Pavlína Jíšová - výborných muzikantu je spousta

01.12.1999 Pavlína Jíšová - výborných muzikantu je spousta (Šaolín)

Rozhovor s Pavlínou jsem dělal bezprostředně po skončení jednoho z četných Nezmařích koncertů. Vlasta Redl o sobě třeba říká, že v takových chvílích jen kouká a není schopný souvislé věty. Pavlína však přemohla únavu a slíbený rozhovor neodmítla. Tady je. Jak hodnotíš uplynulou festivalovou sezónu?

Já se přiznám, že třeba co se týče nových kapel, tak už je toho docela dost, mně se líbí například Folkšok z Českých Budějovic nebo Čtyřlístek. My se snažíme občas na koncertě, když to jde, aby si s námi některý ty kapely zahrály, naposled to byla třeba kapela Kvokál. Takže určitě tady spousta nových dobrých kapel je, akorát myslím, že je dneska míň možností, kde by si mohly zahrát. Dneska je asi těžký se dostat i na ty festivaly.

A kde se ti letos nejvíc líbilo, ať už atmosférou nebo hudebně?

Vlastně nejlepší festival, který uznáváme s Nezmary asi nejvíc, jsou Prázdniny v Telči. Tam je bezvadný to, že je tam na tom nádvoří takový uzavřený prostředí. Takže tam nikdo nechodí s pivem, nikdo neruší, všichni jsou tam tak energeticky spojený, že to je úžasný. A určitě takový Setkání nebo Náměšť na Hané, to jsou taky bezvadný festivaly.

Máš nějaký zvláštní hudební zážitek z poslední doby, máš vůbec čas poslouchat ostatní?

Přiznám se, že my už tu muziku děláme tolik, že už moc neposloucháme svý kolegy, protože už by jsme asi neměli sílu, dělat pak tu vlastní muziku. My se to opravdu snažíme dělat naplno a nemáme už tolik energie poslouchat ostatní. Já třeba mám doma spoustu desek ještě originál zabalených, to je velkej dluh, protože bych to chtěla napravit a někdy si to všechno poslechnout. No ale zase teď jsme křtili desku Hance a Petru Ulrychovým, to se mi moc líbilo. Takže člověk se dostane k těm věcem spíš jako pracovně. Přiznám se , že teď tedy nic moc neposlouchám, protože když přijedu domů, tak mám ráda ticho. Je to hrozný, ale je to tak.

Zajímají tě výsledky Port nebo Zahrad? A myslíš, že jsou takové soutěže i dneska důležitý pro mladý kapely?

Určitě to je zajímavý, protože člověk má možnost si někde zahrát. Vlastně i když hraješ ve zkušebně nebo v hospodě, tak to nikdy není jako na pódiu, protože, přeci jen, tam se musíš maximálně koncentrovat a je to strašný rozdíl. Takže kapela, která nehraje před lidma koncertně, není kapela. A já samozřejmě sleduji občas, co se děje, takže se mi líbí skupina Grassband, která tu Portu taky vyhrála.

A jak je to s tím společným koncertováním s mladými kapelami?

My máme v Českých Budějovicích v Jeremiášce pořad, který se jmenuje Návštěvy u Nezmarů, kam si zveme kapely z celé republiky, ale také samozřejmě z Českých Budějovic. A dokonce, tuším v loňském roce, uspořádal kolega Drengubák takové klání asi pro šest budějovických kapel a všechny měly možnost si tam po našem boku zahrát. To bylo, si myslím, příjemný. Vlastně všichni ti muzikanti se stejně schází v jedný hospodě a je jedno, kdo hraje profesionálně a kdo ne, protože ta muzikantská úroveň všech se v poslední době ohromně zvedla. Mezi těma amatérskýma hráčema jsou bezvadní lidi, který by byli schopný okamžitě hrát profesionálně, akorát už není dnes taková doba na to uživení jako byla dřív.

Jsi schopná, když za tebou takový lidi přijdou, s nima tu jejich muziku konzultovat?

Já se přiznám, že si pořád připadám, že nejsem moc kompetentní někomu v tomhle směru radit, že mám pořád dost práce sama se sebou. Ale samozřejmě, když někdo přijde, že chce slyšet nějaký názor, tak mu ho řeknu. Za mnou chodí zpěvačky a ptají se, jak mají zpívat, a já jim vždycky říkám, že nejlepší škola je zpívat před lidma, zpívat a zpívat. Navíc já můžu těžko někomu radit už z toho důvodu, že já jsem vždycky měla v lidovce ze zpěvu dvojku.

Myslíš, že jsou současný mladý kapely připravený za pár let třeba převzít to žezlo tzv. první ligy?

Já si myslím, že to záleží hlavně na autorským zázemí, protože jak říkám, výborných muzikantů je spousta, ale musejí mít co hrát. A asi je potřeba, aby vytušili ten dech tý doby a aby mezi řádkama dokázali napsat do textů, co všechno dnešní lidi trápí. V tý folkový hudbě se asi zvlášť musí jít po textu. Myslím, že už se tady nějaký takový kapely rýsujou, takže to tu určitě je. Nevím ale, jestli budou schopný to převzít i na tý profesionální úrovni, protože když se člověk podívá na tu naší generaci, tak vlastně třeba Slávek Janoušek nebo Robert Křesťan, Nezmaři, Žalman, Daněk, Nohavica, to jsou všichni z takový tý jedný líhně okolo tý Porty, a nevím, jestli v příštích deseti nebo dvaceti letech taková silná generace bude. Odvažuju si tvrdit, že asi ne.

Když porovnáš vaše začátky a začátky dnešních mladých kapel, v čem je rozdíl?

Ten přístup těch kapel bude asi stejnej, protože když někdo chce něco dělat pořádně, tak to dělá naplno a snaží se to asi prodat co nejvíc. Ale zase předesílám, že dneska ty kapely nemají tolik možností si zahrát jako jsme měli my, protože to je všechno otázka peněz. Mrzí mě to, ale bohužel v minulým režimu bylo těch peněz na kulturu asi víc, dneska všichni říkaj, že kultura si na sebe musí vydělat sama a je to těžký zvlášť asi pro mladý lidi, který nemaj peníze. Protože jet někam dneska hrát, to znamená cesťák, kterej jim nikdo neproplatí, a ono koupit si tam třeba i kafe stojí dneska docela velký peníze, nemluvě o ostatních nákladech.

Přejděme k něčemu veselejšímu, co nového u Nezmarů a u Pavlíny Jíšové?

Co se týče mých sólových projektů, tak teď mám všechno hotový, takže teď píšu akorát písničky a ráda bych udělala něco pro Nezmary. To se samozřejmě nedá naplánovat, ale věřím, že to přijde, protože bychom rádi příští rok vydali další desku.

Budeme se těšit, děkuji za rozhovor.

Sdílet na...

| Více...