ŽALMANOVY hudební ingredience

28.04.2003 ŽALMANOVY hudební ingredience (Jaroos)

Brnkání na duši, pravidelný pořad uváděný v pražské Malostranské besedě, se nám stal záminkou k tomu, abychom vyzpovídali hlavní postavu celé akce - Pavla Žalmana Lohonku. Nenápadně, skrze mluvu zdánlivě kulinářskou, jsme se proplížili do jeho muzikantské kuchyně a na malou procházku zveme i vás

My, folkoví strávníci, máme písničku naservírovánu už v podobě finální, jemně vyváženou, nazdobenou. Jak ale probíhá samotná příprava v zákulisí. Je třeba ochutnávat, dochucovat, experimentovat?

Vznik písničky je zvláštní proces. Někdy mne k tomu může hnát i časová tíseň. Vím, že mám hotovo šest písní a musím jich ještě šest nebo sedm udělat.. To je jedna stránka věci. Potom jsou životní peripetie, při nichž se člověk duševně a psychicky uvolní. Někdo se zamiluje, jiný jde sportovat. Já si sednu a vyloudím melodii. Něco zajímavého A potrpím si na to, aby se pokud možno neopakovala. Někdy mám zase psací dny, kdy píšu polotovary. Byly doby, kdy jsem píseň napsal za jeden den. Dnes mám tři sešity. V prvním jsou nápady, první sloky. Přepíšu to do sešitu druhého, kde se písnička tak nějak čistí, dobarvuje. Přijdu třeba na lepší obrat, lepší slovo, nechávám to být. Nechvátám. V třetí fázi, když si řeknu "je to hotové", přepíšu ji do sešitu třetího a už na ni nesahám. Nemůžu ťukat do počítače. Rukou napsaná písnička je živá... Nakonec přijdu před kapelu, písničku zahraju a všímám si, co to s nimi udělá.

Jaké jsou tvé hlavní ingredience? Základ života, dvě deci lásky, špetka romantiky...?

To je velice problematické. Já se snažím dělat písničky tak, aby byly alespoň trochu tajemné. Hledám tajemno. To je to koření. Nebo jednoduchost, prostotu. Uvědomuji si, že mi jdou daleko lépe skladby přímočařejší, svižnější. Naopak když píšu baladu, dlouho se s ní piplám. Jsou v tom nálady. Romantika, ta už je v člověku. Rozhodně si nemyslím, že by mé písně byly smutné. Nedokážu to definovat, ale lidé, kteří si mé písně zpívají, říkají, že je tak nějak povznáší, pomáhají jim?

Dávkuješ přísady přesně, podle receptu na dobrou píseň, nebo "burianovsky" - "přiměřeně, přiměřeně..."?

Ne, s tím já nekalkuluji. Ano, pokud to bude pro někoho, někomu tu píseň věnuji, pak se možná nad těmi poměry zamyslím. Jak mne kdysi naučil můj přítel Vítek Hrubín, "dělej to tak, aby to bylo čisté". Aby tam nebyly zádrhely. Měl jsem obrovské potíže s přízvuky. V mnoha písních je to znát. Ale to je tím, že jsem Jihočech. Jihočeši ty přízvuky mají v lidových písních na druhou dobu. A mně to přišlo jako přirozená věc. Spousta autorů, muzikantů a přátel mi to vyčítala a říkala, abych si na to dával pozor. To jsou základní věci. Ty ingredience už jsou věcí aranží. Mohu píseň zazpívat tak, jak vznikla. Jen s kytarou, jedním hlasem. Ale pokud se přidá basa, druhá kytara, klávesy a další hlasy, tak písničku úplně změníš. Dostane jiný směr, oblečení. Pokud to přirovnáme k tomu jídlu, může to být sladké, jindy zas pěkně pálit, někdy je akorát. Je třeba s tím hodně opatrně zacházet.

A stalo se někdy, že ti v některé z tvých písní ruka s kořením ujela?

To se může stát. A stává se. Když je v kapele napětí... V té naší třeba ani ne. Ale někde se ti spoluhráč snaží v té písni ukázat. Ukáže své laufy, stupnice, a písni to neprospěje. Rozmělní se. Autor napíše krásnou píseň a muzikanti v kapele mu ji můžou rozsekat. Musí si to hlídat. Pokud se povede udělat pěknou aranž, dělá mi to dobře. Záleží i na posluchači. Na tom, jak je naladěn. My nejsme kapela pro velké amfiteátry. Přiznávám, že velké podium, s výjimkou Zahrady, kde se daří ten kontakt s divákem navázat, je pro mne stresující. Potřebuji kontakt.

Ano. Festivaly bývají spíše jakýmsi ohňostrojem chutí, kdy třeba právě vedle Žalmana a spol. mohou nastoupit folkrockové formace, jako Čechomor či Fleret. Nebo dokonce nářez typu Semtexu...

Je několik festivalů, které mám rád. Ale na některých scénách, jako je např. Konopiště, jsou diváci strašně daleko. Někomu to vyhovuje. Na druhou stranu publikum je dneska už natolik tolerantní, že nikomu nevadí, že před námi nebo po nás vystoupí právě Semtex. Dokáže se naladit. A to je fajn.

Já osobně jsem si nejvíc smlsnul na vašem koncertě, tuším dva nebo tři roky dozadu, v nádherném prostředí malého amfiteátru u zříceniny hradu Valečov v Českém ráji....

Tenkrát přišlo 800 lidí. A letos tam budeme hrát znovu. Už se těšíme.

Jak je to s tvým spolem? Přináší do vaší muziky vlastní chutě, své přísady?

Samozřejmě! Jsou to muzikanti, zpěváci. Já jsem toho názoru, že pokud se někdo na písničce aranžersky podílí, rád ji potom hraje. Jsou autoři, kteří přinesou svou skladbu v notách a jen každému řeknou, co bude hrát. Ostatní to pak jen pasivně odehrají. Ale jakmile se na tom lidé podílí, společně se vymýšlí hlasy, kytary a další aranže, berou tu píseň za svou. Toho si moc cením. Každý tam dá to své kořeníčko. V téhle muzice je to moc důležité.

Máš někdy čas poslechnout si i mladší, řekněme učňovskou folkovou mládež?

Pokud někde hrajeme na festivalech, soutěžích a přehlídkách, nebo se mi jinak poštěstí, tak si je poslechnu. Na Slunovratu, na Zahradě i jinde. Všiml jsem si, jak perfektní zpěvačky, písničkářky vyrůstají. Je strašně dobře, že folková muzika má zázemí. I nás ti mladí ženou dopředu.

Ty sám dáváš šanci na svých koncertech "dorostu". Nedávno ve Vsetíně s tebou koncertovali Žamboši, tady v Malostranské besedě jsou mladí hosté pravidlem (tentokrát Tereza Terčová - pozn. red.). Na kterou tvou chuťovou buňku musí zaútočit, aby měli šanci se takto předvést?

Já to dělám rád. Ale potřebuji je slyšet. Buď je slyším na jevišti, nebo pošlou kazetu. Nemohu sem pozvat každého. Musí to mít úroveň. Lidé si zaplatili a je potřeba, aby to byl skutečně talent. Může to být folkrocková kapela, bluegrass, country, cokoliv... Ale musí to mít cosi společného s tím, co děláme my. Nemůžu sem pozvat heavy metal, lidi by utekli.

Nakousli jsme i téma festivalů. A k těm neodmyslitelně patří sejšny. Čím to, ačkoliv posluchač rád ochutnává nové a nové specialitky, při večerním zpívání je spíše výjimkou, když zazní skladba novější?

Že jo! Diváci jsou vůbec konzervativní. Na koncertech nebo festivalech jim právě ty oblíbené písničky musíš dát. A mezi ně pak dám i ty novější. Není to jen u folkové hudby. Starý Semafor se hraje také jen do určité doby. Lidé si zpívají "Plavu si ani nevím jak", "Pramínek vlasů" a tak. Ale novější písně pana Suchého už ne. Ty písně zlidověly. Je to věc naprosto přirozená. Třeba jednou někdo přijde s něčím novým a posune to dál.

Láká tě někdy experiment ve smyslu vyzkoušení si nového nádobíčka, nových nástrojů?

My jsme v tohle asi už trochu stabilizovaní. Třeba by bylo zajímavé, kdyby se Jindřiška naučila na saxofon, když už zvládá tu flétnu...

K tvým písním vyšly už, tuším, dvě knihy receptů - zpěvníky Žalman I a II. Myslíš, že jednou bude budoucnost patřit akordům přímo v bookletech?

To se klidně může stát. Já zatím nic nechystám. Na nový zpěvník by muselo být padesát nových písní. Možná, že trojka někdy vyjde. Kdybych měl shrnout všechno od svých trampských počátků, bylo by to přes čtyři sta písniček.

Naznačíš trochu menu ze svého dalšího alba?

Vím, že kritici čekají, že přijdeme s něčím novým. Snažím se. Ale my chceme dělat písničky jednoduché, hratelné.

Stává se , že některá alba prodává jeden jediný hit, hlavní chod doplněný spoustou omáčky, předkrmů a zákusků. Stalo se někdy tobě, že bys měl problém s invencí?

Já jsem šťastný, když je tam třináct písní a z toho sedm je opravdu dobrých. Nadpoloviční většina. Když se to podaří u osmdesáti procent, je to už na zlaté desky a ohromný prodej.

Na závěr zcela vážně. Jsi čerstvě ženatý - kdo u vás doma vaří?

Pokud jsem doma, tak já, když ne, tak manželka... Ona velmi dobře vaří, ale...ehm...moje jídlo jí chutná...

------

Žalmanovi děkujeme za příjemné povídání a jeho posluchačům přejeme dobrou chuť?

Sdílet na...

| Více...