(rozhovor s písničkářkou Terezou Švecovou - Terčovou)

Už nevím kolik je to přesně let, kdy si v KD Krakov vedle mě na koncertu kapely Nezmaři sedla velmi mladá dívka a snažila se fotit jednoduchým digitálním přístrojem. Zjistil jsem, že se jmenuje Tereza Terčová, studuje vysokou školu v Olomouci, kde v té době studovala i má starší dcera, že je z Tachova a sama také skládá, hraje na kytaru a zpívá. Bylo jí krásných devatenáct let. Od té doby se mnoho změnilo. Ta dívka dostudovala, pak studovala konzervatoř, vdala se a vyhrála řadu folkových ocenění. Má krásný hlas, cvičený v tachovském sboru, ne barvou nepodobný Joan Baezové. Pak se mi nějak ztratila a já věděl, že žije v Tachově s manželem Danem v domku, který si koupili, dělá manažerku kapele Čechomor, občas jako bohemistka učí na střední škole, ale bohužel příliš nehraje a nezpívá. K mé velké radosti se mi ozvala a tak jsem s ní udělal rozhovor. Místo té devatenáctileté dívky seděla vedle mě krásná, štíhlá a sebevědomá mladá žena. Tak tohle je jen kousek našeho rozhovoru:

Dlouho jsme se neviděli, Terezo. Co v současné době děláš?

V současné době? No, je toho strašně moc, ale myslím, že se budeme bavit o hudbě?

Jasně, nemyslím, zda doma jsou všichni zdrávi, i když je to nejdůležitější?

Poslední dva roky jsem hodně pracovně vytížená, takže muzika šla trošičku stranou. Muzika mi chyběla vždycky, ale teď mi chybí tak strašně moc, že se jí musím zase začít věnovat trošku intenzivněji.

To jsem rád?

To já taky. (smích) Tak jsem si našla spoluhráče, se kterým jsem hrála i dřív, i když jen příležitostně. Je to Petr Klementis, multiinstrumentalista, kytary, baskytara, strašně šikovnej kluk.

Můžeš ho čtenářům nějak přiblížit?

foto: Irena Motlíková ©

Je z Prahy, a co se týká jeho hudebního působení, hraje ve spoustě kapel. Myslím, že teď hraje třeba s Načasem.

A s tebou bude hrát na co?

Co tvé kytary, hraješ ještě na tu svou bílou elektrickou?

Stále hraju hlavně na Martena, kterého jsem si koupila od Pavla Maliny. Je to nejlepší kytara, kterou jsem kdy měla a nechci ji měnit. Je úplně dokonalá a na to, jak já hraju? (smích). Na bílou kytaru se jen tak procvičuju, protože elektrika mě stejně nemine, a tak se to musím jen trošku líp naučit.

A kde budete hrát ?

Máme v plánu pár festivalů, například Vyšehraní v Praze 7. června, festival v Kraslicích 11. července a v Děčíně na konci dubna čarodějnice. Již jsou hotové nové stránky, kde najdete všechny termíny.

Takže spíš festivaly a ne koncerty?

S koncerty zatím počkáme, protože pracujeme na demo nahrávce a širším repertoáru. Až doděláme repertoár, začneme koncertovat i samostatně.

Na tom demu budou jaké skladby? Ty tvé, které známe? Jak to vypadá s tvým skládáním?

S mým skládáním to vypadá zle. Nemám vůbec čas a hlavně Petr píše tak krásně s textařkou Janou Šilhanovou, která je textařka, takže písniček je celá řada. Když oni píšou tak hezký, tak já budu raděj jen zpívat :-)

Jsi jedna z mála písničkářek, která hrála v Národním divadle v Praze. Jak ti bylo, když jsi prvně stála na slavném jevišti, byť jen ve sboru?

Stát na těch prknech je opravdu úžasný, je to tam nádherný. Je pravda, že jsem až uronila slzu při premiéře, kdy byl aplaus vestoje. Dobře placenou procházku jedeme třetí sezónu, pořád se hraje, zrovna v neděli máme dvoják. Takže choďte, protože v červnu bude představení asi končit.

Jak ti bylo pod slavným režisérem panem Formanem?

Jé, pan Forman je úžasnej. Měla jsem před ním samozřejmě respekt, ale práce s ním je neskutečně pěkná. Dokáže tak povzbudit. Zkoušeli jsme společně asi půl roku několikrát týdně a vloni v srpnu jsme představení i natáčeli do podoby filmové verze.

Znáš jeho původní filmovou verzi?

Viděla jsem jen ukázky, protože ji nemůžu sehnat.

Já ti ji půjčím (smích). Setkala ses na pódiu s panem Suchým, který i tady hraje roli listonoše?

Samozřejmě. S panem Suchým je taky krásná práce. Je úžasná osobnost, ale ještě víc jsem nadšená z Jitky Molavcové a ze Zuzky Stivínové. To jsou paní herečky.

Ty hrají roli tety z Liverpoolu, že?

Ano, a Zuzka navíc přestala kouřit, takže nádherně zpívá.

Na konzervatoři jsi studovala obor muzikál. Teď hraješ v jednom a chtěla bys hrát i v jiných?

Ani moc ne, neláká mě to. Navíc se mi nelíbí to, co teď česká scéna nabízí.

Poslední muzikál, který si mi líbil, byla Johanka z Arku. Ale ty nové, které jsem viděla, mi připadají na jedno kopyto. Ve škole jsem pronikla i do toho, jak vypadají americké muzikály, a v Čechách je to trochu jinak (smích).

Ale přesto - dala ti konzervatoř něco i pro tvou kariéru zpěvačky?

foto: Irena Vodáková ©

Několikrát jsem tě slyšet doprovázenou tvojí profesorkou na klavír a ty jsi zpívala, řekl bych, světový repertoár.V tvé nové kapele to bude jen původní repertoár, nebo i něco z tohoto?

Máme s Petrem v plánu, i vzhledem k jeho širokým hudebním obzorům, že to malinko nakombinujeme.

Před několika lety jsi ve folku získala řadu cen a měla jsi točit i desku. Ta deska bude, nebo nebude?

S deskou je to tak, že jsem nechtěla přijít do studia a zahrát patnáct písniček jen s kytarou. To jsem nechtěla. Začala jsem trošku spolupracovat s Daliborem Cidlinským ml., ale krachlo to na penězích. Dalibor přestal mít čas a nějak se to celé utopilo. S Petrem to ale máme přesně v hlavě a doufáme, že do Vánoc bude. Přemýšlíme i nad nějakými zajímavými hosty.

Najdeme na té desce i nějaké tvé starší známé písně?

Určitě by se tam měly objevit některé stěžejní písně ze starších dob.

Rád jsem tě poslouchal, když jsi zpívala s plzeňskou Fregatou. Co je tou kapelou?

V té kapele proběhla řada personálních změn, ale se Soňou a Honzou se vídáme. Často si píšeme i přes Skype (smích). Fregata samozřejmě dál hraje a vím, že se též chystají na nějaké festivaly.

Krom toho, že máš svůj nový projekt, nedostala jsi nějaké nabídky od známějších kapel? Pokud to není tajné?

Tajné to není, ale já se nikam extra necpu. Chci dělat svou práci dobře, a když se potkám s nějakou slavnou osobností, tak za ní rozhodně nepolezu. :-)

Já nemyslím, že by ses vnucovala, na to tě dost dobře znám, ale spíš naopak, jestli po tobě někdo nepošilhává?

Mám pocit, že se něco rýsuje, ale nechci zakřiknout.

Dnes děláš manažerku kapele, která se z neznámého uskupení stala slavnou a dobře placenou. Jak vnímáš prostředí, řečeno natvrdo, hudebního kšeftu? Vzalo ti to iluze?

S Čechomorem pracuju třetí rok. Je to strašně náročné, časově a psychicky, ale hrozně mě to baví. O ztrátě iluzí jsem neměla čas přemýšlet. Nabídku jsem dostala čirou náhodou a byla jsem naprosto bez instrukcí hozená do vody.

Myslíš si, že český folk, který já považuju za maličko zahleděný do sebe, má nějakou budoucnost?

Občas nevím, co si mám myslet. Já jsem se raději nechala zavalit prací, protože jsem potřebovala pauzu. Začaly vadit určité vztahy, kdy se všichni tváří jako kamarádi, ale ve skutečnosti se strašně drbají. Ověřila jsem si to i na festivalech, které jsem vloni moderovala. Dva roky jsem se v podstatě na folkové scéně nepohybovala a tak jsem viděla, jak na mě všichni blbě koukají. Připadá mi to neskutečně dětinské a trapné.

Jela bys na nějaký folkový festival hrát?

Rozhodně ráda přijedu na jakýkoli festival, protože festivalový program máme hotový, ale budu muset preferovat mé termíny s Čechomorem, takže to možná půjde hůř skloubit, ale vynasnažím se.

Já se ptám zcela sobecky, protože bych tě s kapelou rád viděl a slyšel na našem FOLKomínu. A poslední otázka: Kde se o tobě čtenáři více dozví?

Mám webové stránky na adrese www.terezatercova.cz

Tak ti děkuji za rozhovor a zlom vaz.