gototop
30.06.2004 Proc sedí poezie v koute aneb povídání se Zbyškem Raškou (Tomáš Pohl)    Tisk
Rozhovory

Zbyšek Raška oslavil letos v dubnu své čtyřicáté narozeniny. Asi nejčastěji jej lidé potkávali jako bubeníka kapely A Basta, která doprovázela Pavlínu Jíšovou. A Basta se rozpadla a Pavlína se před dvěma léty stala Zbyškovou ženou.
Dnes nechci se Zbyškem mluvit jenom  o muzice, ani o jeho ženě. Dnes si chci povídat především  o Zbyškově největším koníčku, kterým je psaní.

Zbyšku, kdy jsi začal psát verše a povídky?

Poezii a písňové texty jsem začal psát v šestnácti letech. Prózou jsem se začal zabývat až kolem osmadvaceti let.

Pokud jde o mě, neměl jsem na střední škole štěstí na profesory češtiny a cestu k literatuře jsem si musel najít sám. Jak to bylo u tebe?

foto: archiv ©

Zbyšek Raška

foto: archiv

Taky nic moc. S profesorkou češtiny jsme ty čtyři roky na gymnáziu vedli takovou srandovní válku. Skončilo to čtyřkou u maturity.

Zatím jsi vydal dvě knížky, knihu povídek Hlavní třída v roce 2003 a letos novelu U vytopeného bubeníka. Já tě ale  spíše než za prozaika pokládám za básníka. V rozhovorech se ptám, zejména těch, kteří a které skládají texty (včetně tvé ženy), jakými autory se nechali inspirovat. Jak je to v tvém případě? Oslovil tě nějaký básník či tě ještě dnes oslovuje?

Básníků mě oslovila celá řada. V mládí to byli Jesenin, Puškin, Lermontov, Rimbaud a jeho francouzští vrstevníci. Z českých básníků to byli Gellner, Nezval a Seifert. Samozřejmě, že Nezvalovi odpouštím to jeho dočasné komunistické poblouznění. Naštěstí to ještě před smrtí všechno pochopil? Zvláštním způsobem na mě také zapůsobil Otokar Březina. A z amerických básníků jsem vždy velmi registroval Ferlinghettiho a v devadesátých letech hlavně Bukowského. Bukowski mě oslovil jako básník a povídkář. Hodně mi dal právě v oblasti povídek. Přes všechnu tu pornografii, co v nich vládne, je to mistr slohu, poezie a sdělení.

Za mých mladých let jsme četli v opisech pořízených na psacím stroji Stop - time Václava Hraběte a stáli fronty na knihy poezie. Dnes cítím, že poezie sedí tak trošku v koutě. Čím myslíš, že to je?

Tak především Václava Hraběte, tedy jeho poezii, mám velmi rád. A ještě před patnácti lety jsem si jeho verše také četl opsané na psacím stroji. Naštěstí dnes jsou k dostání ve velmi hezké knižní úpravě. Momentálně ji nemám. Věnoval jsem svůj výtisk jednomu příteli a rozhodně mám v plánu si pořídit nový.
A proč sedí poezie v koutě dnes? Já myslím, že v něm sedí celý svůj život. Když před více jak sto lety uspořádal v Paříži čtení Paul Verlain, přišlo osm lidí. A rozřešit čím to je, si opravdu netroufám. Snad jen mohu poukázat na dnešní stav mysli mnoha lidí. Jejich mysl se zaobírá tím, co jim přikazuje dnešní konzumní společnost. Ta jedním dechem zdůrazňuje svobodu ve všech směrech a zároveň velmi nenápadně donutí celé národy vstřebávat a konzumovat přesně to, co chce. A kdo to je ta společnost? To jsme my. Není se na koho zlobit.

Znovu obnovené nakladatelství Růže v Českých Budějovicích vydalo nedávno antologii žijících jihočeských básníků s názvem Prameny a soutoky. Jsou v ní i dvě tvé básně. Jak tě tenhle "spolek" bere a můžeš nám o něm něco povědět?

