01.03.2004 Sestry Steinovy: Andel, Grammy, Bahamy... (Lucie Endlicherová) |
Rozhovory | ||||||||||||||
Právě dnes, tedy 1. března, vydává Indies novou, v pořadí druhou desku Sester Steinových. Jmenuje se Můj tanec, producentem se stal Michal "Jablkoň" Němec a podle seznamu hostů (Michal Gera - trubka, Karolína Vančurová - housle, viola, Pavel Hloušek - bezpražcová baskytara, Petr Vizina - bicí, Johny Jůdl - fagot, Filip Spálený - tuba, Alexej Charvát - kontrabas, Petr Chlouba - kalimba, djembe, zvonkohra, vajíčko a další perkuse, syntezátor) se dá usuzovat na to, že půjde o velmi zajímavé poslouchání (ostatně, recenze na sebe nenechá dlouho čekat). Zatím alespoň nahlédněte na to, jak se Sestrám, tedy Karolině a Lucii, společně žije, hraje a třeba i tancuje. Že jsou Sestry Steinovy znovu spolu, to už se dávno ví. Jaké byly důvody toho, že jste se daly znovu dohromady? A smíme doufat, že to tentokrát "vydrží" déle :)))?
L: Třicet snad ne! Abysme nerozšiřovaly řady různejch zombie?? Ale vážně, já ještě plánuju nějaký to dítko, takže asi zase v budoucnu nějaká pauzička bude, třeba už kratší. Karolino, v pauze fungování SS ses objevovala s formací Vílí kvil, nakonec hraješ znovu jen s Luckou. Jak to, že v tobě nepřevážila touha dělat "velkou muziku" a zůstala u komorní podoby písniček v podání dua? K: My jsme i s Luckou uvažovaly už dřív, že rozšíříme sestavu, ono to láká, člověk zná tolik skvělejch muzikantů a dalo by se s nima dělat tolik muziky... Vlastně právě ta zkušenost s Vílím kvilem mě z toho dost vyléčila. Protože tam bylo tolik barev, nápadů, hudebního vtipu navíc, jenže jsem na tom pódiu měla najednou pocit, že mě od lidí dělí něco jako "filtr", přes který musí ta písnička přelézt, aby se k nim dostala. Necítila jsem tu blízkost, kterou cítím, když hrajeme se ségrou, tak jako syrově a jednoduše. Fakt je, že já mám tenhle pocit i u různých svých hudebních oblíbenců - u některých z nich mě ta kapela vyloženě rozčiluje a ruší, říkám si "proč tam proboha hraje tolik lidí, vždyť tu písničku zabíjej". Někdy mám pocit, že to není o muzice, ale o kamarádství - mám tohodle kluka ráda, tak ho pozvu, aby si s náma zahrál... Hm. Tak já jsem asi mizerná kamarádka :-). Vaše hudba je hodně ženská a hodně často bolavá, palčivá. Karolino, je odrazem Tvého nitra? Nemáš potřebu psát také ve chvílích, kdy je dobře? K: Já to takhle nevnímám - je tam kus bolesti, ale taky velkej kus vzdoru, a vzdor je dobrá mastička na rány... Ve smutku se píše snáz, to je fakt. Ale mě to ani moc netrápí, mám smutek ráda, je to jedna z barev života, ne? Nechci psát "záměrně veselé písně". Přijde mi to umělý, říct si, "tak, teď to musím trochu rozředit", a napsat píseň o sekané v bufetu. Ale máme řadu písniček, který jsem myslela jako vtip, provokaci. Tím se bavíme zase my...
K: No, to je zajímavý - když zazpíváme "nesnášim párový tance, nesnášim pracky co chtěly by mě držet", část lidí chápe, že je to prostě poněkud drsná sranda, a zasměje se... Ale druhá část publika to bere smrtelně vážně - jako vyjádření našeho hlubokého životního zklamání :-). Tohle "doslovný" chápání mě vždycky zarazí, zpytuju pak svědomí, jestli se u toho zpívání náhodou netváříme víc vážně, než si ta písnička zaslouží - ale mám pocit, že ne. Jenom nás občas někdo příliš vážně chápe, ale s tím nic nenaděláme. Nadechly jste se k novému začátku, co je teď před vámi? Jak často koncertujete, kde je možné vás vidět? L: Koncertujeme tak čtyřikrát do měsíce po klubech, galeriích a festiválkách. Co je před náma? Jaro, léto, hurá! Už se strašlivě těšíme. Mimo jiné nebudou tolik hrozit čtyřhodinový záseky na dálnici, jako tuhle, když sme jely na koncert do Ostravy? a nedojely. Hrajete pouze nové věci nebo se vracíte i k "trvalkám" svého repertoáru? K: Hrajeme i trvalky. Máme je rády. Občas se některá octne v nemilosti, tak ji nějakou dobu ignorujeme, a pak ji zase pustíme dovnitř. Ani to, že chystáte desku, není tajemstvím. Produkce se ujal Michal Němec. Jak vás právě on napadnul? Do čeho všeho ho pustíte mluvit? A vlastně - rozumí vašemu ženskému, křehkému a něžňounkému zpívání, které je stejné jako vy dvě (pozor, charakteristika pouze přejata z vašich stránek, já jsem v tom nevinně). L: Chceš říct, že na Tebe tak nepůsobíme??? Michal nám zpovzdálí připadal jako člověk, kterej by mohl bejt naladěnej na podobnou vlnu (tu křehounkou a něžňounkou :-) ) a ukázalo se, že to tak je. Ve studiu jsme si s ním, zvukařem Vláďou Papežem a všema ostatníma užili mimo práce i spoustu legrace, což je hrozně důležitý. Mluvili jsme víceméně všichni do všeho, dokud se nedošlo k přijatelnýmu konsensu... Mám pocit, že to, čeho sme chtěli dosáhnout, totiž udělat barevnější desku, než byla Lilie polní, ale pořád v našem "štajnovskym" syrovym duchu, se nám zadařilo. Plánujete k desce turné? Kde se s vámi vaši fanoušci mohou setkat? K: Budeme hrát pořád tak, jak nám to vyhovuje, asi tak 4 koncerty měsíčně. Obě máme malé děti, takže se nám nechce odjíždět moc často, i když ochotných "hlídačů" je teď kolem spousta, zaplaťpánbu. Tohle je takový přirozený rytmus, jeden koncert týdně, stíháme při tom i všechno ostatní, na každý koncert se těšíme zvlášť, zkrátka ideál :-). Termíny jsou na našem webu: www.sweb.cz/sestry.steinovy. A strašně se těšíme na festivaly, zvlášť já se tý atmosféry nikdy nemůžu nabažit, myslím si na ně už od zimy. Na svém kontě máte zisk Zlatých klíčů v anketě F & C jako objev roku. Jaké jsou vaše další mety? L: Haha, další mety?... Anděl, Grammy, Bahamy, nebe?. A ještě - každý se ptá v rozhovoru na sen, plány do budoucna.... a tak se ptám úplně odjinud - když se ohlédnete, co vás v muzikantské kariéře těší? L: Asi všechno. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |