Jsou momenty, jejichž význam si uvědomujeme až dlouho potom, co se odehrály. Mezi ně patří premiéra skupiny Narcis při Pražském Portování ve Mlejně v roce 2003. Narcis bylo trio rockových muzikantů, kteří si udělali dva roky trvající výlet do folku. Dochovala se po nich dema Na sluneční straně a Čínská zeď. Hlavním přínosem Narcisu je, že s ním přišel na folkovou scénu tehdy elektrický kytarista, zpěvák a autor písniček Martin Rous, na rockové scéně kapelník tehdy již dobře zavedené skupiny Šántí. Zatímco se muzikantská cesta jeho spoluhráčů z Narcisu po rozchodu kapely ubírá jinudy, Martin zůstal folkové scéně věrný, vrací se ke klasické kytaře a od roku 2005 vytváří svůj originální písničkářský styl. V únoru 2006 představuje svým příznivcům první písničkářské album Mon Chéri a sedm měsíců nato hned druhé, nazvané Samba 4U. Od té doby se růst Martinovy diskografie (čítá ještě šest alb z rockerského období; na všech se podílel autorsky, na dvou i interpretačně) zastavil. A stát bude do čtvrtka tohoto týdne (20. listopadu 2008), kdy v kavárně Carpe Diem představí svoje třetí písničkářské album V síti. Při této příležitosti jsme si o jeho deskách trochu popovídali.

Martine, mezi tvými prvními, za sebou rychle následujícími, písničkářskými cédéčky vydanými v autorském přetlaku začínajícího folkaře a novým albem jsou dva roky pauzy. Co má album V síti s předchozími společného a čím se od předchozích liší?

MR: Stejně jako obě předchozí vznikla i tato deska v mém domácím studiu Komůrka a stejně jako na předchozích je i tady základem nahrávky kytara a můj hlas. A taky to, že nikdo neumíme překročit svůj vlastní stín.
Společné mají moje písničkářská cédéčka také to, že je na nich po sedmnácti písních. Některé z toho nejnovějšího jsem hrál zatím dost málo. Jsou tam, oproti předchozím zcela folkovým deskám, i tři písně, které jsem původně hrál se Šántí. Tato deska je zvukově i nástrojově bohatší a hudebně stojí mezi žánrovými proudy. Domnívám se, že je i dokladem toho, že jsem se již plně oprostil krylovsko-nohavicovského vlivu.

Zvukově a nástrojově bohatší? Znamená to, že jsi nové album nahrával s kapelou?

MR: Ne. Všechno jsem, stejně jako u dvou minulých desek, nahrával sám. Vedle akustické kytary jsou novinkou samply akustických perkusí, většinou použité ne pro rytmus, ale pro barvu. Do písniček jsem na playback dohrával spoustu dalších nástrojů. Jde většinou o drobné party například zobcových fléten, foukací harmoniky, ukulele, elektrické kytary a baskytary. Je tam toho hodně?
Hlavní odlišnost této desky oproti všem předchozím, na kterých jsem se podílel, je ale v tom, že jsem se při její tvorbě nikomu a ničemu nepřizpůsoboval a dělal jsem ji hlavně pro svoji radost. Vlastně jsem pro ni ani nehledal píseň, která by se mohla stát "hitem". Je to svobodná deska.

Když jsem o tobě psal letos v lednu, měl jsi rozdělaný výběr své tvorby z éry se Šántí a zdálo se, že projekt brzy vyrazí mezi lidi. Jaký je stav záležitosti dnes?

MR: Tenkrát jsem trošku přecenil své síly. Dnes je kompletně hotovo devět písní, ve kterých hrála základní sestava Šántí. Jsou to studiové nahrávky z let 1996 až 2006, ve kterých jsem teprve teď dodělal a u dalších dodělávám ve své Komůrce kytaru a zpěv. Stejně jako moji spoluhráči ze Šántí si myslím, že tyto, zatím ještě zčásti stále nedokončené, historické nahrávky patří k tomu nejlepšímu, co jsme kdy s kapelou udělali. Proto je teď postupně dodělávám, a proto nechci tento projekt zbytečně uspěchat. Materiálu je na dvě cédéčka?

?na která se můžeme těšit kdy?

MR: První z těchto desek by mohla být dokončena do léta příštího roku, druhá asi rok nato. A mezi tím bych taky rád udělal další folkové album.

Vraťme se teď ještě jednou k aktuálnímu albu. Chceš čtenářům FOLKtimu povědět nějaké podrobnosti o jeho blížícím se křtu?

MR: Mým hlavním hostem v Carpe Diem bude tento čtvrtek Jiří Smrž, písničkář, z jehož tvorby cítím čistotu a pravdu. Jiří nejen vystoupí s blokem svých písní, ale bude i, stejně jako u Samby 4U, kmotrem nového alba V síti. Já sám chci album živě představit podstatnou částí písní na něm obsažených. Vedle Jiřího a mě v programu vystoupí i další písničkáři, které mám rád.

Několikrát ses mi v poslední době s uznáním zmiňoval o Janě Šteflíčkové a Xindlovi X. Nebudou to oni?

MR: Nebudou. Jana má ten večer něco jiného a s Xindlem a dalšími budu hrát 18. prosince ve Mlejně. Moc se na to těším. Jana Šteflíčková a Ondra Ládek jsou pro mne těmi nejvýraznějšími v mladé generaci. Jsou to lidé s velikou autorskou akcelerací a autoři, kteří pozitivně ovlivňují a posouvají nahoru i mě.

Takže své další hosty jmenovat nechceš?

MR: Právě proto, že jsem na jejich účast hrdý, nechci. Chtěl bych, aby bylo jejich vystoupení při křtu CD V síti pro jeho návštěvníky milým překvapením.

Martine, děkuji ti za rozhovor, a přeju ti, aby nejen celý čtvrteční program v Carpe Diem, ale hlavně tvoje nové cédéčko bylo milým překvapením pro co nejvíce jeho budoucích posluchačů.

_______

Zde by rozhovor s Martinem Rousem končil, kdybychom si den po jeho uskutečnění nezatelefonovali a Martin mě nepožádal o připsání několika dalších řádek.

MR: Myslím, že včera, při tolika povídání o deskách jsem na někoho zapomněl. Zapomněl jsem na svého dlouholetého kamaráda Ríšu Němečka (na fotografii Narcisu vlevo), se kterým jsem prožil spoustu silných zážitků už v dobách, než jsme s ním a Zbyňkem Pokorným založili Narcis. Naše kamarádství zánikem Narcisu neskončilo. Přesto, že nemá času nazbyt, je mi nejen kamarádem, ale i tím, komu se říká tam, kde se točí peníze, manažer a dělá pro mne i spoustu jiných věcí, které bych sám nezvládl. Stará se o můj web, bez jeho spolupráce by má cédéčka neměla obálky atd. Moc mu za to všechno děkuju.

A já, který o této Ríšově kamarádské podpoře vím už hodně dlouho, se k Martinovu poděkování rád přidávám. A na křest Martinova nového alba v pražském Carpe Diem (Jičínská č. 4, kousíček od metra A Flora) 20. listopadu 2008 od 20 hodin se hodně těším.