S Pavlem Barnášem Okolo Trebone a zpátky

Rozhovory

Na dnes už profláknutý festival Okolo Třeboně jsem úplně poprvé zavítal v roce 1993 a už tehdy jsem narazil ve městě rybníků na zapeklitý problém - sobotní koncert na zámeckém nádvoří byl beznadějně vyprodaný. Pavla Barnáše, velkého guru festivalu, jsem pak rok co rok slýchal z rozličných rozhlasových stanic, jak zve buď Okolo a nebo Zpátky do Třeboně a měl jeho hlas spojený s oním typickým logem, které festival už dlouhá léta provází. Když jsem pak konečně zjistil, který to vlastně ten "Bárny" - jak mu přátelé říkají - je, byl jsem, upřímně řečeno trochu zklamán. Místo osmahlého vysokého drsňáka s typicky byznysmenským výrazem jsem potkal skromného a nenápadného človíčka, ze kterého se vyklubal výborný a příjemný společník. A protože už za pár dní se třeboňská festivalová kolesa opět roztočí naplno, nedalo mi to položil jsem Bárnymu několik zvídavých otázek?

Čím nás letos, Bárny, překvapíš?

Já doufám, že každý rok se daří něčím překvapovat. Všichni, kteří do Třeboně jezdí pravidelně, si už nějak zvykli, že je tam taková směsice všech možných žánrů. Ale pořád si myslím, že se to muzikantský duši nijak nebrání. Novinkou třeba je, že tam letos budou Chinaski nebo Jana Kirschner. Ten pátek je vůbec pojatej takovej hodně veselej, do tanečna, protože jsem si říkal, že lidi jsou ten den ještě takový utahaný z práce. Prostě žádný deprese.

Bárny a Waldemar Matuška

Takže budujete čím dál víc nadžánrový festival?

Já myslím, že určitě. Když minulej rok třeba na jedné scéně hrál Pavel Šporcl a hned za ním Žlutý pes, nezjistil jsem že by byl problém. Já si myslím, že to je o tom, jak ten člověk nebo kapela zaujme. Jednou Paul Mccartney řek, že kdo přeřve lidi v hospodě, tak má teprve šanci. Myslím, že je na tom něco pravdy, vždyť znáš třeba takový písničkáře který vůbec nemají šmrnc. Proto se mi líbí například Martina Trchová, která se letos objeví v parku. Ta má prostě něco, že se zastavíš a posloucháš.

Jak jste vlastně s festivalem začínali?

To vzniklo tím, že jako muzikant jsem měl touhu něco pořádat. A protože se cítím jako správný patriot v Třeboni pořád doma, chtěl jsem tam vždycky přivést i svoje kamarády. V té době jsem zrovna hrával s Flerety, s Třeboňskými pištci, a tak jsem si říkal: fajn, uděláme šnůru po jižních Čechách. A kde jinde začít než v Třeboni? Vlastně tím vzniknul takovej nultej ročník. K tomu se nachomítli Nezmaři, kteří stáli u zrodu festivalu, a kteří jsou takovými - jak my říkáme - kmotry. Oni jsou prostě takový dozor, dodávají tam takového toho ducha, jako že se jezdí na kolech, je pohoda v zákulisí a tak. To zákulisí mimochodem myslím, že je strašně důležitý. Aby ten festival měl nějakou duši, aby to nebylo jenom, že pozveš muzikanty a zase se odjede. Prostě jsou festivaly, o kterých celej rok nevíš, a tam bych nechtěl bejt. Pro mě je v tomhle vzorem třeba Telč, protože to je prostě život. Já mám v Třeboni i spoustu pořadatelů z Telče, kteří se každý rok vrací a já se naopak strašně rád vracím do Telče. Protože tam jsem vlastně mezi těmi lidmi prožil strašně moc pěknýho, a vím, že to zdaleka není jenom o tom uspořádat festival, že tam prostě je nějaký duch, který tam musí být. A tohle jsem chtěl v Třeboni už od začátku, aniž bych ještě znal Telč, protože do Telče jsem se dostal až vlastně tři roky po tom, co byl první festival v Třeboni.

To bylo ve kterým roce?

Asi devadesát dva.

Takže ses vlastně nevědomky naladil na stejnou frekvenci?

