Tato příručka, kterou právě berete do ruky si klade možná neskromný cíl stát se užitečným pomocníkem všem kytaristům od úplných začátečníků až po pokročilé hráče. Existuje řada publikací pro začínající muzikanty, různé zpěvníky, přehledy akordů, literatura popisující nejrůznější techniky hry, učebnice hudebních nauk atd., ale z vlastní praxe vím, jak je těžké aplikovat teoretické poznatky při vlastní hře. Proto se pokusím vše vysvětlovat co možná nejpřístupnější formou s důrazem na praktické využití. Chápu, že pokud se chcete začít učit hrát na kytaru, nebudete začínat studiem hudebních nauk, ale chcete co nejrychleji umět zahrát nějakou písničku. Pro pokročilejší zase slibuji, že se budu věnovat i teorii tak, aby jste byli schopni vytvářet akordy podle předepsaných kytarových značek, dobereme se i k sólové hře a pokusím se vám vysvětlit základy nejvyšší mety muzikantského umění - improvizaci. Čtenářům znalým hudebních nauk se předem omlouvám, že se vzhledem ke snaze vysvětlit vše polopaticky budu občas dopouštět určitých nepřesností, které přesně neodpovídají hudební teorii, ale v praxi jsou správné. Cílem této publikace je co nejjednodušším způsobem popsat co nejširší spektrum poznatků teoretických i praktických, doplnit dostupnou literaturu a vytvořit základ pro pochopení seriózních učebnic hudební teorie.

První kontakt s kytarou je asi pro každého spjat s romantikou různých dětských táborů, výletů, prázdnin, či dovolených. Každý z vás již jistě spatřil nejednoho ostříleného zálesáka, jemuž oko zvlhlo dojetím nad osudem hrdiny, který se nevrátil z Jižní eskadrony a snad každá dívka uroní slzu při představě, že má mokrý vlasy a jak furt prší, tak jí to smejvá rtěnku. Určitě už vám někdy zatrnulo, když jste se dozvěděli, že s vámi na víkend pojede nějakej kamarád kamaráda, kterej bere kytaru, na kterou umí pět akordů a tím pádem veškerý váš šarm půjde protentokrát stranou, jelikož zrak všech přítomných dam bude spočívat na hbitých prstech nadaného umělce. Dívky se taktéž zcela samozřejmě mohou obávat ztráty svého společenského postavení, objeví-li se v blízkosti neohrožená amazonka jež loudí tklivé tóny z oprýskané španělky. K životu mladého člověka prostě patří kytara. Na kytaru se hraje prstama, kterejma člověk všelijak šikovně vrtí a já se vám pokusím vysvětlit jak na to.

Nejdřív ale skutečně od začátku. Aby jste dokázali zahrát písničku, respektive aby jste mohli doprovodit váš zpěv, musíte se naučit akordy.

Písnička k táboráku na jeden akord prakticky neexistuje, ale za to na dva nebo dokonce na tři už jich můžete zahrát spousty. Samozřejmě se můžete pustit i do složitějších skladeb a pokud místo akordů, které neovládáte vložíte krátkou taneční kreaci, či směšný posunek, máte celovečerní program zcela pod kontrolou. Proto s chutí do toho.

Nejdřív se naučíme tři durové akordy, s jejichž použitím můžete zahrát písničku v tónině Adur. Předpokládám, že o kytaře víte alespoň to, že na ní je šest strun (občas taky dvanáct, devět nebo úplně jiný počet podle toho, kolik strun právě hráč přetrhl) a ty je dobrý mít naladěný. Laděním kytary se tady příliš zabývat nebudu, pouze vám prozradím, že tóny na prázdných strunách naladěné kytary znějí - od nejtenčí struny e, h, g, D, A, E (dobře se to pamatuje podle říkanky Emil hodil granát do atomový elektrárny a ty malý a velký písmenka jsou tam proto, aby se odlišilo, v jaké oktávě je struna naladěna, ale o tom až později). Překonejte svoji ješitnost a s laděním si nechte poradit od zkušenějšího kamaráda. Při té příležitosti od něj okoukejte i držení kytary. Praváci drží kytaru tak, že pravou rukou vybrnkávají rytmus a levou tvoří akordy. Leváci hrají buďto taky tak a potom trpí, nebo si kytaru otočí a potom trpí praváci, když se od nich snaží opisovat akordy. K naladění kytary můžete použít i elektronickou ladičku, podle které naladíte i pokud vůbec nemáte hudební sluch. Jejich použití vám jistě vysvětlí každý prodavač v obchodě s hudebními nástroji.

