám vedle sebe na pódiu tolik lidí. Víc si to užívám. Mám sice pozornost lidí ráda, ale ve své podstatě mi zase přílišná pozornost vadí. Takže v momentě, kdy vedle mě stojí třeba Karolina, můžu si při jejím sóle užívat chvíli, kdy lidi koukají jenom na ni. A teď s kapelou je to vlastně o to barevnější. Každý máme svůj prostor, a přitom mám pocit, že za tím vším stojím já.

Mluvíš s muzikanty o svých písničkách i mimo pódium?

Určitě, zajímá je to. Třeba zrovna bubeník Ondra Kout. To je mimochodem snad první bubeník, který poslouchá texty.

Jak jsi k Ondrovi s Martinem vůbec přišla? To byla náhoda nebo tě sami oslovili?

V létě v Telči mě slyšel Martin Mráz hrát na nádvoří zámku. Líbilo se mu to, a tak se rozhodl, že mě pozvou na společný koncert s Jen takem do Liberce. Tam to pak vzniklo zcela spontánně. Ondra v té době vlastně s Jen taky ještě ani nehrál, ale přišel se na nás podívat a líbilo se mu obojí, Jen taci i my s Karolínou. Takže jsme se potom i s Martinem společně domluvili, že by to mohlo jít. Já jsem měsíc na to uspořádala koncert v Malostranské besedě, a tam jsme si řekli poprvé, že to zkusíme.

Myslíš, že v téhle sestavě třeba dospějete k tvé další desce?

Líbilo by se mi to, ale mám pocit, že další deska má ještě čas. Kdo ví, co se do té doby všechno stane.

Nové písně?

Počítají vůbec ve vydavatelství Indies s tím, že bys točila dál u nich? Myslíš, že byli spokojeni s prodejem tvé první desky?

Spokojenost asi byla, protože dva měsíce po tom, co vyšla, mi řekli, že mi rádi vydají další.

Ale konkrétní termín jste si asi neurčili?

To já bych si ani určit nenechala.

Jak se vůbec díváš na smlouvy u velkých vydavatelství, kde musíš podepsat třeba tři desky, jednu ročně...?

Tak to není nic pro mě. Já bych se z toho asi zbláznila (smích).

Dokázala bys vůbec psát takhle pod tlakem?

Nedokázala. I kdybych třeba skutečně chtěla, tak to nejde.

Než jsem zapnul diktafon, tak jsi mi říkala, že jsi minulý týden napsala během dne novou písničku a večer už si jí hrála na koncertě. To je běžný postup?

Není. Ale většinou když už tu písničku skutečně dopíšu, tak vím, že je celá, a mám pak strašnou chuť ji hned hrát.

A jak se ta z minulého týdne jmenuje?

Ještě se nejmenuje.

A prozradíš mi o čem je?

Vychází z jara. Z toho, že tohle období pro mně má obrovskou energii. Líbí se mi kontrast té zimy, která spí a je nehybná, a probuzeného jara. A pak se to promítá do těch vztahů a? (zamyslí se), o tom těžko mluví, ono to má strašně moc dalších významů. Stejně jako obraz. To byla špatná otázka (směje se).

Kolik jsi napsala nových písní od té doby, co vyšlo Čerstvě natřeno?

Dvě. Vlastně dvě a půl.

To není moc na novou desku.

Člověk si potřebuje odpočinout. Taky jsem doháněla různý věci na jiných frontách (smích).

Nenutí tě občas kluci z kapely, abys jim už napsala něco nového?

Ty písničky, které teď hrajeme, jsou pro ně zatím pořád nové, takže nic neříkají. A když máme chuť to něčím zpestřit, uvažujeme spíš nad tím, že budem hrát nějakou převzatou věc.

Pochlub se?

Zatím hrajeme jazzový standard Autumn Leaves, hlavně s Matějem. Mám vyhlídnutou Alanis Morissette, tu písničku už jsme hrály s Karolinou, ale chceme jí udělat s celou kapelou. Pak jsme si ještě vzaly velké sousto - duet, který je původně od Norah Jones a Dolly Parton, ale nejsem si jistá, jestli to zvládneme... (zapýří se).

Jak na to přijde, že se vždycky rozhodneš pro určitou věc, kterou bys chtěla převzít?

Poslouchám jí, líbí se mi, a tak to navrhnu klukům. Zrovna z té Norah Jones byl Matěj naprosto nadšenej, protože je to konečně aspoň trochu bluegrass, kterej si se mnou obyčejně nemá šanci vůbec zahrát.

250. koncert a vernisáž výstavy?

Ve čtvrtek 27. dubna 2006 odehraješ v Praze v KC Novodvorská svůj 250. koncert. Čísluješ si koncerty úplně od začátku?

Píšu si je do svýho červenýho deníčku, který vozím po koncertech, takže jsem to teď po dlouhé době spočetla a zjistila jsem, že se to přiblížilo k té dvěstěpadesátce.

To bude tvůj poslední samostatný koncert v Praze před letními festivaly?

V podstatě ano. Poslední koncert, který sama pořádám. Jinak samozřejmě budu do léta ještě na několika místech v Praze hostovat.

Čím bude koncert na Novodvorské zvláštní, kromě toho, že je dvě stě padesátý?

Bude spojený s výstavou mých obrazů, a pravděpodobně taky s promítáním. Bude to celkově dost velkolepý podnik, chtěla bych si to užít. Mým hostem bude kapela Dún an doras.

Jak dlouho budou pak v KC Novodvorská vystaveny tvé obrazy?

Budou tam celý měsíc, takže zhruba do konce května.

A kde konkrétně?

V prvním patře kulturního centra je samostatná galerie.

Co všechno za díla tam bude a z jakého časového období?

Budou tam dílka vzniklá za poslední rok, ale nebude tam toho zase nějak moc, je to jenom výběr. Nebudu tam totiž sama. Druhou půlku galerie bude mít pro sebe moje kamarádka Bára Nováková, která vlastně dělá úplně něco jiného než já. Já jsem takovej ten malíř, co potřebuje rozmach a takovou tu neupravenost a spontánnost, zatímco Bára je v podstatě grafička a dělá takový ty drobný precizní věci. Takže to v podstatě budou takové dva světy.

(2. část rozhovoru vyjde ve středu 26. dubna)