Hlavně jsem chtěl, aby se tam ti muzikanti scházeli a dělali se sessiony. Ono to tak vlastně bylo na začátku, těm muzikantům tam bylo příjemně, takhle se to odstartovalo. Tak jsem si říkal proč k tomu ještě nepozvat lidi. Myslím si, že když jsou ti muzikanti spokojený, že se to na ty lidi musí přenést. A to je takový to moje, co bych rád udělal. Jako aktivní muzikant mám navíc tu výhodu, že to vidím i z té druhé strany a můžu čerpat ze svých vlastních zkušeností.

Působíš na festivalu jako dramaturg, ředitel, i si děláš produkci? Nebo je někdo, kdo ti s tím nějak výrazně pomáhá?

Samozřejmě, že se to nedá zvládnout v jednom člověku. Je několik lidí kteří se na tom svým způsobem podílí, protože třeba produkci těch vedlejších scén bych neměl šanci stihnout sám. Tu volnou má třeba teď na starosti Petra Kalushová. Absolutně taky nezvládám psaní, takový ty PR zprávy, tiskoviny a podobně. Já jsem v tomhle strašněj antitalent, takže tohle zase dělá Magdalena Boukhemisová, překládání a všechny korektury. Kolem je tedy spousta lidí, kde každý dělá něco, třeba grafici, se kterýma spolupracuju. Já jsem asi ten, kterej to tak nějak koordinuje, nejsem v tomhletom nějakej despota a od těch lidí prostě chci slyšet jejich názor. Dáváme to pak takhle společně dohromady, brácha třeba pomáhá s pořadateli. A právě tohle to mě zajímá, aby všichni měli tu chuť to dělat, aby cítili, že něco vytvářejí. Aby tam použili svoji kreativitu, aby měli svoje nápady. Ve chvíli, kdy bych si sám despoticky určoval jak co bude, tak to ztratí takovej ten život a taky si myslím, že jednostranný pohled na tyhle věci nemůže být nikdy dobrej.

Jak vám pomáhá město? Máte nějaké finanční úlevy?

Myslím, že v tomhle se nám město snaží pomoct. Samozřejmě, že s těma financema má vždycky každej představu, že by chtěl víc. Mě taky mrzí, že už v podstatě osm let je to na stejným bodě, přesto, že se za osm let honoráře a všechno zvedly na několikanásobek. Ale když to v podstatě shrnu, tak se dá říct, že město pomáhá. Nedělá nějak zásadně něco, co by tomu bránilo. Myslím, že asi i to město v tom vidí nějakej přínos - najednou se tam sjede hodně lidí, je to docela mediálně prezentovaný, festival už má svoje publikum, který tam jezdí.

Vy ale v Třeboni neděláte jen červencové Okolo, na konci prázdnin se už tradičně jezdí Zpátky do Třeboně. Jak začala tahle tradice?

To už bude takových šest let, a začalo to jako takový zakončení prázdnin, což se letos asi termínově vymkne. Bylo to na principu "něco zajímavýho", co se zrovna v té sezoně objevilo, protože síla na velký festival už nebyla. Spíš jsme si chtěli vychutnat něco jednotlivýho, něco zajímavýho, co na festivaly moc nejezdí. A začalo to představením Cimbal Classicu, kterej fúzoval s různýma muzikantama, s Vlastou Redlem, se Slávkem Janouškem, Zdeňkem Vřešťálem, s Věrou Martinovou, Javorama. Ale Dalibor má už dneska jiné představy, tohle ho už tolik nezajímalo, tak jsem si říkal, že ho do toho zas nechci nutit. Pak tady byla ještě druhá věc - ekonomická, tak se to v podstatě na rok přerušilo a znovu byl nástup až s Jarkem Nohavicou. On jinak festivaly nedělá, ale tohle byl výjimečný koncert, tak to se to znovu rozjelo. Loni to pokračovalo Waldemarem Matuškou a letos, jestli to všechno vyjde, tak to bude Čechomor. Bohužel se to tady vymyká tím, že to není konec prázdnin, ale jediný možný termín je 2. srpna. Chtěl bych ale, aby to bylo něčím výjimečný, aby to nebyl obyčejnej festivalovej koncert.

Takže jak uvidíme Čechomor? V podobné podobě jako na jarním turné?

V takové podobě to samozřejmě nebude. Tím spíš chci říct, že Čechomor teď není běžná festivalová kapela.

Jak bývá Zpátky do Třeboně navštěvovaný oproti tomu prvnímu festivalu v červenci?