Teď ale honem zpátky. Pokusme se zahrát akord A. Zmáčkněte ukazováčkem čtvrtou strunu počítáno od nejtenčí na druhém políčku, prostředníčkem taktéž druhé políčko ovšem na třetí struně a prsteníčkem opět druhé políčko na druhé struně. Teď zkuste pomalu brnknout pravou rukou přes všechny struny a pokud vám každá struna pěkně zní, držíte akord správně. Pokud ne, zkuste postup zopakovat. Prsty se snažte pokládat pokud možno kolmo k  hmatníku kytary a dávejte pozor, aby jste si prsteníčkem netlumili nejvyšší strunu E a ukazováčkem pátou strunu A, které mají znít prázdné. Chce to trpělivost, ale uvidíte, že se vám to za chvilku podaří.

Pokud si kytaru trošičku natočíte k sobě tak, aby jste viděli na hmatník, měli by jste mít prsty asi v takovémto tvaru

Toto je kytarový diagram akordu. Můžeme ho ještě doplnit zápisem prstokladu vedle diagramu podle klíče:

Ukazováček = 1
Prostředníček = 2
Prsteníček = 3
Malíček = 4

a pod diagramem číslem polohy, ve které se akord drží. Kompletní kytarový diagram má potom tuto podobu

Další akordy budu vysvětlovat právě pomocí těchto diagramů.

K tomu aby jste zahráli běžnou tříakordovou písničku v Adur potřebujete znát ještě akord E a D

Nejprve zkoušejte akordy samostatně a až si začněte být svým umem jistější, zkuste akordy pomalu střídat např. A, E ; A, D ; A, D, E atd.

Jak jsem slíbil, se znalostí těchto základních akordů pro vás nebude problém zahrát jednoduchou písničku. Má to ale ještě jeden háček. Držíte akord, ale potřebujete struny správně rozeznít a k tomu slouží pravá ruka, kterou hrajeme rytmus.

Rozeznívat struny můžeme buď prsty, nebo pomocí trsátka. Prsty nedosáhneme tak silného zvuku jako při použití trsátka, ale snáze můžeme hrát souzvuky více tónů najednou, popř. vybrnkávat, trsátkem docílíme průraznějšího tónu a pregnantnějšího rytmu za cenu obtížnějšího hraní pasáží, kde se objevují vícezvuky popř. sledy tónů s velkým intervalovým odstupem. Všechno má něco a je samozřejmě nejlepší ovládat obě techniky, ale pro začátek, kdy se budeme učit hrát doprovod bych doporučil začít hrát s trsátkem, už proto, že v současné době se používají hlavně kovové struny, na které hrát prstama je fakt vo nehty. Navíc hra trsátkem je hlasitější, což je na večírku to hlavní.

Trsátko se drží mezi palcem a ukazováčkem tak, aby vám špička trsátka pomyslně prodlužovala osu ukazováčku a jenom mírně ho přečnívala (asi o 5 mm). Palcem stiskneme trsátko sice pevně, ale nikoli křečovitě, abychom si neomezili volný pohyb zápěstí. Nyní zkuste pomalu brnkat nejprve na jedné struně střídavě nahoru a dolů a dbejte aby vám trsátko nevypadávalo, ale aby jste stále brnkali zcela uvolněně. Pohyb ruky vychází ze zápěstí.

A teď konečně k tomu rytmu. Naprostá většina písniček se hraje buď ve tříčtvrťovém (3/4, valčíkovém - ) nebo čtyřčtvrťovém (4/4, pochodovém - ) rytmu. Tříčtvrťový rytmus spočívá v tom, že si neustále počítáte do tří. Zkuste chytit např. akord A a brnknout nejprve bas na druhé nejsilnější struně (struna A) a potom dvakrát přes zbývající struny (D, g, h, e). Všechny údery veďte shora a počítejte raz, dva, tři (např. písně Tálinskej rybník, Valčíček, Panenka atd.). Čtyřčtvrťový rytmus se hraje obdobně, pouze musíte počítat do čtyř a bas hrát na první a třetí dobu. Tzn. pokud držíte akord A brnkněte nejprve strunu A, potom přes zbývající, opět strunu A a znovu přes zbývající. Raz, dva, tři, čtyři (např. písně Pec nám spadla, Okoř, Rodné údolí, atd.).

Popisem těchto základních dovedností začínajícího kytaristy se zabývá řada publikací a kytarové diagramy použitých akordů společně s poznámkou týkající se rytmu obsahuje každý lepší zpěvník. Vzhledem k dostupnosti literatury zabývající se touto tématikou, se již nebudu této problematice hlouběji věnovat, čímž možná některé z vás zklamu, ale raději se zmíním o některých detailech, které ocení ti, kteří se již přes první potíže hraní na kytaru přenesli. Po úplnost uvádím přehled základních akordů hratelných s použitím prázdných strun.

Co se týká basování, nejjednodušší je hrát vždy základní tón hraného akordu tzn. v Adur, Amoll tón A (pátá struna), v Edur, Emoll tón E (nejsilnější šestá struna) v Ddur, Dmoll tón D (čtvrtá struna) - pozor pokud hrajete akord Ddur, Dmoll neměla by vám zaznít nejsilnější struna E! Tón E není v tomto akordu obsažen a zní nepatřičně. V akordu Cdur je základní tón na třetím políčku páté struny, H7 na druhém políčku páté struny, G na třetím políčku šesté struny atd.