Celé společenství Růže ještě příliš dobře neznám. Nicméně znám jednoho z hlavních tahounů Jana Matěje Krnínského. Je pod knihou Prameny a soutoky podepsán jako odpovědný redaktor. Je to, abych tak řekl, trochu zlatokop. Nakladatelství Růže totiž otevřelo také své knihkupectví. A důležité a zajímavé na tom je, že je v něm oddělení, kde se nabízí čistě regionální tedy jihočeská kultura. A síla spočívá v tom, že tam jsou unikáty demovydání a to nejen v oblasti literární. Jsou tam k dostání také demoalba nejrůznějších hudebních žánrů.

S tvými básněmi se čtenáři mohou seznámit zatím jen na tvých webových stránkách nebo na tvých občasných vystoupeních v literárních kavárnách. Kromě silného dojmu, který na mě tvé básně, například Tlamolep, zanechávají, mám pocit, že ty verše z tebe tryskají. Tvoříš lehce nebo jen někdy? Jak vlastně tvé verše vznikají, co je jejich inspirací?

Je to složité. Básně si žijí svůj život někde mimo náš rozměr. A jednoho dne se rozhodnou podívat se do trojrozměrného prostoru na planetu Zemi. A vyberou si vhodné cesty. Jsem čas od času jedna z nich. A můžu vám říct, že když se báseň rozhodne jít k vám všem, moji milí, skrze mě, je to něco tak nádherného, že se to nedá popsat jinak než zase básní?

            je v nás zdroj temné hloubky
            je v nás žízeň řezající do krve
            je v nás klid sálající živočišné teplo    

            je v nás porozumění
            co dokáže?
                              zastavit války

Kdo je prvním posluchačem a čtenářem tvých veršů? Dáváš je číst nebo je recituješ své ženě?

Ne. Své ženě své verše nečtu ani nerecituji. Čas od času (jednou za rok?) sáhne po nějakém rukopisu a čte si v té chvíli celkem důkladně vše od začátku dokonce.

Pavlína zhudebnila tvůj text inspirovaný částí jejího života Dopis. Plánujete spolu zase něco takového?

Nic takového neplánujeme. "Dopis" jsme také neplánovali, a to byl asi ten důvod, že to Pavlíně sedlo a text zhudebnila.

Část tvých textů jsi i sám zhudebnil a zpíváš je na svých vystoupeních. Považuješ se za písničkáře? Co si vůbec myslíš o písničkářích a jejich další perspektivě ve 21. století? Nejsou spíše reliktem a odkazem století minulého?

Přiznám se, že nevím, kdo to je vlastně úplně přesně písničkář. Za písničkáře jsou označovány takové celebrity jako Karel Kryl, Jaromír Nohavica nebo Karel Plíhal. Já to vnímám jinak. Kryl je básník. Plíhal je snad kromě své poezie také písničkář, a Nohavica? to je posel. Tomu stačí se postavit na pódium, nevydat ani hlásku a je to tam.
A já? Já v žádném případě nejsem zpěvák. Zhudebnil jsem hodně svých básní. Velkou část  jsem také natočil. Po letech jsem udělal výběr a zdá se, že to nebylo úplně zbytečné. Nicméně jako písničkář v tom smyslu devadesátiminutového baviče rozhodně nemám šanci. Mé hlasivky na to nemají. Vždycky mě zlobily a od prosince roku 2003 zlobí ještě víc.

A osud písničkářů v tomto století? To je jako by ses mě zeptal na osud nás všech?

Co plánuješ dál vydat? Myslíš, že by byl čas i na tvou poezii? Máš představu o své možné básnické sbírce?

Mám svou milou v počítači. Vím, že vydat ji by byla otázka jednoho měsíce. Až bude důvod, třeba to někdo udělá?

Abychom se nebavili stále jen o literatuře, co Zbyšek Raška jako bubeník ? Je šance tě někde s někým slyšet?

Před čtrnácti dny jsem jako bubeník dostal nabídku od českobudějovické skupiny DRC. Ta kapela mě posledních pár let zajímá. Nabídku jsem přijal a 17.6. 2004 jsme hráli  jako předskokani NEŘEŽ na nádvoří radnice v Českých Budějovicích.

A na závěr: Co přeješ české literatuře v 21. století?

Aby dokázala pobavit, neztrácela poezii ve všech svých odvětvích a hlavně, aby měla čtenáře. Bez nich je to celé velmi? velmi osamělá cesta.

Moc ti děkuji a těším se na další setkání s tvými literárními díly


Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
dřevěný....vlk....  - dub   |62.240.178.xxx |01.10.2009 23:52:17
SKOUŠKA

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 
Library zlib