Když se podíváš na ty hvězdy, kterýma se to teď snažím nastartovat, tak ta návštěvnost je strašně velká. A to jak u Nohavici, tak u Matušky. Ani u Čechomoru nečekám, že bude malá. Můžu říct, že je to dokonce lepší než festivalovej koncert. Protože lidi jdou na jednu konkrétní věc a ta věc je tak atraktivní, že návštěvnost je ještě větší.

Pojďme teď k tomu, co můžeme vidět už tenhle víkend na Okolo Třeboně 27.-30. června.

Já jsem právě o tom pátku jednal s Čechomorem, ale oni měli už v té době rozjednanej zájezd do Dánska. A tak jsem si říkal: musí to být něčím odvázaný, aby ty lidi tu relaxaci zvolili takovouhle. Takže jsme tam nově přidali třeba ještě Zatrest band, což je velkej bigband, kterej hraje klasický věci, taneční muziku dvacátých let, ale i aranžujou a upravujou třeba filmový melodie. A to je dost velkej odvaz, protože jsou to mladý lidi a je na nich vidět ta strašná chuť do muziky. Čemuž dávám přednost před těmi pesimistickými kapelami, který tady v podstatě nemaj šanci. Chtěl bych prostě, aby to bylo rozjetý. Takže tam budou třeba končit Chinaski a pak tam bude ještě jednou ten Zatrest band, aby se opravdu lidi bavili.

Časový konec tedy není nijak omezen?

Ne, není.

Mně zaujali v programu Therne čhave, slyšels je naživo nebo jen z nahrávky?

Já jsem je tedy slyšel jen z nahrávky, ale vzhledem k tomu, že už nějaký zkušenosti s těmahle romskýma kapelama mám - třeba byla u nás Věra Bílá se kterou jsem se setkal i na natáčení a zahrál jsem si s ní - tak nepochybuju o tom, že ta spontánost v těch lidech je, to se prostě musí projevit. Na druhou stranu jsou kapely, u kterých ta nahrávka může vypadat dobře a vystoupení je pak průšvih, ale u těhle kapel si nemyslím, že k tomuhle může dojít. Původně jsem tam třeba měl v plánu tu rumunskou dechovku, protože si myslím, že to je to, co tím zrovna hejbá. Ono na tak velkej plac buď to musí být silná osobnost, která ty lidi zaujme, což je třeba ten Karel Plíhal nebo Jarek Nohavica, a nebo to musí být trochu nastartovaný a musí to mít nějaký šmrnc.

Bárny

V tu sobotu tady bude tradičně divadlo?

My máme právě snahu, aby to město tím festivalem žilo, takže se začne už od rána. Bránili jsme se ale tomu, aby se hned od rána hrálo, protože myslím, že muzikanti předtím řeší až do brzkých ranních hodin interpretační problémy, a pak dopoledne nemůžou hrát nebo to nebývá zrovna nejlepší. A všichni víme, že nejlepší je ta atmosféra když se začíná smrákat. Tam prostě najednou cítíš takovýto - nevím co to je - ale prostě to funguje. I kapela která by třeba nezabrala v poledne za sluníčka, tak v tuhle dobu má navíc nějaký 50% bonus, který přijde ze shora, který ji může posílit. A když ta muzika jde ještě sama o sobě dopředu, tak je to bomba. Nemám rád to utrápený hraní pod sluníčkem. Třeba když hrajeme s orchestrem ve Španělsku nebo v Itálii, tak běžně začíná koncert v deset hodin večer. Stalo se mi, že jsme hráli v Barceloně, jeden koncert začínal v devět, a druhej hned na to v jedenáct hodin. Oni tam tak žijou. Má to svojí atmosféru. Něco jinýho je to třeba v Třeboni v parku, kde na to zase není čas, tam je prostě třeba, aby se ty mladý kapely někde ukázaly. Ale ten park si myslím, že je pro diváky takový příjemný odpočinek.

Pamatuješ si na nějakou kapelu, kterou jsi tam vybral?

Vím, že je tam Martina Trchová, ta mě letos zaujala, nebo Jarabáci - a to je právě kapela, která má v sobě něco - je tam nějakej nápad. Vůbec nejde o to, že jsou sehranější kapely, který to maj precizně všechno vymakaný, ale je to zas takový umělý, není to o ničem. U Jarabáků třeba vůbec nezáleží na tom, jestli nějaká nota ulítne vedle, důležitý je, aby v tom prostě bylo nějaký to srdíčko.

Jak se odměníš nejlepší kapele z Open scény?