Velmi efektně působí, zejména u 4/4 rytmu, pokud bas střídáte. Na první dobu základní tón, na třetí dobu kvintu - např. u Adur 1. doba struna A, 2. doba přes zbývající struny, 3. doba struna E (kvinta), 4. doba přes zbývající .

Dalším efektním prvkem je tzv. kráčející bas. Např. když po akordu G následuje např. Emi, můžeme   v posledním taktu, kdy zní akord G zahrát: 1. doba G bas (třetí políčko na nejsilnější struně), 2. doba akord  G přes zbývající struny, 3. doba bas Fis (2. políčko na nejsilnější struně), 4. doba akord  G přes zbývající struny, v následujícím taktu už zní akord Emi s basem E na první době. Tím jsme si propojili basovou melodickou linkou základní tóny po sobě jdoucích akordů - začali jsme basem G v akordu G a skončili basem E v akordu Emi. Takové propojení působí velmi efektně a připraví nám půdu pro následující akord.

Melodické propojování po sobě následujících akordů nemusí probíhat pouze v rámci jednoho taktu. Pokud po akordu G následuje např. akord C, můžeme vytvořit dvoutaktové propojení G bas na první dobu prvního taktu, na druhou dobu akord Gdur přes zbývající struny, na třetí dobu bas A (druhá nejsilnější struna prázdná), na čtvrtou dobu G přes zbývající struny, na první dobu druhého taktu bas B^b (první políčko na struně A), na druhou dobu zbývající struny, na třetí dobu bas H (druhé políčko na struně A) a na čtvrtou dobu přes zbývající struny akord G. Následuje akord C s basem C na první dobu atd.

Podobných melodických propojení můžete vymyslet celou řadu, avšak tato technika už vyžaduje alespoň základní orientaci na hmatníku a znalost tónů obsažených ve stupnici, ve které píseň hrajeme.

U složitějších skladeb se objevuje i předepsaný bas např. Dmi/F. Znamená to, že máte hrát akord Dmi, ale v basu by vám měl zaznít tón F (1. políčko na šesté struně). Je to takzvaný akord s basem v superpozici. Pro hraní takových akordů musíte znát obraty akordů a proto často nevystačíte pouze s tvarem hraným v základní poloze a budete muset akord zahrát barré hmatem. Tento způsob držení akordu spočívá v tom, že položíte ukazováček přes všechny struny (podobně jako kdyby jste použili kapodastr) a akordový hmat vytvoříte ostatními prsty.

Nejčastěji používané barré hmaty jsou vlastně transpozice akordového hmatu akordu Edur, Emi, Adur, Ami. Chceme-li např. zahrát akord Fdur, použijeme hmat známý z akordu Edur a jelikož F je o jeden půltón (= o jedno políčko) výš než E položíme ukazováček na první pole přes všechny struny a zbylé prsty poskládáme do tvaru akordu E.

Obdobně bychom vytvořili akord Fmi, pouze s použitím tvaru Emi.

Pokud budete chtít zahrát např. akord Hmi, stačí si uvědomit, že H je o jeden tón (2 políčka) výš než A, proto použijeme hmat známý z akordu Ami s tím rozdílem, že na druhém políčku položíme přes všechny struny ukazovák a akord vytvoříme ostatními prsty o jeden tón výš.

Tato technika vyžaduje cvik a proto nezoufejte, když se vám akord napoprvé nerozezní. Nacvičit správné postavení prstů a celé ruky tak aby jste akord drželi uvolněně a přitom vám zněl vyžaduje čas a trénink. Doporučuji začít cvičit barré tak, že si položíte ukazováček volně přes ořech kytary (to je takový to umělohmotný na konci krku jak přes to vedou struny k ladící mechanice) a zkusíte chytit např. akord E pouze pomocí prostředníčku, prsteníčku a malíčku. Když se vám to podaří, zkuste E vyměnit za A a zase zpět. Tím si nacvičíte pohyb prstů při výměně akordů v barré tvaru. Nyní zkuste posunout ruku tak aby jste měli ukazovák přes všechny struny na prvním políčku a opět ostatní prsty poskládejte do tvaru akordu E. Teď už to ale není akord E, ale F. Pokud poskládáte prsty do tvaru akordu A, není to (při ukazováku na prvním políčku) akord A, ale B^b. Snažte se aby vám všechny struny zněly a přitom jste neměli v ruce křeč. Důležité je, aby jste se palcem levé ruky opírali v ose krku a aby tlak ostatních prstů, kterými držíte akord směřoval právě proti palci.

Tyto barré hmaty odvozené od akordů E a A jsou v praxi asi nejpoužívanější. Samozřejmě ale lze odvozovat i od dalších akordů (C,G,D).