Jedna z těch kapel má šanci se z Open scény v parku dostat na hlavní koncert. Tam je devět kapel, jedna dostane volný lístky a bydlení, a ta druhá dostane právě možnost zahrát si večer na nádvoří. Já si myslím, že pro ty kapely je to jediná možnost, jak si zahrát.

Bylo hodně zájemců?

Nám se jich od začátku roku přihlásilo sto padesát. Něco je samozřejmě úplně nepoužitelný, ale je tam spousta dobrých kapel, který se u nás časem můžou uplatnit.

A jak to vidíš v týhle mladý muzice? Když posloucháš ty nahrávky, tak máš určitě přehled, taky asi občas někam chodíš?

Já si myslím, že mají šanci. Dneska to vidíme, že když se jich chytne nějaký producent, tak ten je tlačí. Co si budeme povídat o Čechomoru, ti hrajou za tu dobu co je znám pořád stejně, akorát se dostali do rukou schopného producenta a firmy, která je tlačí. Myslím, že to je taky případ Radůzy, o který je v poslední době daleko víc slyšet. Je jasný, že se to nepodaří někomu, kdo hraje třeba jen jeden rok, ale je to jediná možnost. Jinak zase těm nahrávkám moc nevěřím, protože ve studiu se dá dneska udělat všechno možný. To jsem občas viděl u Juppa na Konkurzech, kde kolikrát oproti těm nahrávkám to bylo hodně slabý, i když nahrávky vypadaly slušně.

Jsou nějaké kapely nebo interpreti, které dlouhodobě sleduješ a kteří se vypracovali tak, že je zveš rovnou na hlavní scénu?

Tohle to jsem zjistil třeba u Žofky Kabelkové, protože ona mi loni říkala, že už tady byla, ale já to nevěděl, protože vždycky jen tak tu scénu prolítnu a úplně přesně si zpětně nepamatuju, kdo tam hrál. Tak jsem se pak podíval do počítače a zjistil jsem, že tam opravdu čtyři roky nazpátek hrála. Jinak Jarret tam byl taky a loni už byl na hlavní scéně. Těch kapel by se našlo víc.

Loni byla v Třeboni zajímavá akce na kolech?

No to už bude letos třetí rok. Je to taková recesistická akce. Nezmaři jsou toho takovým duchem. Ten cyklistický závod se dělá tak, že vítěz už se vyhlašuje den předem, aby pak nedošlo ke zbytečným kolizím a předhánění se. A letos bude ještě novinka - v neděli se poběží běh Járy Cimrmana. Všichni znalci díla Járy Cimrmana ví, že Cimrman z Liptákova utíkal v zimníku a s kufrem, takže můžeme očekávat, že něco takovýho tam bude. Už je to i požehnaný od divadla Járy Cimrmana, před jejichž představením to vlastně bude. A bude to na principu benefiční akce, protože výtěžek z toho startovného chceme věnovat nadaci Slunce pro všechny ( pro handicapovanéděti ). Cimrmani by se tam taky objeví a budou do toho nějak zasahovat. Toho běhu se samozřejmě bude moci zúčastnit široká obec.

Na co se tedy v Třeboni letos nejvíc těšíš?

Já se třeba těším na Janu Kirschner, protože to bude zas něco jinýho, na ten velkej big band se těším. Těším se na Hradišťan, který je tam poprvé. Třeba Karel Plíhal bude zajímavej tím, že on do Třeboně jezdívá už od začátku, ale nikdy tam nehrál. A já jsem vždycky říkal: Karle, nechceš hrát? Né já tady chci jen tak bejt. Já tady jsem a jsem spokojenej. To mně teda opravdu těší, že ty lidi sem takhle jezdí. Jako já jezdím třeba do Telče aniž bych tam měl něco na práci. A jsem rád, že Medvěd jede zase k nám do Třeboně. Protože i to zákulisí dělá festival festivalem. Lidi, kteří tam takhle jezdí, jsou pro mě strašně důležitý.

Podrobné informace na co se můžeme těšit i my ostatní, najdeme asi i na vašem webu, jaká je adresa?

www.okolotrebone.cz

A co tam všechno najdeme?

Úplně všecko. Od ubytování přes vstupenky a informace o kapelách a programu až po doprovodné akce.

Loni se v Třeboni dal zdarma využívat internet, to bude letos taky?

Letos taky, mělo by to být ještě ve větším rozsahu, myslím, že pro ty lidi to musí být šok, protože je to hodně rychlý.

Tak já ti přeju v Třeboni nejen rychlý internet, ale taky dobré počasí a děkuju za rozhovor.

Sdílet na...

| Více...